Naruto- síla, minulost a láska

15.díl

Ahoj! Je tu další díl N-SMAL! :) Na přání několika človíčků v minulých komentářích jsem svou "tvorbu" tohoto dílu trochu urychlila a tak to tu máte. Moc vám za ty komentáře děkuji, vždycky mě potěší a budu ráda, když nějaký hodíte i tentokrát. Díl je trochu delší, tak snad se bude líbit! :)

Z pohledu Naruta

Naruto uvidí, jak se vedle něho Sasnuke napne a sám se zachová stejně. A zatímco Riboru věnuje veškerou svou pozornost Narutovi, tak Sokka zase nespouští oči ze Sansukeho, když se k nim blíží. V tu chvíli se v Narutovi cosi pohne, hned to ale jako vše ostatní potlačí.

Co ho ale zarazí je, že se před nimi nezastaví a jen ležérně projdou kolem. Když jsou pak těsně vedle nich, tak Riboru mírně pootočí hlavu a s úšklebkem řekne:

"Tak zítra." A opět pokračuje v cestě se Sokkem po boku, který se při jeho slovech usměje na Sansukeho, který z nich společně s Narutem a zbytkem týmu ještě nespustil oči.

Jakmile pak odejdou, tak si všichni viditelně oddechnou. Jen v Narutově hlavě to vře. Jak zítra? Vždyť není jisté, že se tam vůbec dostanou..a v neposlední řadě, že budou bojovat právě s nimi...Ale řekl to tak sebevědomě, jak je to možné? Přemýšlí Naruto a rázem mu dojde, že za tím musí stát Sokkova rodina. Proboha..Dnes je toho nějak moc.

Naruto vidí, že stejně znepokojení jsou i ostatní členové týmu a že každý je právě zahleděný do sebe, tak se tiše vzdálí a vydá se domů. Prostě si teď potřebuje oddechnout a všechno si to srovnat.

Už je kolem osmé večer, když Naruto sedí na pohovce u sebe v bytě a v klidu si čistí svoji starou ochrannou čelenku. Je už poměrně tma, Naruto ale unavený moc není. Dnes ani nešel do práce, potřeboval chvilku pro sebe. Jediné čeho ale dosáhl bylo, že se opět pohroužil do své bolestné minulosti. A z toho byl skleslý ještě více. Co se to s ním sakra děje?

Zrovna položí svou čelenku na stůl, když uslyší klepání dveře. Kdo by to tak mohl být? Napadne ho. Nikdy návštěvy nemíval. Jistě, občas sem vzal ty tři, ale to bylo výjimečně. S napětím jde tedy ke dveřím a plynulým pohybem dveře napůl otevře. Srdce se mu rozbuší, když uvidí před sebou stál Sansukeho.

"Co tady děláš, Sansuke?" vykoktá ze sebe rychle, po tom co na něho jen zíral neschopen slova.

"Přišel jsem za tebou, není to snad jasné?" odpoví hned Sansuke a s nečitelným pohledem si ho celého prohlíží. Naruto se zarazí a spěšně shlédne své volné tepláky a triko. Opravdu nejlepší volba, Naruto. Nadá si v duchu.

"Kde jsi celý den byl? Šel jsem za tebou do práce, ale bylo zavřeno." řekne Sansuke a udělá krok k Narutovi do bytu. A Naruto o krok couvne.

"Nebylo mi moc dobře, tak jsem zůstal tady." odpoví tiše Naruto a ani neví proč, ale začne být nervózní. Sansuke opět udělá krok vpřed a Naruto opět couvne.

"A teď už ti je dobře, Naruto?" řekne Sansuke a tiše za sebou zavře dveře a přiblíží se k Narutovi, který opět couvne.

"Ano, už se cítím lépe, Sansuke." odpoví Naruto a jen sleduje malý úsměv na Sansukeho tváři. Ten udělá krok vpřed a Naruto opět couvne.

