Říše snů

Fight

Škvírkou mezi závěsem a zdí jsem sledoval kdo to prochází. Lady Madelaine. Zřejmě odcházela na královskou zahradu. U dveří se ještě ohlédla jestli ji někdo nesleduje. Šlo slyšet tiché "konečně" a pak už tu nestála Lady Madelaine ale stará známá Mikayla.
"A teď už zbývá jen najít a zničit tu usmrkanou slepici jednou provždy" řekla a začala se ďábelsky smát.

Rose

Seděli jsme v Aronově komnatě.
"Ale Johne! Musíme jednat" snažila jsem se ho přimět k našemu plánu.
"Jste šílenci pokud si myslíte že to vyjde" obořil se na mě.
Podívala jsem se na Arona, který držel Lily za ruku. Už se na něj nemůžu dívat.
"Jen všechny z hradu shromažděte na bezpečném místě. O zbytek se postaráme my dva" rozhodla jsem.
"Jak myslíte slečno" poddal se.
"Dobře , není času na zbyt. Běžte je shromáždit" řekla jsem pevným hlasem.
" Jak si přejete" řekl a zmizel.
"Arone" začla jsem jemným hlasem.
"Porazíme jí a Lily bude zpátky" .
"Máš pravdu. Jdem jí nakopat zadek" řekl.

Jak jsem Johna požádala tak udělal. Všechny komorné a sluhové byli na bezpečném místě. Přiběhla jsem do jídelny kde právě takzvaná "Lady Madelaine" koukala z okna.
"Lady Madelaine! Musíte se mnou do zahrady!" křikla jsem na ní jak bylo plánováno.
"Co se děje zlatíčko?" zeptala se nevinně.
To zlatíčko si mohla odpustit.
"Princezna Lily. Ona... ona je zraněná" říkala jsem naléhavě.
" Okamžitě mě za ní zaveď. Musíme jí pomoci" řekla s úšklebkem.

"Tak kde je?" řekla vytočeně.
"Není tu Lady" řekla jsem s klidem.
"Nebo vám mám říkat radši Mikaylo?" zeptala jsem se provokativně.
Zarazila se.
"Fajn, tak si mě odhalila. Sama na mě stejně nestačíš" téměř se mi vysmála do tváře.
"Jenže ona není sama" řekl Aron který se vynořil zpoza stromu.
"Aaah človíček. A kde máte tu usmrkanou žábu?" zeptala se sarkasticky.
"Tam kde ji Ty nikdy nenajdeš" řekl Aron a vytáhl svůj meč z pochvy.
Heleme se, človíček se chce prát" smála se a přeměnila se na své pravé já.
"Konečně. Mnohem lepší. Kde jsme to byli?" zeptala se a vytáhla si zpoza opasku hůlku.
"Ictus" zvolala a z hůlky vyšlehli jiskry přímo proti Aronovy. Aron

Šlehala po mně jednu ránu za druhou. Zatím jsem se pokaždé vyhl. Podařilo se mi dostat se k ní dost blízko, abych ji mohl seknout mečem. Ohnala se po mně a pozdě. Sekl jsem jí do levé ruky v nichž svírala onu hůlku. Z rány ani netekla krev. Prostě nic. Podívala se na svou ruku a začala se smát.
"Hloupý človíčku".
Rána se začala zacelovat. Chvilku jsem  nedával pozor a zasáhl mě přímo do ramene jeden z paprsků. Padl jsem k zemi. Byla to ukrutná bolest. Podíval jsem se na krvácející rameno. To není dobré. Rána je hodně hluboká. Rose už dávno utekla jak bylo v plánu. Nechtěl jsem aby se zranila. Tohle je můj konec, pomyslel jsem si.
"Si příliš ubohý. Plný žalu. Nemáš proti mně šanci" smála se.
"Tak s tebou konečně skoncujeme" řekla podle.
"Tím si nebuď tak jistá" zachroptěl jsem.
Zpoza opasku jsem vytáhl baňku s vodou, kterou jsem jí následně zdravou rukou rozbil o hlavu.
"Sice jsem slabý ale nikdo nebude ubližovat mím blízkým" řekl jsem.
"Neeeee! Tak blízko! Příště tě zničím človíčku" zaječela a rozpustila se.

Tak jo, tahle kapitola mi dala opravdu zabrat. Takže snad se vám líbí. Zase ahoj příště.
Vaše Lucy <3