Alexandra
Po škole, když jsem měla čas jsem pomáhala v bistru, kde jsme se i scházeli. Chodil tam za mnou Peter. Bylo to od něj milé. Chodil vždy hodinu před zavíračkou. Jak sám říkal, chutná mu lépe, když jej obsluhuje krásná dívka. A já se jen smála. Ale lichotilo mi to, ne že ne. Byl milý a celkem pohledný. Nevypadal jako bůh sexu, ale ani nebyl úplně k zahození. Tak jsem jeho jemné dvoření přijímala. Ale bylo vidět, že i on sám se trošku stydí.
" Ty Is, co až skončíš se jít projít? Zítra žádná škola a jen volno. Tak by jsme mohli jít na malou procházku. Tedy pokud chceš." Usmál se na mne. Když jsem nalévala druhý hrnek kávy pro něj. Usmála jsem se. "Proč ne? Procházka zní dobře." Odpověděla jsem mu. Oči mu zajiskřily radostí.
~~~
Peter
Byl jsem jí okouzlen od prvního dne co jsem ji spatřil. Nepatřila do kategorie modelek. Za prvé byla malá a za druhé bylo v ní něco, co jsem nedokázal popsat. A byl jsem rád, že jsme aspoň kamarádi. Bylo to příjemné, že mne neodehnala. Za těch pár dnů co jsem ji poznával, jsem pochopil, že ji doma drželi zkrátka. Ale teď, byla volná a mohla, jak sama říkala, konečně žít. Líbil se mi její elán. Uměla být tvrdá i jemná. A rozhodně mi nebyla lhostejná. Poslední týdne jsem na ni myslel, kudy jsem chodil. A tak jsem se rozhodl ji pozvat aspoň na procházku. Nebylo to přímo rande. Ale když nabídku přijala, byl jsem rád.
Konečně vyšla. Bistro zavřelo a mohl jsem ji mít aspoň chvíli pro sebe. "Díky, že jsi neodmítla. Jsem rád, že můžu být chvíli s Tebou sám. Aspoň Tě můžu trošku lépe poznat." Zamumlal jsem. Byl jsem z ní na rozpacích.
" Není za co. Jsem ráda, že jsi to navrhl. Aspoň se nebudu nudit. A tvoje společnost je mi příjemná. " Odpověděla a znova se usmála. Měla krásný úsměv. A když se smála tak ty její hnědé oči jiskřily. Nabídl jsem jí galantně rámě. Přijala a tak jsme šli, kam nás nohy nesly. Chvíli jsme mlčeli, než jsem se zeptal. " Říkala jsi, že jsi měla doma peklo. Tak jestli chceš, můžeš mi o tom povyprávět." Podívala se na mne a bylo vidět, že je z toho nesvá. Pak se nadechla a začala vyprávět.
~~~
Alexandra
" Otec je despota. Nejradši by mi nalinkoval celý život. I budoucího partnera. Kdykoliv jsem někam šla, měla jsem doprovod, aby náhodou někdo nezneuctil jeho holčičku." Nevím proč, ale svěřila jsem se mu aspoň s částí příběhu. " Vůbec bych se nedivila, kdyby tu někde slídilo soukromé očko. Když jsem byla doma, bylo to jako žít ve zlaté kleci." Vzpomínky na to, co jsem nazývala domovem mne rozesmutnila.
Pak jsem zažila něco, co jsem nečekala. Zastavil mne a pak náhle objal. Bylo to tak nečekané a krásné. Někdo mne objímal a nebyla to matka. Ale mladý muž. Kdyby to viděl otec, Peter by dlouho nežil. Po chvilkovém šoku jsem jej objala taky. "Tady jsi volná. A po škole budeš ještě volnější. Tak se usmívej a netrap se. Úsměv ti sluší víc. " Ta slova byla neskonale hřejivá. Zvedla jsem hlavu abych se na něj usmála místo toho se stalo něco jiného.
~~~
Peter
Nevím jak a proč, ale náhle se naše rty setkali v jemném polibku. Polibku který se prohloubil. Ale oboustranně byl nesmělý. Nebyl jsem nijak zkušený a co jsem si domyslel ona také ne. Ale bylo to krásné.
