Alexandra
Prohlídka dopadla dobře. Doktor mi předepsal i antikoncepci. Podle vyšetření jsem měla brzy krvácet. Doktor byl rád, že se vše dalo tak rychle do pořádku. Doporučil mi i nějaké doplňky stravy abych doplnila vitamíny.
A jelikož jsem od rána pořádně nejedla, zavolala jsem Bastienovi, že si zajdu na jídlo do nedaleké restaurace. Neměl s tím problém, nechal si předat telefon mému ochránci a dal mu instrukce. Ten jen kýval a pak hovor ukončil slovy. "Ano, Pane." Telefon mi vrátil a šli jsme se najíst. Restaurace byla příjemná a vypadala poklidně. Usedli jsme a po chvíli přišla příjemná obsluha s menu.
" No ne, šálí mne zrak? Alexandra Stormreed, vlastně nyní už Kincaid." Ten hlas jsem znala a nesnášela jsem ho. Rebeca Freez. Největší slepice a kráva v jedné osobě. Svého času jsem s ní byla nucena se vídat, když jsme se připravovali na uvedení do společnosti. A to jsem si myslela, že se v klidu najím. Položila jsem jídelní lístek na stůl a vzhlédla jsem. " Ahoj Rebeco, jaká náhoda. Pozvala bych tě ke stolu, ale chci se najíst sama." Odpověděla jsem s nadějí v duši a sarkasmem v hlase. " Ale ty jsi zlá, jak jinak." Pronesla a usedla ke stolu. Byť se na mne můj strážce podíval zastavila jsem jej zaháknutím své nohy za jeho. " Tak co jsi si vyrazila na výlet a pak se vrátila aby jsi se vdala za Adriana a následně si začala s jeho bratrem, chápu, že jsi neměla čas na staré známé. Po tom všem co jsi se naviváděla. Ale co. Adrian je konečně volný. "
Usmívala se a já nechápala o co jí jde. " Můžeš přejít rovnou k věci? Nezajímají mne kecy co kolují ve tvém slepičím klubu." Nasadila vážný výraz. " No, pokud vše klapne budeme švagrové. Takže jsem ráda, že jsem ti to mohla říct sama. Můj otec už jedná s Adrianovým." Nadšení z ní stříkalo jako krev z tepny. " Výborně, užij si to a neboj na svatbu nepřijdu. Nebudu ti kazit tak velký a významný den." Odpověděla jsem a chtěla jsem si zas vybrat jídlo. Ale její ruka mi přistála na mé. "Naopak, budu jen ráda. Když už tam bude Bastien, měla by jsi tam být i ty. Chci aby se naše vztahy trošku zlepšily, když se budeme vídat minimálně na rodiných setkáních."
Měla jsem co dělat s ovládnutím se. Chtělo se mi zvracet a křičet zároveň. Ale nějak se mi podařilo ovládnout se. " Uvidím. Zatím nemáš jisté, že dohoda padne. Ale přeji ti to. Budete se s Adriane nádherně doplňovat." Usmála se na mně tím cukrovým úsměvem a pak konečně odkráčela. Mohla jsem dýchat. " Vše v pořádku Paní? " Podívala jsem se na Erika, tak se jmenoval můj strážce. " Již ano, a děkuji, že jsi mne chtěl té slepice zbavit. Ale dohnala by mne jindy. Takhle to bude lepší. A teď se najím." Konečně jsem si mohla v klidu vybrat jídlo.
~~~
Bastien
Musel jsem být přítomen jedné z mnoha schůzek. Když se rozneslo, že je Adrian opět volný, vynořili se další nabídky. Jedna lepší než druhá. Otec váhal mezi rodinou Freezů a Hillovými.
Znal jsem obě jejich dcery. Rebeca a Luisa.
