Adrian
Odjela. Je na dobro pryč. Po vyřízení formalit sbalila sebe, dceru a Elsu a odletěli do Anglie.
Zůstal jsem v Pensylvanii sám. Bez Ní, bez druhé ženy. Zbyl jsem já a láhev whiskey. Ne neopíjel jsem se. Nemohl jsem. Dal jsem jí slib, že se o vše postarám. O firmy, lidi. Svou starší sestru, Luisu a Cedrika. O zbytek rodiny, který mi zůstal. Alexandra, ta malá Ještěrka byl pryč. Ale byla šťastná. Dosáhla svého. Už se nikdy nevrátí.
~~~
Alexandra
Anglický venkov je nádherný. Nové město, nový začátek. Já, Isabela, Elsa a Peter.
Dokonalá rodinná idylka. Obnovila jsem staré kontakty a vrátila se na školu.
Ne nezanedbávala jsem svou dceru. Měla jsem upravený rozvrh a hodně mi pomáhala Elsa a samotný Peter. A také jeho rodina. Konečně jsme byli šťastní.
Už žádná mafie. Žádné nekalé obchody a strach z únosu, vydírání. Nic takového. A hlavně moje dcera mohla vést normální život. Žádná předurčení, za koho se jednou vdá, co bude nosit, jíst.
Konečně svoboda.
" Petere poběž, Isabel se pokouší chodit..." Ano, moje holčička zkoušela své první kroky. Kéž by ji viděl Bastien. Měla jsem pro ni fotky, kdyby jednou chtěla poznat svého otce. Peter došel s kamerou. " Tak holky moje... Ukažte se." A pak to přišlo první pokus o krůček a přistání na zadečku. " Ještě je brzy... Ale je šikovná. Moje malé Medvídě " Uvědomila jsem si jak jsem nazvala svou dceru. Pohlédla jsem na Petera. " Je to tvoje Medvídě. " Usmál se. Chápal mne a já mu byla vděčná. " Půjdeme na svačinku? Copak nám tam teta Elsa udělala?" Usmála jsem se na Petera a pokynula mu rukou ať jde s náma. Vypl kameru a šel.
~~~
Peter
Konečně byla mimo Ameriku. Mohla začít od znova. Jak si to přála. Byl jsem rád. Viděl jsem na ní jak občas smutní. Chyběl jí Bastien. Chápal jsem, měla mne za mrtvého, ale i tak si ke mne hledala cestu zpět. Nikdy mne nepřestala milovat. Jen její lásku překonala nová láska k Bastienovi. A teď měla dilema. Byla tu jeho dcera, jejich dítě a plod lásky. Měl jsem Isabel rád.
V kuchyni, když posadila Is do židličky, objal jsem ji.
" Bude to rok, já vím. Vidím ti na očích, jak se trápíš." Pohladila mne po ruce. " Mám pocit, že nějak okrádám Tebe a Isabel. Vidím jak ji máš rád. Ale pořád si říkám, jak je to nefér vůči Bastienovi. Ale taky nefér vůči Tobě." Políbil jsem ji na krk.
" Buď v klidu Alex. Nijak na Tebe nespěchám a ani netlačím. Jsem tu pro Tebe. Ať už se rozhodneš jakkoliv." Otočila se na mne a vtiskla mi polibek. " Buď tu s náma. Ani jedna nechceme být sama. Potřebuji vedle sebe milovaného a milujícího muže a Isabel otce." Musel jsem se usmát.
" Budu tu s vámi. Jste moje holky. Postarám se o vás obě. "
Pak jsme usedli ke stolu a Elsa akorát servírovala svůj čokoládo-tvarohový dezert.
