Alexandra
Vše se zdálo být dobré a klidné. Skoro mne ten klid děsil. Žádné hrozby žalob ani smrti. Nic. Jeden by skoro řekl dokonalá idilka. Ale pořád tam někde něco bylo. Ve firmách a dalších věcech o které jsem se já nebo Bastien starali. Miminko dobře rostlo a bylo v pořádku. Pro samotné břicho jsem si pomalu neviděla na nohy. Elsa mi pomáhala jak jen to šlo. Porod se pomalu ale jistě blížil. Byla jsem neskonale šťastná.
" Bude to nádherný pokoj. A jsem ráda, že se zvolily neutrální barvy. " Dívala jsem se na svého muže a on se usmíval. Co si neodpustil byl obrovský plyšový medvěd. Seděl v rohu pokoje jako tichý strážce našeho miminka. Pohladil mne po bříšku. " Jsem neskonale šťastný. Ani nevíš jak. " Objala jsem jej jak jen to šlo, ale otočil si mne k sobě zády a objal mne tak. " I já jsem šťastná. A snad už to tak bude napořád. Jen obyčejné starosti. Už žádná policie ani vyšetřování. Žádné únosy. Nic. Jen mi tři a obyčejné starosti." Vtiskl mi polibek do vlasů. " Budeme jen mi tři. A už jsi vymyslela jméno? Já pro kluka ano. Peter." Zaskočil mne. Tohle jsem nečekala. Pohlédla jsem na něj a chtělo se mi plakat. " Pokud nebudeš proti." Rozplakal mne. " Děkuji. " Na nic víc jsem se nezmohla. Utřel mi slzy a zas políbil. " A pro holku? " Byl zvědavý. " Isabela." Líbilo se mi to jméno, přikývl a pak mne vedl z pokoje.
Musel do práce a já na kontrolu.
~~~
Bastien
Chtěl jsem jí udělat radost. A povedlo se. Sice byla mírně v šoku. Ale byla šťastná. A kdyby jen věděla, že chce dceru pojmenovat po mé platonické lásce. Musel jsem se v duchu usmát. Ale když se jí to jméno líbilo, tak proč ne. Ale musel jsem do práce a Medvídek na kontrolu.
Do porodu zbývali přesně tři týdny. Byl jsem jak na trní. Mohlo to přijít kdykoliv. Medvídě rostlo dobře a vše bylo v pořádku. Aspoň dle doktorů. Samotná Alex byla v klidu a pohodě. Tak jsem jen dohlédl, aby snědla snídani a pak jsem odjel.
" Pokud to půjde takhle dál, budeme muset rozvázat smlouvu a najít jiné dodavatele!!! " Jak hezky můj den začal. A teď jsem tu řval na idioty z právního oddělení a další lidi z firmy.
" Opět nedoržené termíny, nekompletní objednávky... Přicházíme o peníze!!!"
Snažili se mne konejšit, jak se vše srovná a zas bude vše v pořádku. Ale já pěnil. " Vše se srovná jo? A téměř milionovou ztrátu dorovná kdo? Vy? Klidně vám to všem srazím z platů." Koukali jak vyorané myši. " Co je Margarito!!! Mám jednání. " Sekretářka a rušila. " Omlouvám se Pane, ale volal Váš bratr. Vaše žena je v porodnici a vypadá to, že bude rodit. " Alex, dítě. Musel jsem schůzi skončit. " Dejte vše do pořádku, jinak budou padat hlavy." S těmi slovy jsem opustil kancelář a spěchal k autu. Můj Medvídek asi bude rodit, musím i toho být.
~~~
Alexandra
Byla jsem pár hodin po vyšetření. Vše bylo v pořádku. Tak jsem se rozhodla vyrazit si na malý nákup. Společnost mi dělal Adrian. Jak sám řekl, tak se nudil. A já jej konečně vzala na milost. Poslední měsíce vypadal hrozně.
" Pořád se trápíš?" Přikývl. " A asi navždy budu. " Začínalo mi jej být líto. " Přejde to. Dej si šanci začít znova. I já si ji dala. Potrvá to, ale už víš, co nedělat a bude to dobré. " A pak to přišlo, nejdříve jsem si myslela, že jsem si cvrnkla do textilu. Ale co následovalo potom, mi potvrdilo opak. " Musíme do porodnice. Praskla mi voda..." To Adriana probralo. Pracně jsem se došourala k autu. A ještě pracněji nastoupila. Naštěstí byla porodnice kousek. Ale dostat se k ní, to byla věc druhá.
