Říše snů

Hugs <3

"Arone" řekla něžně moje jméno Lily, která mezitím přišla ke mně.
Podíval jsem se jí do očí a rychle si ji přitáhl do objetí.
"Hrozně jsem se bála, když si odběhl" řekla, měla slzy na krajíčku.
"Pamatuj si na jedno Lily, nikdy, ale opravdu nikdy bych tě neopustil bez boje...

Lily

To už jsem se opravdu neudržela a začala jsem brečet. Podívala jsem se mu do jasně safírových očí a uviděla v nich totéž co on musel vidět v mých. Strach.
"Šššš, neplač" řekl s mírným úsměvem na tváři a setřel mi palcem slzu.
"Jsme v tom spolu" a s tím si mě přitáhl tak blízko že jsem měla hlavu na jeho hrudi.
Bylo uklidňující poslouchat tep jeho srdce a vnímat vůni heřmánku. Vědět že je tu se mnou. Začal mě hladit po vlasech a potichu se mě snažil uklidnit. Ani jsem si neuvědomila že brečím, dokud na mě Aron znovu nepromluvil.
"Jen klid, neplakej" řekl.
"Já... promiň, pobrečela jsem ti tričko" řekla jsem mezi vzlyky.
"To nic" řekl s úsměvem na rtech a znovu mě objal.
"Co tu vy dva děláte?" zeptala se Rose usmívajíc se od ucha k uchu.
Jen jsem se na ní smutně pousmála. Nechtělo se mi z Aronova náručí. Bylo mi u něj dobře.
"Ahoj Rose, jak si se sem vůbec dostala?" ozval se po chvíli Aron.
" Otevřela mi Liliina mamka. A Arone, potřebujeme tě doma. Promiň Lily. Počkám na tebe dole" řekla Rose a odhopkala pryč.
Ještě chvíli se za ní díval. Pak se otočil ke mně. Chytl mě za ramena aby se mi mohl dívat do očí.
"Lily sice už musím jít ale kdyby si cokoliv potřebovala stačí napsat a přijdu" řekl a věnoval mi vřelý úsměv. "Děkuju" špitla jsem a zadívala se do jeho nádherných očí.
"Aspoň tě doprovodím, Rose určitě spěchá" řekla jsem a trochu jsem se usmála.
Přikývl a vydal se ke dveřím.
"Jdeš?" zeptal se když viděl že jsem se nehnula z místa.
"Jo, už jdu" odpověděla jsem mu.
"Tak ahoj Lily" řekla Rose a vyšla ze dveří kde ovšem čekala na Arona.
"Ahoj, kdyby něco napiš mi" řekl, obejmul mě a posléze vyšel za Rose ze dveří.
"Ahoj" řekla jsem.

Aron

Potom co jsem dodělal domácí práce jsem měl z zbytek dne pro sebe. Nemohl jsem přestat myslet na to co se dneska stalo. Nemohl jsem přestat myslet na Lily. Snad je v pořádku. Už mě nebavilo jenom sedět na posteli a koukat do stropu. Vstal jsem, popadl kytaru a vydal se do světa hudby. Po asi hodině začala na dveře bušit Rose.
"Sklapni už jsou dvě ráno" řekla naštvaně.
"Dobře, dobře už mlčím" odpověděl jsem jí se smíchem.
Slyšel jsem jak odchází a pak se znovu vrací.
"A nemyslí si že jsem na to jak jste se objímali zapoměla!! Probereme to ráno" řekla a konečně odkráčela. Neubránil jsem se pousmání. Mám jí rád ale někdy se chová jako moje máma. Jediné co tomu zapomněla dodat bylo 'hošánku'.