Adrian
Probudil jsem se prudce dýchající. A vzbudil jsem tím i Alex. Podíval jsem se na mobil. Dle všeho jsem spal čtyři hodiny.
" Děje se něco? " Zamumala ospale. Otočil jsem se na ni a přivinul ji k sobě. " Jen zlý sen. Nic víc. " Snažil jsem se ji uklidnit. " Já už sny nemám." Povzdechla si a více se k mě přivinula. " Pověz mi Alex. Proč jsi mi podlehla? Když si vzpomenu na naše soužití?" Jemně jsem ji hladil po zádech a čekal zda odpoví. " Protože nejsme manželé. Už nemám důvod Tě tak nenávidět. Ale to neznamená, že jsem ti odpustila. Tak snadno odpuštění nedostaneš." Ulevilo se mi. Čekal jsem studenější sprchu.
" Co se ti zdálo? " Ozvala se po chvíli. Já skoro spal. " O Tobě a tvé upřímné krutosti. " Opět se zavrtěla a podívala se na mne. " Dobře ti tak. Jedna noc mezi náma nic nezmění. Nic radikálního ani důležitého. Je to jen úlet. " Dívala se na mne a pohled jsem jí oplácel. " Tak proč neuletět znova? Dokud je čas." Zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. Sledovala jsem a čekal co řekne či udělá. Usmála se. "Závidíš bratrovi? Že jsen se mu odevzdala dobrovolně a tobě ne? Až do teď. " Natáhl jsem se a políbil ji. " Závidím každému muži, který tě měl. Kterému jsi věnovala víc než mne. Pohled,úsměv či dotyk nebo své tělo. " Pohladila mne po tváři a pak mne sama políbila. " Tak dobře. Uleťme dokud je čas... Pak se vrátím k Bastienovi a už čas nebude. " Překulil jsem ji pod sebe. " Tak už jej neztrácejme..."
~~~
Alexandra
Zase mne líbal a dotýkal se mne. Mé tělo po něm prahlo a chtělo jeho další dotyky. Když konečně byl ve mně. Probudila jsem se spocená a zadýchaná. Podívala jsem se na něj. Ležel ke mně zády. Asi jsem k němu byla příliš tvrdá. Ale musela jsem. Chtěla jsem mu ublížit, aby věděl jak moc ranil on mne. A to se mi dle všeho povedlo. Chtěla jsem vstát z postele, že si odskočím. Chytil mne za ruku až jsem se lekla. "Kam jdeš?" Pokusila jsem se mu vysmeknout. " Na záchod..." Odsekla jsem mu. Ale nepustil mne. Vstal se mnou. " Tak běž. "
Povzdechla jsem si a šla v jeho doprovodu na záchod.
~~~
Bastien
Přemýšlel jsem, zda byl dobrý nápad poslat Adriana za Alexandrou. Ne, že bych ani jednomu nevěřil, ale ti dva byly jako rozpálený olej a voda. Tak jsem doufal, že se vrátí oba v pořádku. Dal jsem jim tři dny. Sám jsem potřeboval vychladnout. Ale čím déle byla pryč. " Zatraceně Medvídku..." Chyběla mi. Ta její bojovná povaha. A smích. Rozcuchané vlasy po ránu a ta šílená pyžama s potisky. Jen jednou jsem ji viděl v košilce. A až teď jsem musel uznat, že ta pyžama jí slušela víc.
" Prý ti zdrhla..." Ozval se kyselý hlas mého otce. " Nezdrhla. Jen jsem zapomněl, že jsem jí slíbil výlet. Jela sama." Propaloval mne pohledem. " A co u ní dělá tvůj bratr? Hlídá ji?" Nedal se odbýt. "Ne, jel se usmířit. Kvůli klidu v rodině. " Ten jeho dravčí pohled na mne neplatil. " No snad se vrátí brzy. Za týden je výroční oslava naší rodiny. Nechci aby si tam s Adrienem vjeli do vlasů. " S těmi slovy odešel z mé kanceláře. A já zas mohl v klidu přemýšlet o tom, jak získat srdce své ženy.
Chyběla mi. Víc než jsem si byl ochotný přiznat. To její drobné tělo. Když si ze mne dělala matraci. Hřála mne svým tělem. Skoro jsem ani nepotřeboval deku. A nejsladší byla ve chvíli kdy se mi odevzdala. Ne jednou mi zatla nehty do lopatek a když vzdychala mé jméno. Věděl jsem, že ji nemůžu do ničeho nutit. Ale chtěl jsem vidět jak jí roste bříško a v něm naše dítě. Povzdechl jsem si a radši se ponořil zpět do práce.