"Naruto, Naruto. Ty ani nevíš... Opravdu jsem se dnes bál, víš? A nebylo to o mě či o ten turnaj. Víš o co, Naruto?"

"O co?" zeptá se Naruto chvějícím se hlasem, když naprosto beze slov hledí po očí Sansukeho, který se opět přisune blíže a Naruto couvne.. Jak znejistí, když za sebou ucítí studenou zeď a on si uvědomí, že už nikam neuteče.

"Bál jsem se o tebe. O to, že se ti něco stane a že už tě nikdy neuvidím, Naruto." dopoví Sasnuke a Narutovi se málem zastaví srdce. Sansuke řekl, že se bál o mě? zahuláká v duchu Naruto. Jaká ironie. Sám se napne, když Sansuke udělá další krok a ocitne se tak těsně u něj.

"Ty jsi se bál o mě, to já jsem je bál o tebe, Sansuke." zašeptá Naruto neschopný hlasitého slova. Sansuke překvapením vyvalí oči, hned je ale s viditelnou radostí a touhou? přivře. Zvedne jednu ruku a položí ji na Narutovu tvář. Lehce ho pohladí a Naruto pak už jen rozmazaně vidí, jak se jeho tvář přibližuje. Proto rychle zavře oči a s napětím čeká, až se jejich rty konečně spojí.

Naruto už může cítit teplý dech na své tváři, když se ozve hlasité klepání na dveře a hned poté vykřikování Narutova jména nikým jiným než Kali. Sansuke se odtáhne a s všeříkajícím pohledem se podívá na Naruta, který se na něho jen nervózně usměje, proklouzne kolem něho a hned otevírá dveře. V tu chvíli jen doufá, že si Sansuke nevšiml, jak strašně se mu třepou ruce.

"Kali, co ty tady?" zeptá se hned Naruto stále se chvějícím hlasem

"Naruto, no konečně, Naruto... Jsi v pořádku? Jsi nějaký červený." zarazí se Kali a s obavou zírá na Naruta. Naruto si všimne, že je vedle ní Tomaja a nějaký cizí ninja. Rychle si tedy položí dlaně na tváře a opravdu! A Naruto hned ví, z čeho, nebo spíš z koho to má.

"Ano jsem. Co se děje?" zeptá se tedy a přitom v zádech cítí ten pohled.

"Je tu člověk z turnaje a nese nám naše výsledky." řekne Kali a ukáže na neznámého ninje.

"Prý u toho máme být ale všichni..Neviděl jsi Sansukeho? Nemůžu ho nikde najít."

"Já jsem tady." ozve se poprvé Sansuke, vyjde ze stínu a postaví se vedle Naruta, který těká očima všude kolem, jen aby se nemusel dívat na Kalin nevěřícný pohled a na malý úsměv, který se jí záhy objevil na tváři při pohledu na Narutovi červené tváře.

"Výborně. Tak jsme všichni." řekne Kali a otočí se na ninji. Ten si odkašle a nezvykle vysokým hlasem přečte spis, který až s láskou svírá.

"Týme Lišky, byli jste vybráni mezi deset nejlepších týmů, proto se zúčastníte také 4. zkoušky, která prověří každého ninju. Se svým protivníkem se setkáte ve cvičné hale v 19:00. S ohledem na vaše schopnosti, vám byl přidělen protivník tým Z, ve složení ninjů Toru, Tora, Sokka a Riboru. Každému z vás pak bude přidělen jeden z nich a pod naším dohledem a v naprosté izolaci od ostatních se s ním utkáte."

Narutovi hrkne. Ne!Ne!Ne! Celé se to začíná hroutit... Počkat! Uvědomí si Naruto a prudce pohlédne na ninji, který na ně teď už znuděně zírá. Cože to říkal? V naprosté izolaci? Že by.. mohl..konečně..použít..i..

Naruto se pak pro sebe usměje.

Riboru, těš se.