Alexandra
Měla jsem chuť Bastiena zabít. Prášky jsem vysadila hned den po té. Soptila jsem a byla vzteky bez sebe. Ale co naplat. Po výbuchu vzteku, kdy to odnesla sklenička a chudák Elsa musela uklízet. Jsem se odebrala do zahrady na svůj truc koutek. Přesněji na houpačku. Do domu jsem šla až když slunce začalo mizet za obzorem.
" Co máme dobrého k večeři? " Měla jsem hlad. Což Elsu potěšilo. " Hovězí guláš a těstoviny. A pokud budeš mít chuť, udělala jsem tentokrát slané šátečky se zelím a uzeným masem." Měla mou plnou pozornost. Nandala jsem si jídlo a ukořistila jsem si rovnou tři šátečky. " Jsem ráda, že ti chutná. " Usmála jsem se, páč s plnou pusou se nemluví.
Byl to příjemný večer. Ale za chvíli přistaneme na jednom malém soukromém letišti. Kus letu jsem prospala a Bastien dovyřizoval poslední věci. Probudila jsem se jen díky tomu, že jsem musela na wc. A tak jsem se dověděla veškeré informace.
Po vykonání potřeby jsem se usadila a chystala na přistání.
~~~
Bastien
Pokud si někdo myslel, že je Skotsko zcela čistá a nevinná země. No měl smůlu. Byla tam mafie, ale nebylo to tak divoký jako u nás doma. Když letadlo dosedlo a vystupovali jsme. Dostalo se nám přivítání. " Tolik let se z poza louže nikdo neozve. A pak se ozveš ty a oznámíš mi, že sem bereš svou ženu na líbánky. " Zašklebil jsem se. Alec byl parchantů a křiváků král. Ale jak šlo o rodinu. " To víš bratránku, za velkou louží je i velká konkurence. Takže není pořádně čas. " Uvítali jsme se objetím. Alec ztuhl. " Tohle páratko je tvá žena? " Díval se na Alexandru, které se nebezpečně blýsklo v očích. " Alecu má žena Alexandra. A nepodceňuj ji. Mojí matce už zvládla zlomit nos." To dostalo Aleca. Natáhl k Alex ruku. " Rád Tě poznávám, Alex." Ta však jeho gesto nepřijala. " Páratko by se rádo dospalo. Mohlo by se zlomit po tak dlouhém letu. A něco mi říká, že se ještě uvidíme. " Odpálkovala jej ani nemrkla. " Máš pravdu Bastiene, podcenil jsem ji. Umí pěkně zatnout drápky. No tak si nastupte. Než zmizíte cukrovat. Zbytek rodiny vás rád oba uvidí."
Nastoupili jsme a jelo se. Alex byla podezřele hodná a klidná. Seděla hned vedle mne a opírala si hlavu o mé rameno. Bavil jsem se s Alecem a vyptával se na rodinu. Bylo novinek dost. Ale nic, co by mne znepokojovalo.
" A co za louží? " Usmál jsem se a podíval se na Alex. " Nic co by se nezvládlo. " Zavrtěla se a otevřela oči. " Co přespat u tvých příbuzných? Mám dřevěný zadek a další cestu dneska bych šla radši pěšky. " Zamručela, jak jen to uměla. U Aleca to vyvolalo pobavení, čímž si vysloužil další vražedný pohled mé ženy. " Bacha Alecu, nevíš koho provokuješ." Byl bych se bavil taky. Ale to by mi dal Medvídek sežrat i s přídavkem.
~~~
Alexandra
Marně jsem už nějakou dobu hledala toho zmetka Bastiena. Nechal mne na pospas slepicím. Byla jsem unavená a bolel mne celý člověk. Do toho samé klevetění a hihňání. Jako bych měla na zadku pytlík se zrním. Kam jsem se hnula tam byly. Někdy dvě, jindy čtyři. Ale i tak mne tahali jak kotě. " Alex ráda bych ti představila... " A pořád dokola. Neměla jsem daleko k tomu abych bouchla. Ale jako zázrakem mne objali paže. Silné a mě známé. Vzhlédla jsem. Byl to Bastien.
