Bastien
Konečně byl klid. Konečně jsme se mohli věnovat práci a sami sobě. Policie dala pokoj. Dohnali jsme ztráty, které byly nemalé. Ale co bylo nejdůležitější, byl můj Medvídek. Bříško se jí pěkně zakulatilo. Chodil jsem s ní na kontroly. Prcek skrýval zda je kluk nebo děvče. A tak jsme mu říkali Medvídě. Alex zářila a já byl šťastný.
" Ahoj Prcku, tady táta. " Byla na začátku šestého měsíce. Momentálně odpočívala. Ležel jsem u ní a hladil bříško. Ona mne hladila ve vlasech. " Táta, co se neholil už několik měsíců a mamku s tím šimrá." Pronesla škádlivě. Pravda neholil jsem se. Řekl jsem, že se oholím až po porodu.
Chodili jsme i na různé akce. A trošku tak provokovali konkurenci. Dokonce jsem měl nabídky na domluvené sňatky. Ale to jsem Alex neřekl. A nabídky jsem odmítal. Vždy se slovy. " Je brzy něco domlouvat."
Klid a pohoda byly teď důležité. Ne, že by Alex měla těhotenství nějak jednoduché. Od třetího měsíce do půlky pátého, byla neskonale přecitlivělá.
" Alex, zlato, co se stalo?" Seděla v kuchyni s hrnkem čehosi. Odhadoval jsem to na horkou čokoládu. A plakala. Ale kdyby jen to. Jak naříkala se nedalo preslechnout. Elsa jela nakoupit a já si šel pro něco nazub. Když jsem ji tam viděl jak hromádku neštěstí. Musel jsem ji aspoň obejmout.
" Copak Lásko? Co rozplakalo mého Medvídka?" Chvilku trvalo než odpověděla. Kdybych nebyl informovaný o možných změnách jejího stavu spojených s těhotenstvím. Smál bych se.
" To ten blbej maršmeloun.... Plave si v té čokoládě, jako naše Medvídě v plodové vodě. " Jen co to dořekla, následoval nový příval slz. Ovládl jsem se. " Lásko, co si jít odpočinout? Odnesu tě do ložnice. " Navrhl jsem a doufal, že kývne a nebude chtít zůstat s bonbonem v hrnku. Jako by nestačilo, že nedávno sledovala romantické filmy a všechny obrečela. A dostat ji od televize bylo téměř nemožné. Až když usnula vyčerpána pláčem pak se nechala. Teď mi položila ruce kolem krku a zívla. " Budeš tam se mnou? Nechci spát sama." Políbil jsem ji do vlasů. " Budu Medvídku." A vzal ji opatrně do náruče a odnesl do ložnice. Už cestou mi usnula v rukách a byl jsem rád.
Plačtivé období skončilo a nastoupilo období různých chutí. Jak se říká, že těhotné plundrují sklenice s kyselými okurkami. Tak Alex je nemohla ani cítit.
Ale za to banán zalitý sladko kyselou chilli omáčkou byl delikatesa. Dnešní rizoto si doplnila čokoládovou polevou a olivami. Čekal jsem kdy jí bude zle. Kupodivu nebylo. Teď jsme oba odpočívali.
~~~
Strážce
Byla šťastná. To bylo hlavní. Nebyla s Adrianem. Toho málem dostala do blázince. Pomstila se mu, že jí zničil život. A když dostala druhou šanci, vzala ji.
Nezapomněla, ale její první láska byla mrtvá. Byl jediný kdo znal pravdu o ní. A tak nemohla dělat nic. Ale občas se jim tajně ozvala. Nemohla zcela zapomenout. Styděla se. Hlavně před Martou, jeho mámou. Jim pomalu ale jistě vypověděla celou pravdu o sobě. Chvíli mlčeli, ale ozvali se. Nezlobili se. Věděli, že jejich syna miluje a on miloval ji.
" Kdyby jsi někdy potřebovala. Máš u nás dveře otevřené. " Plakala, když to četla. Posílala jim měsíčně peníze na vylepšenou. Oni protestovali, ona byla paličatá.
