Naruto- síla, minulost a láska

27.díl

Ahoj! Nový dílek je na světě a já doufám, že se vám bude líbit. Dneska bych ho chtěla věnovat @Silverfoxgirl1 . Jinak budu ráda za votes a komentáře, díky moc. :)

Z pohledu Naruta

Naruto měl strach. Ten opravdový strach, který vám zmrazí celé tělo a nenechá jedinou jasnou myšlenku. Ten strach, který necítíte o sebe, ale o člověka. O člověka, kterého milujete. A v Narutově případě to byl Sansuke.

Proto Naruto ani neví jak, ale najednou stojí daleko od ostatních, v ruce svírá meč a jen silou vůle se snaží, aby ho neovládl. Jako Kali. Jako Tomaju. A jako Sansukeho.

To utíkejte ale neřekl kvůli sobě, stále si nějak věří, že meč přemůže. V životě dokázal jen silou vůle ovládnout spoustu věcí, tak jak by ho mohl jen nějaký meč dostat? Přesto, už od začátku mu nevěřil, byl cítit tou zlostí a Naruto si v tu chvíli vzpomněl, kde naposledy tuto zlobu cítil. A už jen podvědomě si sáhne na břicho, kde se mu ještě nedávno zobrazovala ta pečeť.

Řekl to hlavně kvůli tomu, že se někdo blížil. Někdo, kdo nebyl z Listové. Někdo zlý a někdo ze kterého ta špatná čakra jen odkapávala a tak ji Naruto dokázal ucítit i na tu dálku.

Náhle si ale uvědomí tu strašnou chybu, co udělal. K tomu meči se neměl přibližovat, protože teď už je pozdě a Naruto jen cítí, jak ten meč pohlcuje jeho čakru. Přesto, aspoň ovládl to, aby mu naopak nic nedával. Protože jen ten krátký okamžik, kdy to neovládl, stačil k tomu, aby se v něm kuuibi probudil a teď v něm doslova vrčel a aby měl strašnou chuť k tomu vyrazit po těch jediných lidech, které opravdu nechtěl ztratit.

Naposled se podívá do těch černých očí, které na něho napjatě zírají, než pohled odvrátí a nechá svou čakru meči. Jeho čakra udělá to samé co ta Sansukeho. Kolem meče se objeví modré plameny, ty jeho jsou ale obrovské, až si Naruto pomyslí, že ho to sežehne. Přesto všechno se ale cítí silný. Tak silný! Tak mocný! Tak neporazitelný!

Naruto s obdivem zírá na plameny a nevšímá si ničeho kolem sebe. Nevšímá si ninjů, kteří ho obklíčili. Nevšímá si jeho týmu, který na něj křičí. Nevšímá si vlastní bolesti, kterou cítí, protože mu meč bere vše.

Je ticho, Narutovi jakoby šumí v uších a jen překvapeně zírá na plameny, které se stále zmenšují. Přesto všechno k němu dolehne hlas. Hlas, který by poznal kdekoliv a ten hlas na něho volá. Volá na něho s bolestí, s prosbou. A Naruto ho poslechne.

Mrknutím oka zastaví příval své čakry, které mu zbývá tak málo! Tak málo, jen aby mohl stále žít. A v tu chvíli konečně vidí, co se kolem něho děje. To vypálené kolo. Těch spoustu ninjů, které ho obklíčili a každý na něho míří nějakou zbraní. Ten jeho tým, který ho vyděšeně pozoruje a který je také obklíčen, ale jen tak aby se neřeklo. Protože, jeho tým jejich protivník není, jeho tým není to nebezpečí.

Je to on. Naruto.

A Naruto už nemůže. Pomalu klesne na kolena a nechá všechny, aby se přiblížili. Nechá je, aby se na něj zamračeně dívali, aby ho proklínali pohledem. Vše proto aby měl klid. Už ty oči vidět nechce. Ty oči plné nenávisti a zhnusení. Už si myslel, že tomu unikl, jenže ono se to vrátilo a on tady teď klečí, v naprosté vyčerpanosti, ať už fyzické či psychické. Je prostě na dně a už nemůže.

Už jako ve snu vidí, jak se kousek ninjové rozdělí a ukážou člověka, který to má vše asi na svědomí. Ukážou modrovlasého ninji, který na něho s čistou nenávistí zírá. Sae.

"Naruto, že by jsi měl tolik vůle? I po tom, co z tebe ten meč vysál všechnu tvou vlastní čakru?" řekne mu obdivně, přesto v tom Naruto cítí ten krutý podtón naprosté zlosti. V tu chvíli je mu to ale jedno. Je mu jedno, že zrovna tenhle ninja, ninja o kterém si myslel, že ho obdivuje a že se o něj zajímá, je ten, který ho tak potopil a který ho dostal na naprosté dno. Protože to byl očividně on, kdo sem ten meč dal. Je mu jedno, že kousek od něho zápasí Sansuke s cizím ninjou, přestože už nemá žádnou čakru a že se snaží se k němu pouze dostat. Protože právě teď se uvnitř něho koná souboj mezi vůlí meče a Kurami a je jasně poznat, že meč vyhrává. Přesto, Naruto pomoci nemůže. Meč odhodit nedokáže, ten meč totiž svírá jeho, žádnou čakru už nemá a jeho vůle je naprosto v troskách. Proto už jen se smutkem přihlíží tomu, jak červená čakra proudí do meče a jak se jeho modrá barva přeměňuje.

Nakonec svírá krvavě červený meč. Pár ninjů si nejspíš všimne té změny a kousek od něho odstoupí. Na Saově obličeji se ale jen mihne úšklebek a z místa se nepohne a Naruto ho přesto všechno právě lituje, protože na to, co přijde za chvíli, není připravený a nikdy nebude.