Bastien
Některé akce byly přesunuty. A nedivil jsem se. Skutečně se té Elsyně dceři podařilo zburcovat policii, aby znovu otevřeli případ zesnulého zaměstnavatele Elsyny matky. Což znamenalo, že sledovali náš dům a ne jednou přišli za Elsou. Jenže Elsa coby klíčový svědek je odmítala.
Jednou ji odvezli na služebnu. Hned jsem za ní poslal právníka. Co jsem se dozvěděl mne zaskočilo. " Řekla jim, že jednou jí nevěřili a ona nemá po druhé chuť jim cokoliv říkat. Že je to nápad její dcery. Ona, že má konečně klid a práci, kde na ni nekoukají skrz prsty. Že i kdyby ji prohlásili nevinnou. Nevrátí to ztracená léta, která si vytrpěla."
Mluvil jsem s právníkem, kterého jsem jí poslal. Dostalo mne to, ale šok nekončil. " A pak řekla, že pokud ji budou dále otravovat. Tak je bude žalovat. "
Musel jsem se napít. Elsa byla samé překvapení.
Ale tím den nekončil. Od prvního setkání s Marianou uplynuly čtyři měsíce. A Alexandra byla jaksi odtažitá. Nechápal jsem, co se děje. A chtěl jsem to vědět. Vždy když jsem ji sváděl potěšila mne, ale sebe mi odepřela.
" Promiň Lásko, jsem nějaká unavená. Poslední dny toho mám hodně. " Vždy se na mne usmála. Snažil jsem se ji přesvědčit a získat. Ale nepovolila. Začínal jsem se bát, že ji ztrácím.
Ale teď jsem měl mnoho práce. A tu jsem nesměl zanedbávat. Rozloučil jsem se s právníkem a jel do své kanceláře.
Tam na mne čekala práce a jak jsem zjistil tak i Alex. " Dobrý den Pane Kincaide. V kanceláři na Vás čeká vaše žena. " Byl jsem opět překvapený. Kývl jsem na svou sekretářku. " Ať nás nikdo neruší. " A vešel jsem do kanclu.
~~~
Alexandra
Nevěděla jsem, co dělat dříve. Firmy a práce kolem nich. Do toho Bastien a jeho chuť na mé tělo. Ne, že bych jej přestala milovat nebo se mi znechutil. Ale měla jsem již nějaký čas zpoždění s menstruací a tak jsem se konečně dostala k lékaři. Tušila jsem, co bude příčinou toho zpoždění. Ale chtěla jsem mít jistotu.
" Paní Kincaidová. Pojďte prosím." Vešla jsem do ordinace a pozdravila jsem se s doktorem.
Byl to milý muž a zkušený. Řekla jsem mu o co jde. Usmál se a pak přišlo na řadu samotné vyšetření. Ultrazvuk studil a netrpělivě jsem čekala, co ukáže.
" A tady jej máme. Roste pěkně. Druhý měsíc maminko. " Dívala jsem se na monitor, ne, že by jsem se v tom vyznala. Ale důležité bylo, co říkal. Usmívala jsem se. Po vyšetření mi doporučil klid a vitamíny. Poděkovala jsem a zaplatila za ultrazvukový snímek a rozjela jsem se za Bastienem. Věděla jsem, kde ten den bude. Ráno mi to sdělil. Cestou jsem si nakoupila vše potřebné a pak jsem šla kolem obchodu s dětskými potřebami. Zatím jsem koupila jen dudlík. A taxíkem dojela do jeho kanceláře. " Zdravím, manžel tu ještě není? " Usmívala jsem se na jeho sekretářku. " Ne, ale volal, že je na cestě. Chcete-li můžete na něj počkat v kanceláři Paní Kincaidová." Byla to příjemná žena. Vešla jsem do kanceláře a usedla za jeho stůl.
O půl hodiny později vešel Bastien. Tvářil se trošku vyděšeně. Když zavřel dveře spěchal za mnou. Sama jsem mu šla naproti a padla do náruče.
" Medvídku... " Zašeptal a objímal mne. Podívala jsem se na něj.
" Zavři oči a nastav ruce." Požádala jsem jej. Chvíli si prohlížel mou tvář a pak udělal, oč jsem žádala. Vložila jsem mu do dlaní krabičku s dudlíkem.
" Podívej se. " Otevřel oči a díval se. V němém úžasu zíral na krabičku a pak na mně.
" Opravdu? Alex... to je...." Pak mne zas objal a dlouze políbil.
" Jak dlouho? " Líbal mne a objímal. " Druhý měsíc miláčku. "
Zářil nadšením. " Tak proto jsi mne odmítala. A já si myslel... " Pohladila jsem jej po tváři.
