Adrian
Byl jsem rád, že jsem si vybral Luisu. Můj zdroj blízký Rebece mi sdělil, že se málem zhroutila, když zjistila, že jsem si ji nevybral. Proč taky. Mě osobně neměla co nabídnout a mé rodině také ne. Bordelů jsme vlastnili dost. A měli jsme své dodavatele a mohli jsme se pyšnit tím, že nějakých osmdesát procent holek tam bylo dobrovolně. Zbytek byla zanedbatelná položka.
Navštívil jsem zlatnictví, abych vybral prsten. Bylo mi v podstatě putna jaký vyberu. Byla to jen formalita. Ale co mě doslova štvalo, byla Ještěrka. To jak mne donutila svým chováním se jí zříct. Měla být moje.
Celé roky jsem se vyhýbal sňatkům jen abych dostal ji. Ale ona musela zdrhnout a já zabít toho, kdo mi ji ukradl. Hlavně její srdce. Teď ji měl můj bratr a já nemohl nic než jen čekat. A taky, že si počkám. Jednou mi zas bude patřit i kdybych měl dělat otce svým synovcům. Ale tentokrát jí nedám záminku aby mne nenáviděla. Bude mne milovat, tak jako jsem ji miloval dokud nezdrhla.
Když jsem dorazil domů, šel jsem uložit prsten a chystat se. " Jo chlape svým temperamentem jsi posral co jsi mohl. Ale teď nesmíš. Udělej první krok a usmiř se s ní. I když tě s velkou pravděpodobností pošle do prdele. Udělej to." Jo, díval jsem se v koupelně do zrcadla a mluvil sám se sebou. Ale neskonale mně sralo jak se věci vyvinuli. Ale pozdě bycha honit.
~~~
Alexandra
Když jsem se dozvěděla koho si Adrian bere spadl mi balvan ze srdce. Luisu jsem znala taky, ale jen od vidění. Co jsem věděla byla to normální mladá holka jako já. Tedy až na to, že svůj život mafiánské loutky brala s klidem. Co se jí nelíbilo prostě ignorovala. Tuhle vlastnost jsem jí záviděla. " Medvídku? Měla by jsi se pomalu, ale jistě nachystat." Bastien, měla jsem chuť jej zabít. Začal mi říkat Medvídku od té bouřlivé noci, kdy zjistil, mám pyžamo s medvídky. Holt můj strach z bouřky byl silnější a bylo mi blbé lézt do postele Else.
Zašklebila jsem se na něj. I když, neříkal mi tak pořád. Jen když mne chtěl pozlobit a nebo na něco upozornit. Jako teď. " Už jsem skoro hotová, jen nemůžu zapnout ten náhrdelník." Ozvala jsem se. A byla to pravda. Pokaždé jsem jej zapla tak, že nedržel jak měl. Pořádně kolem krku. Došel a zapl jej. Pohladil mne po ramenou. Dívali jsme se na sebe skrz odraz v zrcadle. " Jsi nádherná a chtělo by to aspoň malý úsměv.... Medvídku." Poslední slovo jsme vyslovili společně. Po té jsem se otočila a usmála se na něj. " Vůbec se mi tam nechce." Povzdechla jsem si. Vzal mne za bradu a políbil. " Zvládneš to, věřím ti a pokud ne? Vynesu Tě jako pytel." Opět jsem se na něj zašklebila a šli jsme k autu.
~~~
Adrian
Konečně všichni dorazili, měl jsem co dělat, abych pořád necivěl na Ješterku. Můj bratr byl ještě o kus vyšší, než já a tak se pomalu vedle něj ztrácela. Ale co neměla na výšce, to měla do krásy. Šaty barvy šampaňského končící nad koleny a pod prsy hezky stažené stuhou. Vlasy ledabyle spletené do copu a jediný výrazný šperk byl náhrdelník. Stříbrný se safíry. Vše zakončila botami na jednoduchém podpatku. Žádné jehly.