" Rebeca je živelná a na chvíli nezavře ústa. Ale jinak ve společnosti se chovat umí. Dle toho co jsem slyšel není ani panna. Už nevím kdo, ale někomu roztáhla nohy na jednom z mnoha večírků pořádaných jejím otcem." Pronesl jsem a otec naslouchal. Pak měl jen dodatek. " A mimo jiné ji nesnáší Alexandra. Takže pokud si vybereme Rebecu. Budeš muset Alexandru hlídat a ji budeme muset také ohlídat. Pokud by si ty dvě měli vjet na nějaké důležité akci vjet do vlasů, zabiju je obě dvě. "
Podíval jsem se na Adriana. Ten zatím mlčel a díval se na složky. Když konečně vzhlédl, usmíval se. " Rebecu jsem přefikl já. A ne jednou. Ale nechci ji. Je v posteli horší než byla Alexandra. Ač je pravda, že Alexandra to dělala schválně. Rebeca je jen uvzdychané prkno. " Odmlčel se a podíval se na fotku Luisy. " Má lepší pověst, co se týče společnosti umí mlčet a mluvit v pravou chvíli. Je ta, kterou potřebuji, ne slepici. A co se ostatních věcí týče. Jistě nebude dělat problémy jako Ještěrka. " Musel jsem protočit oči. Ale budiž, aspoň nebudu muset pořizovat na Alexandru řetěz.
" Je to tvé poslední slovo Adriane?" Optal se otec a bratr přikývl. Mě bylo jasné, že když Rebecu už měl a nevyhovovala mu, nebude ji chtít za ženu. A mě se ulevilo. " Bastiene, zavoláš Robertu Hillovi a domluví se termín oficiální žádosti." Kývl jsem, že rozumím. " Pokud je to vše, půjdu to vyřídit a pak pojedu domů. " Otec kývl a nechal mě jít.
~~~
Alexandra
Konečně jsem byla doma. No doma. Bylo to tu lepší a klidnější. Elsa si hned dělala starosti zda jsem se pořádně najedla. " Neboj se Elso, najedla jsem se. Měla jsem dost sytý oběd. Ale dala bych si něco sladkého. " Usmála jsem se na ni. Oblíbila jsem si ji. A doufala, že ji tak brzy neztratím jako Martu nebo svou skutečnou matku. Pohladila mne a usmála se jak jen to uměla ona. " Jsem ráda, že jsi při chuti. Pokud můžu být smělá. " Zeptala se a já kývla. " Když tě tvůj muž přivezl z nemocnice, vypadala jsi jak hromádka neštěstí. Ale je hezké vidět, že se zotavuješ. Ztráta miminka musela být šokem. Ale máš dobrého muže. Jistě to časem zkusíte znova."
Chvilku jsem nevěděla co říct, dokonale mne zaskočila. Ale vzpamatovala jsem se a usmála se na ni. " Děkuji, hodně jsi mi pomohla ty. Ještě chvíli v nemocnici a zbláznila bych se. A Bastien je skvělý manžel. I když spíme odděleně. Dává mi prostor." Sama sobě jsem se divila, co to říkám. Hlavně o Bastienovi. Ač lhala jsem jen na půl. Elsa mi zatím dala na stůl talířek s čokoládovým dortem. Pustila jsem se do něj a sledovala Elsu jak chystá večeři.
~~~
Bastien
Vrátil jsem se později večer. Alex byla očividně už po jídle a u sebe. Elsa taky šla spát. Volal jsem jí ať, na mne nečeká. Našel a ohřál si jídlo. Přišlo vhod. Venku se z minuty na minutu strhla bouře. Spustil se ostrý liják a blesky duněly. Najedl jsem se a šel si dát sprchu. Po té jsem konečně zalezl do postele.
Skoro jsem usínal. Závěsy zatažené a jen déšť nemilosrdně bičoval skla. Když jsem zaslechl jak cvakli dveře, pak tlumené kroky a než jsem se nadál byla u mně v posteli a natisklá na moje tělo. Třásla se jak drahej pes na mrazu. " Co je? Není ti dobře? " Zeptal jsem se a sáhl jí na čelo. Ruku mi hbitě sundala a donutila mne, abych ji druhou objal. Zjistil jsem, že má na sobě jedno z těch šílených pyžam. Rozsvítil jsem a podíval se na ni. " Co se.... S medvídky? " Musel jsem se začít smát. Ale nesmál jsem se dlouho. Natáhla se a zhasla a pak mne kousla do prsního svalu. " Jen se bojím bouřky. " Zaslechl jsem odpověď. Pak se ke mně přivinula a než jsem něco řekl tak spala. Ale docela jsem se těšil na léto. To bývá dost bouřek. A tahle Ještěrka se jich bála. Třeba do té doby už bude spát dobrovolně sama v mé posteli. A objímat mne s úsměvem na rtech po dlouhém, dlouhém sexu.