Pokoj, injekce, ustraný Adrian kříčící do telefonu. Já křičela. Doktor na mně něco mluvil.
" Paní Kincaidová první porod?"
Sakra proč se mne na to ptá. Však Adrian říkal sestře, že jsem prvorodička. " Aáááá-no..." Bolest, strašná bolest. Něco se ve mně hýbe. Matně vnímám sebe natož okolí. A kde je sakra Bastien?! Adrian mne utěšuje. Nějaká další sestra mi kouká mezi nohy a něco povídá.
" Zkuste ještě vydržet maminko. Dítě potřebuje prostor..." Snažím se rozpomenout, co říkali na kurzu. A už to mám. Zklidnit dech. Dychám, čas se vleče. Lepí na mne kde co. Musejí sledovat i prcka. Očividně chce na svět.
Čas běží a intervali se zemenšují.
Kolem mne je ruch. Adrian někam zmizel. Další stah a zas řvu. Najednou je v pokoji plno a něco říkaj. Řvu a bolest graduje.
~~~
Adrian
Alex praskla voda. Naštěstí jsme byli kousek od auta. Odvezl jsem ji do porodnice. A samozřejmě začal nahánět bratra. Mobil měl nedostupný. Jeho sekretářka mi sdělila, že má jednání. Seřval jsem ji. Jo, termín měl být za tři týdny. Ale Dítě bylo jiného názoru. V porodnici se jí rychle ujali. Měl jsem o ni strach, ale zvládala to. Tedy, až na její slovník. Sprostá byla neskonale. Ale personál byl očividně zvyklý.
V jednom momentu jsem se dusil smíchy. Když se zeptala, proč jí sestra kouká pořád mezi nohy. Vždyť tam nemá galerii. Něco jí píchli. Nevím přesně co. A do toho Bastien. Kancelář opustil před půl hodinou a mobil měl nedostupný. Dostane pěstí. Alex se po něm ptá. Musel jsem odejít. Nevěděl jsem, co říkat. A stejně tam naběhl personál. Takže jsem nemohl nic než čekat. Hodiny běžely a z pokoje kde byla Alex jsem slyšel řev a nadávky. Bylo to nervy drásající.
" Vy jste švagr paní Kincaidové?" Oslovil mne po třech hodinách jaký si muž. " Ano, má švagrová právě rodí. " Odpověděl jsem a čekal, co u něj vyleze. " Jsem detektiv Bukowsky. Jde tu o vašeho bratra a manžela vaší švagrové. Jeho auto dnes vyletělo do povětří a podle svědků do něj nasedl právě on." Musel jsem si sednout. Tohle jsem nečekal. Ne Bastien nemohl být mrtvý. A jak to řeknu Alex. Teď když rodí jejich dítě. Podíval jsem se na detektiva. Jo ukazoval odznak.
" A co chcete po mně? " Bylo mi na zvracení. " Zatím nic, jen vás a vaši švagrovou přijdeme vyzpovídat. Takže pokud máte něco, co by nám pomohlo..." Nenechal jsem jej domluvit.
" Moje švagrová právě rodí budoucího skoro sirotka, právě se stala vdovou a Vy tu melete o výslechu? Jste normální? Běžte a přijďte tak za týden. Bude to pro Alexandru rána, až se dozví, že v den narození svého dítěte přišla o manžela. " Zamumlal omluvu a cosi, že dělá jen svou práci. Pak mi dal vyzitku a šel pryč. A mně nohy vypověděli službu.
Musel jsem sedět. Bylo mi zle.
A jak to jen řeknu Alex?
Naštěstí to osud, aspoň na chvíli vyřešil za mne. Porodila krásnou holčičku, ale byla tak vyčerpaná, že téměř okamžitě usnula. Porod nakonec zabral dobrých sedm hodin. Zůstal jsem u ní v pokoji. Zaplatil jsem přistýlku a šel spát.
Musel jsem nabrat sílu na to, co řeknu Alex.
Byl jsem toho ušetřen. Zatracení detektivové byly rychlejší. Probudil mne zoufalý výkřik. Když jsem viděl zlomenou Alex a toho blba ze včerejška s kolegou. Měl jsem chuť střílet. " Děláte si srandu? Je pár hodin po porodu a vy tu otravujete?" Ale zasáhla sestra. Detektivy vyhodila a já zůstal s Alex a její dcerou sám v pokoji. Jindy by mne to těšilo. Ale teď ne. Má Ještěrka byla zlomená bolestí a smutkem.