Těžko jsem od ní odtrhl oči abych se mohl zaměřit na svou budoucí ženu. Srovnal jsem její šaty s tím co měla Ještěrka na sobě. Jistě byly drahé a taky od někoho se zvučným jménem. Ale celkově mi to přišlo nevýrazné. Byť vše dokonale sladěné samozřejmě. Šel jsem ji pozdravit. " Vítej a dobře se bav. " Pronesl jsem když jsem jí jako gentelman lehce políbil ruku. Usmála se stydlivě. " Děkuji, už se bavím. " Narovnal jsem se a usmál. " To mne těší. A omluv mne. Musím si s někým promluvit." Jen kývla a šla kamsi. Já hledal jedinou osobu a taky našel. Mizela na balkón, takže buď teď nebo nikdy.
Stála tam a dívala se do zahrady. Odkašlal jsem si. Nechtěl jsem aby začala hned ječet nebo, kdo ví co by vyvedla. Trhla sebou a pomalu se na mne otočila. Výraz v její tváři mluvil pomalu za vše. Ale nesměl jsem to vzdát. A nesmím. " Než mne pošleš do prdele nebo kdo ví kam. Prosím vyslechni si mne."
~~~
Alexandra
Nečekala jsem, že by za mnou dobrovolně a sám přišel a ještě s prosíkem. Chtěla jsem se jej zeptat, co si šlehnul. Ale rozhodla jsem se být vstřícná a nechtěla jsem, aby mne Bastien musel odnést jako pytel. " Tak mluv poslouchám. Co máš na jazyku?" Ano správně se říká na srdci, ale pochybovala jsem, že nějaké má.
Chvíli mlčel a došel kus ode mne, tak abych jej slyšela, Ale nemusel to slyšet nikdo jiný. " Vím, že mne nenávidíš celým svým bytím, ale přesto ti chci něco říct. Chtěl jsem Tě jen pro sebe, už dlouho. Vlastně co jsme se viděli poprvé." Pozvedla jsem obočí. Zcela jsem nechápala o co mu jde, ale chtěl vyslechnout, tak jsem poslouchala. A měl pravdu nenáviděla jsem ho. Ale už ne tolik jako dřív. Byli jsme si kvit, život za život. " A když otec vyjednal svatbu a ty jsi pak utekla... Zuřil jsem, nedala jsi mi ani sebemenší šanci. Prostě jsi zdrhla. Ano utrpělo moje ego, ale nejvíce moje srdce. Miloval jsem tě a pořád k tobě chovám city i když jsem ti ublížil. Byla to vlastně msta. A až nedávno mi došlo, že jsem měl jednat jinak."
Neměla jsem slov. Zabil Petera ze msty, protože jsem mu zlomila srdce? " Nevěřím ti ani slovo. Ale jsme srovnáni. Tys zabil Petera já potratila tvoje dítě. Pořád jsme něco jako rodina a pro klid všech ti můžu slíbit, že se pokusím s Tebou vycházet. Už jen proto,že se budeme vídat nejen na rodiných sešlostech, ale i v některých firmách, které mi pořád patří a ty a Bastien tam máte své podíli a pravomoce zasahovat do vedení firmy. Nevím zda budu schopná ti někdy plně věřit nebo ti dokonce odpustit. Ale můžu se pokusit s Tebou vycházet. Ale jedno ti slíbit můžu. Pokud k Luise nic necítíš i tak se k ní chovej hezky. Jinak tě bude trápit víc než ublížené ego...." S těmi slovy jsem jej nechala a šla se bavit. Bylo mi jasné, že jsem pod drobnohledem. Ale bylo mi to jedno. Našla jsem Luisu a dala se s ní mile do řeči.
~~~
Adrian
Nevím jak dlouho jsem na tom balkóně stál, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Vyslechla mne, neposlala mne do prdele. To bylo důležité. Sice mi nevěřila, ale to jsem čekal. Byl jsem rozhodnut jí dokázat opak. S firmou měla pravdu. Byla pořád majitelka asi pěti firem. Nijak extra velké. Ale i tak to byly slušné roční obraty. Tam jí budu pomáhat s rozhodnutími a vedením. A co se Luisy týkalo, že bych se těšil na roli slušného a hodného manžílka se nedalo říct, ale musel jsem jí ukázat, že umím být jiný, než jakého mne poznala.
Ale musel jsem se vrátit. Vyšel jsem zpět do místnosti a hledal jsem Luisu. Hlavně té jsem se měl věnovat. Našel jsem ji a jako na potvoru byla s Ješterkou. Ale co mne hřálo, smála se. Vlastně obě se něčemu smáli. Ale vidět ji se smát bylo mnohem lepší.
