Alexandra
Odpočívala jsem. Bastien byl ohledu plný. Staral se o mne. Když jsem se cítila lépe odpočívali jsme na zahradě.
" Nepřejí si být rušeni nikým..." Dolehl k nám zoufalý hlas služebné. Příčina toho se brzy ukázala. Dva muži v oblecích na míru. Představili se jako pánové Dalton a Reed. " Výborně. Krom toho, že jdete zcela nevhod. Tak vyklopte, co potřebujete a zas běžte. " Dala jsem jim značně najevo svou nelibost. Pan Reed si odkašlal. " Přišli jsme jménem Společnosti urovnat narušené vztahy. A říct, že vedení velmi mrzí, to hrubé nedorozumění, ke kterému došlo. " Cítila jsem, jak se Bastien napjal. Opírala jsem se o jeho hruď. Položila jsem si jeho ruku kolem pasu. " Tak to je výborné. Jsem ochotna zapomenout. A nic nechci. Jen nerušený klid. Takže můžete zas jít. " Dívali se na mne a pak se dívali na Bastiena. " Slyšeli jste Pánové mou ženu. Pokud už nemáte nic jiného. Tak běžte. "
Oba muži mlčky přikývli a šli pryč. Byla jsem za to ráda. Opřela jsem se zpět o Bastiena.
" Myslíš, že budeme mít skutečně klid? " Zeptala jsem se jej a hladila ho po ruce. Políbil mne do vlasů. " Budeme... Jinak zabiju, každého, kdo nás bude rušit. " Otočila jsem se na něj. " A budeme mít líbánky? " Opět mne políbil, tentokrát na rty.
" Právě začínají. "
~~~
Bastien
Byla moje. A to doslova. Neuplynul den, kdy by se mi neodevzala a nemilovala se mnou. Byly to promilované líbánky. A co mne těšilo nejvíce. Tak mne milovala. Skoro jsem v to ani nedoufal. Zatím co spala vedle mne v sedačce a letěli jsme zpět do Pensylvánie. Já se ponořil do vzpomínek na uplynulé dny.
" Kam utíkáš Medvídku? " Smála se. Na sobě pyžamo s kačenkama a utíkala přede mnou. " Před tebou, ty nestoudný nenasyto. " Utekla na zahradu. Musel jsem se smát taky. Poklusával jsem za ní. Kdybych běžel, dohnal bych ji hned. Ale tohle byla hra. Chvíli po snídani jsem zas dostal chuť na ni. Ale se smíchem mi zdrhla. Proběhli jsme snad celý dům kromě půdy a sklepa. A teď stála bosá v zahradě ve svém střeštěném pyžamu a rozcuchanými vlasy a usmívala se. Pomalu jsem šel k ní. " Až Tě chytím, tak tě nepustím. Zulíbám tě a pomiluji na tom místě kde skončíme. " Oči otevřela do široka. " To bys neudělal... " Pronesla s mírným šokem a pak se rozběhla dál do zahrady. Tentokrát jsem běžel za ní. A neměl problém ji dohnat a chytit.
" Pusť ty hladovče..." Smála se a cukala, jak se mi snažila vysmeknout. " Nepustím. A udělám, jak jsem řekl. " Skolil jsem ji do trávy a zalehl tak, aby nemohla utéct. " Jsi moje Alex. A nejen to. Miluji Tě. " Opět na mne hleděla s mírným šokem. Ale pak se usmála a políbila mne. " Také, tě miluji Bastiene. " Teď jsem byl v šoku já. " Alex... " Neměl jsem dost slov. Pohladila mne po tváři. " A jak už jsem jednou řekla. Díky, že jsi můj muž. Byť jsi mafián, nevěřila jsem, že bych znova mohla milovat. A zrovna mafiána. Ale je to tak." Mluvila a z oka se jí spustila slza a pak další. " Neplakej Medvídku... " Slíbal jsem ty slzy a pak si našel její rty. " Miluj mne.... " Zašeptala a já její přání splnil a rád.
Vytrhlo mne její zakňourání. Akorát se probouzela. Podívala se po mně a usmála se. " Nespal jsi? " Zavrtěl jsem hlavou.
" Střežil jsem tvůj spánek. " Protáhla se. " Musím se napít a odskočit si. A pak udělat ještě jednu věc. Ale tu, až se vrátím. "
Byl jsem zvědavý, co z ní vyleze.