Když to skončilo oba jsme se dívali, jeden druhému do očí. Nějak jsem odtušil, že se červená. Políbil jsem ji do vlasů. "Nechám si to pro sebe. Slibuji." Opět se na mně usmála. " Bylo to hezké. A nezlob se. Ale nechci aby to někdo věděl. Přeci jen se známe chvíli a tak..." Přitiskl jsem opět své rty na její aby zmlkla. " Bude to naše tajemství. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že už tě nechci dál líbat. " Najednou sklonila hlavu a bylo zřejmé, že je na rozpacích. Jemně jsem ji vzal za bradu aby mi viděla do očí. " Pochopil jsem mnohé. A pokud budeš chtít být se mnou. Tak přísahám, že na Tebe nebudu nijak spěchat." Políbil jsem ji na špičku nosu, což mi oplatila pevným objetím. Nepotřeboval jsem více. Objímal jsem ji a jemně hladil.
~~~
Alexandra
Ať to není sen, ať jsem vzhůru. Běželo mi hlavou, když mne líbal nebo já jeho? Nevím. A pak když mluvil a sliboval. Chtěla jsem mu věřit. Dívala jsem se mu do očí a neviděla jsem tam nic jiného, než upřímnost. Chtěla jsem věřit, ale byl tu strach, ne z toho, že zklame, ale jiný strach. Strach z toho co bude, pokud mne najdou. Co bude s Peterem. Ač to bylo sobecké a nebezpečné. Chtěla jsem s ním být. Co bude dál, budu řešit až to přijde. Teď bylo důležité, že mne objímal a tak příjemně voněl.
~~~
Dny si plynuli svým nevypočitatelným tempem. Jednou se táhli a jindy utekli, že se jeden nestačil divit. Ale pořád tu byl Peter. Scházeli jsme se tajně. Hlavně pokud jsem zrovna neměla směnu v bistru. Když ano, tak přišel ve svou obvyklou hodinu a čekal až skončím. Cítila jsem se tak skvěle. Jen co jsem skončila, padla jsem mu v náruč. Bylo to jak v nějakém romantickém filmu. Ve škole jsme se k sobě chovali pořád jako kamarádi. Dokud nebudeme mít oba pořádně jasno. Zatím jsme si užívali jeden druhého. Bylo nám spolu dobře. Aspoň tedy mně s ním.
~~~
Peter
Když jsem ji poprvé objal a políbil měl jsem pocit, že jsem v jiném světě. Ale nebyl. Vídal jsem se s Is téměř každý den. Oba jsme se shodli, že to budeme zatím tajit. Ač se mi moc nechtělo, chápal jsem to. Znali jsme se jen chvíli a jeden o druhém skoro nic pořádně nevěděli. Ale byli to krásné chvíle, kdy se mi posadila na klín a já ji mohl hladit.
Povídali jsme si o všem možném. Od našeho dětství po studia na střední. Když mluvila ona, měl jsem pocit, že ji musím odvézt někam, kde na ni ten její despotický otec nebude moct. Když o něm mluvila, viděl jsem krom smutku i bolest v jejích očích. A tak nějak mne to trápilo. Sám jsem měl rodinu v pohodě. Vzal jsem ji jemně za bradu a ukradl si letmý polibek. " Už o tom nebudeme mluvit. Nelíbí se mi jak se trápíš." Pokusila se usmát, ale radši jsem ji zas obejmul a ona se ke mně tiskla jako bych byl její záchrana.
~~~
Adrian
Londýn, veliké město s mnoha obyvateli. Kdybych tu Ještěrku měl hledat sám. Hledal bych velmi dlouho. Ale Anglii jsem si vybral schválně.
" Sám Adrian Kincaid. Jaké to překvapení. Copak tě přivádí starý příteli. Ještě pořád studuješ a pracuješ pro otce?" Musel jsem se zasmát a přivítat starého kamaráda z dětství. " James Griswold, rád tě také vidím. A přivádí mne to, že někoho hledám."
