Říše snů

Ager

  Popadl jsem Lily za ruku a táhl jí s sebou ke dveřím.
"Rychle" řekla Rose a chytila mě za druhou ruku.
Poté nás všechny vtáhli dveře. Poslední co jsme slyšeli byl monstrózní výbuch Mikayli za námi.
S představou jak vybuchuje jsem se musel pousmát.  

Lily

Jakoby z dálky jsem slyšela hlasy.
"Lily!" zakřičel někdo.
Chtěla jsem otevřít oči ale nešlo to. Poslední co jsem cítila bylo něčí náručí a pak už byla jen tma.

Aron

"Lily!" zakřičel jsem.
Nic, ani se nepohnula. Vzal jsem jí do náručí a opatrně jí nesl k posteli. Měl jsem o ní strach. Ještě nikdy neupadla do spánku sotva jsme prošli dveřmi. Dobře, je pravda že jsme cestovali obrazy teprve podruhé. Ale stejně. Opatrně jsem jí položil na postel a posléze jí i přikryl. Potichoučku zakňučela. Musel jsem se usmát. Promnul jsem si krk a tiše zasyčel.
"Bolí to hodně?" zeptala se Rose šeptem.
"Jenom trošku" odpověděl jsem.
"Ale, nelži. Kdyby to moc nebolelo nesyčel by si bolestí" namítla.
"Fajn, bolí to hodně" přiznal jsem.
Bzzzzzzz, bzzzzzz.
"Arone? Píše mi mamka. Prý už máme jít domů" zašeptala.
"Dobře" hlesl jsem.
Než jsem odešel všiml jsem si obrázku co se mi Lily snaží dát už druhý den jak leží na nočním stolku. Vzal jsem jej do dlaní a tiše zašeptal:
"Děkuju" nic jiného jsem za celou cestu domů neřekl.
Rose se sice snažila se mnou mluvit ale já jí neodpovídal. Hned jak jsme dorazili domů zavřel jsem se v pokoji. Bylo mi jasné že musím mít oteklý krk. Máma má dost starostí, ani nevím jak bych jí to vysvětlil. Jo tohle? Ale, to mě jenom škrtila chobotnice. Nic víc. Tak to asi fakt ne. Navíc jsem byl hodně unavený. Takže jsem sebou třísknul do postele. Do 5ti minut jsem spal.

Lily

Tma se měnila do jasného obrazu. Louka s liliemi.
"Lily" promluvil na mne kdosi.
Otočila jsem se za hlasem. Stál tam Aron a usmíval se na mě.
"Pojď se mnou prosím" chytil mne za ruku a vedl mě ke stromu.
Pod ním byl přichystaný piknik. Pořád mě držel za ruku.
"Lily, podívej se na mě. Prosím" otočila jsem se na něj.
Měl rudé oči ze kterých tekla krev, už neměl lidská ústa ale tlamu se špičatými zuby. Snažila jsem se mu vytrhnout. Chtěla jsem utéct. Na neštěstí měl silný stisk.
"Arone co se to s tebou stalo?" nechápala jsem.
Cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy.
"Tohle už není tvůj Aron" zasyčel a ukázal si na hrudník.
"Já jsem Ager. Démon kterého jsi ze mě udělala".

Snad mě neukamenujete že dlouho nic nevyšlo. Tuhle kapitolu píšu už asi po 3. a myslím že ten konec jsem trochu přehnala (trochu víc).

Vaše Lucy <3