Peter
Byli jsme spolu každou možnou chvíli. Dělali jsme společně co šlo. Od uklízení sněhu z cesty po koulování a válení ve sněhu. A samozřejmě jsme zaznamenávali vše. Od raního vstávání po usínání. Někdy na kameru, jindy na foťák. Tu jsme šli do kavárny, jindy bruslit. Každý moment, který jsme byli spolu jsme prostě zaznamenali. Také jsem pro ni natočil extra video, když ji rodiče vytáhli na nákup a já se vymluvil, že mne bolí břicho, protože jsem se přecpal.
" Ahoj Lásko. Jestli vidíš tohle video, tak už nejsme spolu. Jen chci aby jsi věděla, že jsem velmi šťastný, protože jsem poznal Tebe.
Myslím, že bylo jasné, že se mi líbíš, když jsem za Tebou chodil do bistra. A ty jsi mne vždy obsloužila.
A celkově jsi mi změnila život. Vše co jsem s Tebou prožil a zažil. Lituji, že nemáme na sebe více času. Vím jen, že zůstanou vzpomínky. Protože Tě nebudu moct najít. Abych neohrozil Tebe a taky vím, že by jsi si nepřála abych se o něco pokoušel. Protože jsem pochopil, že lidé, kteří Tě budou mít u sebe. Se opravdu neštítí ničeho.
Jen doufám, že nezapomeneš a budeš pořád ta silná a odvážná Alexandra. I když jsem Tě poznal jako Isabelu. Měla jsi dost odvahy aby jsi si urvala kus štěstí a já jsem převelice rád, že jsem toho byl součástí.
S Láskou navždy. Peter.
Neměl jsem daleko k slzám. Ale silvestr klepal na dveře. Rodiče chtěli, abysme s nimi jeli k příbuzným. Ale přemluvil jsem je a tak zůstaneme s Alex sami. Jen mi dva. V poslední hodiny našeho štěstí. Stavil jsem se s ní na intru a pomohl zabalit věci. U sebe měla už jen malou tašku s věcma ke mně. Do té jsem jí ukryl dvd s videem pro ni a flashku. Kdyby náhodou o to cd přišla. Další kopii jsem jí nahrál i s fotkama a se vším dalším taky na cd a flashky a do noťasu. Aby měla zálohy. Bolelo mne srdce. Chtěl jsem se za ni rvát. Ale věděl jsem, že by ani jeden z nás neunesl, kdyby se stalo něco mé rodině nebo přátelům. Natolik jsme byli rozumní.
~~~
Alexandra
Jeden z posledních nákupů na svobodě. Než za mnou padne klec v podobě nuceného manželství. Nenáviděla jsem svého otce a svého budoucího muže taky. I když jsem jej pořádně neznala a neviděla. Jediné co jsem kdy věděla, že ne všichni muži v mafii se ke svým ženám chovají jako můj otec. Ale často odvraceli tvář, když před nimi matku zbil a nebo jinak ponížil. Sama jsem se děsila, co čeká mne.
" Co je ti, kurva do toho, Ricku? Je to moje žena. Můj majetek a tak s ní budu jednat jak chci. Je to neschopná píča, co neumí porodit syna. Místo toho mám jen dceru. Sice z toho bude časem dobrý obchod. Ale já chtěl, zasraně syna. Aby jednou převzal vedení. Takže pokud tu neschopnou čubku nechám dělat stolek, tak bude dělat zasranej stolek."
Vzpomínka mi vyběhla náhle. Tehdy donutil otec se matku svléct do naha a stoupnout na všechny čtyři. Sklonit hlavu a na záda jí dal sklo ze stolku, který odnesl kamsi. Já tam musela být taky a dívat se.
" A musí u toho být i tvá dcera? Je to jen dítě. "
V ten moment otec vytáhl bouchačku a namířil na Ricka.
" Jsi zasraně v mém domě. Zde panují má pravidla. Takže kurva drž hubu, nebo zapomeň na nějaký kšefty a táhni do prdele. Do mojí zasraný ženy a haranta je ti hovno. Nebo je chceš obě píchat?"
Ani nevím proč jsem si vzpomněla na tohle. Mě bylo tehdy čerstvě patnáct. Matka statečně držela sklo na svém zbytém těle. Se všemi hrnky a konvicí. Ale i tak jí ten bastard podrazil ruce a pak seřval. Byl div, že se jí nic nestalo. Po té ji za vlasy, prosící odvlekl kamsi do domu. Já tam seděla s dalšími mafiány. Vím, že jeden mi nabídl mentolku. Ale s vrtěním hlavy jsem odmítla. Onen Rick, tam zůstal. Potřeboval s otcem uzavřít ochody. Matku jsem uviděla až týden po té. V obvazech a na kapačkách. Do nemocnice za ní mne odvezl Kyle. Bodyguard. Divím se, že přežila.
Z bolestivých vzpomínek mne vytrhla Marta, když jsme se vrátili k nim domů. " Zlatíčko, děje se něco? Vypadáš nějak smutně. " Podívala jsem se na ni. " Stýská se mi po mamce. Ani nevím, zda je v pořádku. " Povdechla jsem si. A než jsem se nadála, zas mne objímala a konejšila. Bylo to tak příjemné a já jí zas brečela na rameno. " To bude dobré holčičko. Tady můžeš mít nový domov. Tady ti už nikdo neublíží." A jak mluvila, já víc brečela. Kéž by to byla pravda. Byla bych tak šťastná.
Po té co jsem se trošku uklidnila mi zas udělala hrnek horké čokolády se šlehačkou. Byla to skvělá žena. A mě mrzelo, že je budu muset opustit. " Až dopiješ, zkontroluj toho našeho čuníka, co se přejedl. " Měla na mysli Petra. Kývla jsem. Stejně jsem zas potřebovala jeho náruč.
~~~
Adrian
Potřeboval jsem si něco zařídit. A to něco bylo. Aby ta Ještěrka neměla důvod sem prchat. Sehnal jsem pár ranařů, co provedou práci na kterou jsem je najal. Ale dostali jasné instrukce. Holku vyděsit, kluka zabít. Pokud někdo z nich na ni jen blbě sáhne. Bude mít co dělat se mnou. Nebyli to tupá hovada. Už pro mne pár nepěkných věcí udělali a věděli, co je čeká, když nedodrží pravidla. Jeden z nich to zkusil. Od konečků prstů jsem jej začal koupat ve vroucím oleji.
Když odešli aby zajistili vše potřebné zadíval jsem se na fotku, té mršky.
"Tik tak, Alexandro. Tik tak. "