" Kdepak. Opravdu mi nebylo dobře. Ale nechtěla jsem, aby jsi strádal tolik. Neztratil jsi Medvídka. Jen nosím pod srdcem Medvídě... Naše miminko..." Vzal mne do náruče a točil se mnou.
" Bastiene dost... Bude mi blbě. " Musela jsem jej varovat.
~~~
Bastien
Budu otcem. Když mi to řekla byl jsem radostí bez sebe. No řekla, nejdříve jsem dostal dudlík. A pak mi to potvrdila. Měl jsem neskonalou radost. Až její varování, že by jí mohlo být zle. Mne zarazilo. " Promiň. Ale mám takovou radost. Můj Medvídek čeká Medvídě... Jsem nejšťastnější muž z celé Pensylvánie... Ne-li světa. " Díval jsem se jí do očí a ona mi pohled oplácela.
Znovu jsem ji políbil. " Co si zajet někam na jídlo? " Navrhl jsem.
" Můžeme. Ale jedno mi slib. Nebude se dělat žádná oslava. Ne dřív, než se narodí dítě ano? " Políbil jsem ji zas. " Dobře, což mi připomnělo. Za týden je firemní večírek naší dceřiné společnosti. Ale pokud nechceš nemusíš. Bude to nuda. " Mrkl jsem na ni. Zavrtěla hlavou.
" Půjdu. Odejít můžu kdykoliv a půjdeme na to jídlo? Mám hlad."
Přikývl jsem a pak jsem promluvil se sekretářkou a vyvedl Alex na oběd do nedaleké restaurace. Zajistil jsem jí i odvoz domů, aby se nemusela trmácet městem.
~~~
Elsa
Pohádala jsem se s Marianou. To co udělala byl vrchol všeho. A ještě obvinit mého nového zaměstnavatele. Byla jsem ráda, že mám od všeho klid. Že se nemusím nikde zpovídat a pracně si hledat práci a škemrat o milodary. Pan Kincaid byl tak laskavý, když mne odvezli na stanici, poslal právníka. Teď vše zas začalo. A jen díky mé paličaté dceři. Poslala jsem všechny policajty k čertu. A teď ještě Mariana.
" Mami, proboha! Proč se tomu tak bráníš? Proč nechceš očistit svoje jméno? " Unavovalo mne to. " Mariano, celá léta jsem dělala zdravotní sestru. Dokud nezemřel starý Pán. Ať už to bylo jak bylo. Nikdo už moje jméno neočistí. Lidé si pamatují. A nestojím o lítost či nějaký soucit. Na to už jsem příliš stará. Mám velmi dobře placenou práci a jsem již spokojená. " Povzdechla si a protočila oči v sloup. " Chtějí Tě mít pod dohledem. Cožpak to nevidíš? Bydlíš tam. Platí ti? Mami prober se!" Už jsem nemohla poslouchat jak ze mně dělá hlupačku. Vrazila jsem jí pár facek. " Ty se prober Mariano. Chováš se jak blázen. Jsi tím posedlá. " Chvíli se na mne dívala. " Dobře. Víš co? Odjedu, když jsou ti milejší lidé, co ti zničili život. Tak si buď s nima. Mně už nezajímá nic. Pro mne jsi už mrtvá. " A odešla. Tolik mne její slova bolela. Ale nemohla jsem dělat nic. Obě jsme prošly peklem. A já už chtěla jen svůj klid.
" Elso? Už jsem doma." Hlas dívky, vlastně mladé ženy, která mi byla stejně drahá, jako moje umanutá dcera. Alexandra. Všimla jsem si, že je poslední měsíce nesvá a mírně bledá. Ale neřekla nic. A teď zněla vesele. Aspoň někdo. Vyšla jsem z pokoje a šla za ní. " Alex, nečekala jsem tě tak brzy. Ani jsem nezačala vařit. " Objala mne a já viděla jak září. " Elso, kvůli mně se nestresuj. Potřebuješ odpočívat. Jistě toho na tebe bylo poslední dobou dost." Milá, laskavá a upřímná. A teď se mračila. " Děje se něco Elso? Vypadáš ztrápeně. "
Vzala jsem ji za ruku a odvedla do kuchyně. " Jen jsem měla menší rozepři s Marianou. Snad už toho šílenství kolem vyšetřování nechá. Moc mne mrzí, že tvůj muž má kvůli mé dceři starosti. " Zavrtěla hlavou.
" Elso, nic si nevyčítej. Vše se ujasní a bude klid. Netrap se prosím. A rozhodně nechci, abys odcházela. Kdo by mi pak pomáhal s miminkem? " Ano, přemýšlela jsem, že odejdu. " S miminkem? Alex ty jsi? " To byla zpráva, jakou jsem potřebovala slyšet. Přesněji něco dobrého a hezkého v těchto chmurných dnech. A když ukazovala ultrazvuk. Zapomněla jsem na chmury a radovala se s Alex.