Od jeho smrti, to budou pomalu tři roky. Nezapomněla, ale žila dál. Tak jak by si to přál.
Jak to vše vím? Peter je mrtvý. Zabila jej kulka do hlavy. Já jsem Alexandřin stín. Jsem její strážce.
~~~
Adrian
Má bývalá žena a švagrová v jedné osobě. Žena, která mne nenáviděla tak, že potratila naše dítě. Byla teď těhotná. Těhotná a šťastná. Šílel jsem bolestí. Ale mohl jsem si za to sám. Kdybych se nechoval jak kretén. Mohlo to být naše dítě. Ale já poslouchal otce a jeho rady.
" Ukaž tý drzý čubce, kde je její místo. Znemožnila a zostudila naši rodinu. Teď se někde kurví..."
Chtěl jsem být drsný. Tvrdý, ale vše jsem jen posral. Dovolil jsem se do ní pořádně zamilovat. A musel jsem ji ztratit, abych si uvědomil o co jsem přišel.
Viděl jsem jak spokojeně si hladí bříško a bratr vedle ní jen září.
Jeden by mohl namítnout, že mám Luisu. Nemám už půl roku byla se Cedrikem. A byla šťastná.
Před tím se jen scházeli. A když byl můj otec pryč a matka teprve dva měsíce venku z psychiatrie. Mohl jsem jí dát svobodu. Rozvod ještě nepřicházel v úvahu. Ne, že bych nechtěl. Ale kvůli její rodině. Její otec, nemohl vydýchat, že ze sebe nechám dělat paroháče.
" A co si pomůžu, když ji zbiju a znásilním? " Otázka po jeho litanii, jak neschopný jsem, že si neudržím ženu doma.
" A vůbec. Šlo jen o obchody. Nikde není psáno, že musíme mít potomka přímo my dva. Cedrik je můj synovec. Takže je to pořád v rodině. " Byl to dlouhý den s jejím otcem. Když jsem se zmínil o rozvodu, málem vyletěl z kůže. Nechápal jsem proč. O nic by nepřišel. A jak jsem zjistil později. Její rodina jaksi slepě lpěla na některých tradicích.
Měl jsem už zas klid. Byť jsme pořád byli manželé. Nechal jsem ji aby šla svou cestou. Tak nějak jsme zůstali přátelé. Teď jsem seděl v pracovně a přemýšlel nad Alexandrou. Bříško jí slušelo. Vypadala spokojeně a šťastně. Přál jsem jí to. Poslal jsem jí i dárek. Odpovědí mi bylo poděkování.
" Adriane? " Vzhlédl jsem a měl po náladě. Tuhle osobu jsem chtěl vidět, ze všech nejméně.
" Rebeco? Otec tě ještě neprovdal? " Zašklebila se.
" Provdal, ale jediná chvíle, kdy pro svého muže existuji je večer, když přijde beze slova mne otočí na všehny čtyři a pak jej do mně vrazí. Chvíli mne šuká, pak se vystříká a odejde. Ale dost o mně. Prý se ti hroutí další manželství."
Pronesla a nahodila svůj rádoby svůdný kukuč. Opřel jsem se v křesle a prohlédl si. " Takže tě jen zkouší oplodnit. Pěkné. Co chceš po mně? A manželství se mi nehroutí. Měli jsme s Luisou dohodu. " Sedla si na můj stůl a prohlížela si mne. " Co, zavzpomínat na staré časy? Na ty doby, kdy jsi byl rád, že mne znáš." Zvedl se mi žaludek. Jo šukal jsem ji. Ale to bylo vše. Vždy to byla jen štětka, bez hrdosti a soudnosti.
" Promiň Rebeco, ale nemám zájem. Pokud se tě manžílek snaží naprcat. Tak to nechám jen na něm. " Nafoukla se. " Takže už tě nezajímám? Pěkné." A uraženě šla pryč. " Nikdy jsem ti nic neslíbil Rebeco. Tak nevím, co jsi čekala. " Zastavila se u dveří a podívala se na mne. " Trochu pochopení a útěchy. Jsi sám a já taky..." S tím odešla.
Ano byl jsem sám. Ale neměl jsem potřebu se vracet k ní.