" Už jsem u tebe, Medvídku. " Pronesl tiše a políbil mne do vlasů. V tu chvílí byl můj spasitel. " Půjdeme už spát? Už mám toho pro dnešek dost." Pronesla jsem. Pohladil mne po tváři a usmál se. Nikdy jsem si nevšimla jak hezky se usmívá. " Drahá rodino, přátelé. Omlouvám se, ale cesta byla opravdu dlouhá a tak půjdu se svou ženou. Děkuji za nás oba, za příjemný večer a vřelé přijetí. Ale jsme tu hlavně na líbánkách." Domluvil, popadl mne do náruče a nesl pryč. Snažila jsem se protestovat. Samozřejmě marně. Odnesl mne do pokoje a položil rovnou na postel. Pak si ke mně sedl a uvěznil z části pod svým tělem. " Pořád se zlobíš kvůli miminu?" Dívala jsem se mu do očí. " Nezlobím. Jen mne to zaskočilo. Mne matka porodila v devatenácti. Takže jeden by mohl říct, že jako žena z mafie mám nejvyšší čas. " Pousmála jsem se a pohladila jej po tváři. Měl strniště, ale nevadilo mi to. Pravdou bylo, že mi nebyl lhostejný. On mi neublížil, zachránil mne. Ujal se mne, když Adrian pochopil, že se mnou nic nesvede. Mohl říct ne, ale neřekl.
~~~
Bastien
Byl jsem z ní zmatený. Jindy kolem sebe kopala a byla nepřístupná. Ale teď jsme byly ve Skotsku. Všímal jsem si, že pokud nejde o mafii, tak je uvolněná. " Medvídku, co by jsi řekla tomu, kdyby jsme opustili Pensylvánii a někam se odstěhovali? "
Oči se jí rozzářily a pak pohasly. "Ale pořád by jsi byl mafián. A kam by jsi chtěl? " Políbil jsem ji. " Zůstat tady ve Skotsku. Bylo by to tu klidnější. " Zašklebila se. " Myslíš ty davy slepic? Ne. Pokud by to nebyl obyčejný život s prací. Poctivou. Tak je jedno, kde budu." Položila mi ruku na tvář. " Nechci žádnou imitaci života. Ale život. A budu ráda, když mne nebudeš nutit chodit na všechny ty akce. Nesnáším je. "
Znovu jsem ji políbil. " Slibuji a zařídím ti studium na pensilvánské a nechci slyšet protesty. Aspoň budeš mít adekvátní výmluvu. A věřím, že to zvládneš i s bříškem a následně s mimčem. " Znova mne pohladila. " Ale mimi řečma nevznikne. " Pronesla šeptem.
Nechal jsem ji, ať si dopřeje sprchu. Šel jsem po ní.
" Kačenky? To jako vážně? " Zas na sobě měla jedno z těch svých pyžam. Ležela na boku čelem ke mně a culila se. " No tak to půjdou brzy dolů. " A šel jsem za ní. Smála se a nedala mi možnost akce, jen co jsem se uvelebil, ležela mi na hrudi. " Už jsem ti říkal, jak sexy je tvé pyžamo? Hlavně když je mimo tvé tělo. " Opět se zasmála a pak mne kousla a sedla si na mne obkročmo. " Takže moje pyžama se ti nelíbí?" Zavrněla a položila mi ruce na hruď. " Jsou krásná a velmi rád je svlékám." Podrazil jsem jí paže a pak pevně objal.
" Provokuješ Medvídku... "
~~~
Adrian
Když odletěli mohl jsem si vydechnout. Luisa trávila čas se Cedrikem. Pár lidí mne na to upozornilo. " Mám jej zabít? Nebo Luisu zavřít do sklepa? K čemu si tím pomůžu? " Odpovídal jsem a pak ještě ten večer co odletěli, jsem šel za děvkama. Měl jsem všeho plné zuby a začínal jsem chápat Alexandřin odpor k životu v mafii. Neměl jsem chvíli klid.
Byl jsem doma a pohrozil jsem každému kdo mě bude rušit. Muselo se dít jen něco co by ohrozilo můj život. " Pokud chceš aby se ta tvoje Ještěrka vrátila v pořádku i s tvým bratrem. Udeláš následující. " Ozvalo se v telefonu, když jsem jej zvedl. Zpozorněl jsem. " Poslouchám. "