" Prosím? " Telefon, nesnášel jsem, když jsem byl rušen. Ale jak jsem zjistil volal mi rodinný lékař. Matka se sesypala a byla umístěna na soukromou kliniku. Ne, že by se to nedalo čekat. Už byla zralá na psychiatrickou péči, když jsem se ženil poprvé. A to už je deset let zpět. Byl jsem zabrán do hovoru, tak jsem si ani nevšiml, že přišla Alex zpět. Poznal jsem to, až po rozepnutí kalhot. Bavila se tím. Já řešil telefon. Neb na hlasitý odposlech a bavil jsem se i s Adrianem. Byl to nejdelší hovor v mém životě. Chvilkama jsem měl co dělat udržet pozornost.
~~~
Alexandra
Bylo mi jedno, že telefonuje. Hrála jsem si. A jemu se to velmi líbilo. I když se snažil soustředit na telefonát. Sama jsem nevěděla jak se stalo, že jsem dobrovolně klečela před svým manželem.
Mohla za to láska. Ano milovala jsem Bastiena. Byl sice mafián. Ale byl jiný. Trpělivý a starostlivý. Netlačil na mne a nijak jinak mi neubližoval. Uvědomění si, že jej miluji přišlo v momentě, kdy mi pomáhal na nohy z mrtvoly toho muže a ve finále mne v náruči vynášel z toho domu a konejšil mne. Byla jsem nejen ráda, že mne zachránil. Ale byl pořád u mne. Jako kdysi Peter. Nezapomněla jsem na Petera. Ale byl mrtvý. A já žila dál. A pak tu byl Bastien. Sice o více jak deset let starší, ale byl tu. Se mnou a velmi trpělivý.
Hovor skončil a já byla na jeho klíně. Svou rukou si našel cestu do mého. " Medvídku... jsi pěkná potvůrka... Takže jsi si tohle nachystala, nebo jsi kalhotky ztratila cestou z toalety? " Mumlal mi do rtů a já nemohla pořádně odpovědět. Měl velmi šikovnou ruku. " Nějak neslyším tvou odpověď. " Provokoval mne a postupně zbavil šatů.
" Spontální nápad... " Vydechla jsem. Zbytek letu jsme promilovali. Protože po návratu ho čekali povinnosti a mne také. Museli jsem se věnovat firmám, které nám patřili. Ne, že jsem chtěla, ale musela.
~~~
Bastien
Ona mne jednou zničí. Ale byla mladá a měla apetit a byl jsem rád. Ne, že bych patřil do starého železa. Ale tahle divoženka... Milovala mne a bavil ji se mnou sex. A dokonce si sama vymyslela tu provokaci. Ale byl jsem rád, že dokázala být tak uvolněná a spontánní.
" Jsem rád, že jsi mi dala šanci. A jsem rád, že opětuješ mé city." Den po té jsme odpočívali na pohovce u filmu. Ležela mi v náruči a já byl najšťastnejší chlap na zemi. Zvedla ke mě hlavu a políbila mi bradu. " On je mrtvý a nijak to nezměním. A můj život jde dál a oba si zasloužíme být šťastní. A není lepší, že miluji Tebe, než jiného? " Měla pravdu, kdyby byla s jiným a mou ženou. Zavřel bych ji a nepustil nikam.
Musel jsem ji políbit. " Jsem šťastný. Velmi šťastný Medvídku."
Na letišti čekal doprovod. Bratr jej zajistil. Teď se nedalo věřit nikomu. Otec byl mrtvý a matka v blázinci. Prostě líbánky jak mají být. Alex vypadala spokojeně a usmívala se. Nastoupili jsme do auta a jeli k domu. K mému domu. Adrian sice navrhoval, aby jsme se s Alex na čas ubytovali v rodném domě, ale zamítl jsem. Hlavně kvůli Alex. Napětí mezi ní a bratrem bylo znát. Neřekla mi, co se mezi nimi stalo. Ač jsem to věděl. Neptal jsem se jí a neřešil. Dle mne to byl jen akt její pomsty.
Doma se uvítala s Elsou a hned si šly povídat. Já toho využil a šel pracovat. Měl jsem co dohánět. A Alex též. Ale většinu věcí jsme za ni dělali s bratrem. Měl jsem její plnou moc.
Zvedl jsem telefon a začal dojednávat různé schůzky a setkání. Potřeboval jsem zjistit situace. A hlavně brzy se měl ukázat Damien... Hlava celé Pensilvánské mafie. Sráč jeden.