~~~
Alexandra
Dala jsem si sprchu a šla si zas lehnout. Adrian se na mne díval jako spráskaný pes. Ignorovala jsem jej dokud si nelehl do postele a nedotkl se mé paže. "Alex, prosím. " Jeden z mafiánů ležel vedle mne a prosil. Prosil někoho, kdo měl být jeho majetkem. Vším možným jenom ne živou bytostí s vlastní vůlí. Dala jsem si na čas, než jsem se uráčila k němu otočit. " Co chceš." Jo zněla jsem otráveně. Ale byla jsem spíše zvědavá, co u něj vyleze.
Pohladil mne konečky prstů po tváři. " Dívat se na tvou tvář. Když spíš je to jediný moment, kdy mne nepropaluješ nenávistným pohledem." Chtěla jsem mu něco odseknout. Ale nevím proč, vzpomněla jsem si na Bastiena. " Odvez mne zítra za mým mužem. Prosím. " A když otevřel ústa k protestu, skoro jsem se na něj vrhla a políbila jsem jej.
~~~
Adrian
Teď jistě vím, že jsme oba vzhůru. Ale i tak mne líbá a já jí polibky oplácím. " Alex... Jsi tyran..." Zamumlal jsem jí do rtů. Vtiskla mi polibek. " Odvez mne a už nebudeš muset tolik trpět. " Pronesla tiše. Věděl jsem, že mi nic jiného nezbývá. Ukradl jsem si ještě polibek a pak ji přivinul k sobě. " Tak spi. Až se probudíš pojedeme za tvým mužem. " Zavrtěla se. " Až se vrátíme. Začneme od znova. A dle toho jak se budeš chovat. Ti odpustím." Zamumlala a chvíli na to usnula.
Usnul jsem s ní.
Ráno
Otevřel jsem oči. Něco mne tížilo na hrudi. Podíval jsem se na příčinu. Spala ještě, klidně oddychovala. Jemně jsem ji hladil ve vlasech. Zamručela. "Bastiene." Ztuhl jsem. Vyslovila jméno mého bratra. V tu chvíli jsem měl pocit, že mi narvala tu dezertní lžičku do srdce jak slíbila. Nemohl jsem nic dělat. Jen čekat. Tentokrát jen čekat.
" Kolik je hodin?" Ozval se její ospalý hlas. " Deset hodin ráno. Máš hlad? Třeba se tu najde něco k jídlu, nebo si zajedeme k blízkému motorestu." Opět se zavrtěla. " Jo mám hlad. Jdu se obléct. " Pomalu vstala a začala hledat oblečení. Sám jsem neochotně vylezl z postele a našel své. Oblékl jsem se a šel za ní dolů. Stihla zakrýt gauč a stála u dveří. " Tak už pojď. " Zakňourala a pohladila si břicho. To zakručení jsem slyšel až do patra.
" Však už jdu." Odpověděl jsem a sešel schody. Hledal jsem klíče. Zacinkání prozradilo, že je má ona. Zamračil jsem se. " Vážně vtipný. " Oplatila mi to úšklebkem. Vzal jsem si klíče a šli k autu. Uložila klíč od domu do schránky. A pak jsme konečně mohli jet.
" Na to kolik vážíš. Tak máš apetit. Lívance, vajíčka se slaninou a zas lívance ale pro změnu bez polevy ale s hromadou džemu." Dobíral jsem si ji, když jsem viděl jak se cpala.
" Od včerejška jsem pořádně nic nejedla. Tak mlč a najez se taky nebo řídím. Hladový za volant nevlezeš." Jen jsem se na ni usmál. Ale odpověděl jsem, až po té co mi hodila kus lívance do tváře. " Však se najím. Neboj Ještěrko. " Vyplázla jazyk obalený lívancem. Jen jsem zavrtěl hlavou a objednal si vajíčka se slaninou a kafe s mlékem. Alex tomu nasadila korunu vanilkovým šejkem se šlehačkou navíc. " Se posereš. " Konstatoval jsem. " Budu posraná já, ne ty." Odsekla mi. Jak jinak.
Povzechl jsem si a držel se dalších komentářů k její osobě.
" Jste kouzelný pár. " Pronesla servírka okouzleně. Dostalo se jí dvojhlasné odpovědi. " My nejsme pár. " Zmatený výraz stálza to. " Jsme švagr a švagrová." Odpověděl jsem servírce na vysvětlenou.
