Naruto- síla, minulost a láska

38.díl

Z pohledu Sansukeho

Sansuke má úplně zastřenou mysl, když se rychle s Narutem v závěsu blíží k jeho domu. Je tu pouze cesta, jeho ruka tak pevně obepínající Narutovo zápěstí a pak ta myšlenka, která mu hučí v hlavě.

On.. Ne, to není možné!

Opravdu, Sansuke? Jako by jsi to nevěděl! Řekne mu jeho podvědomí a Sansuke se jen po cestě zachvěje. Možná že to doopravdy věděl.. ale tohle všechno... On umřel.

Byl mrtvý. A Naruto ho zachránil.. Jako vždycky. Jenže teď to bylo jiné a to proto že Naruto kvůli němu musel obětoval vlastní život a zrovna tohle je věc, co Sansukemu drásá všechny myšlenky a pocity. Přes tohle se prostě nedokáže pohnout a i Naruto to asi tak cítí, když už ho Sansuke u něho doma pustí, kousek od něho poodejde a obrátí se k němu zády. Nedělá to schválně...ale právě teď si potřebuje zachovat chladnou hlavu. A tu s Narutem přímo před ním mít nebude... zvláště po takové době.

Před sebou tak vidí pouze bílou zeď a ani si raději nepředstavuje, kdo za ním stojí. Zcela zticha.

"Naruto." osloví ho tiše a v tom jediném slově dá znát všechny své emoce, které právě cítí...A že je toho dost. Naruto na to jen prudce vydechne, trhne sebou, což Sansuke dokáže poznat i přes to, že se na něj nedívá.

"Zase nějaké tajemství.. tajnosti. Nemyslíš, že už toho bylo dost? Vždycky nás to rozdělilo, jednou na dýl, jindy jen na chvíli, ale tohle.. Takhle dál už to nejde. Dříve jsem to bral jako výzvu, protože, Naruto, ty jsi mi za to opravdu stál, stále stojíš. Ale já opravdu myslel, že už tě znám. Asi jsem se zmýlil." začne a sám je smutný z toho, jakým směrem se dostává.

"Tohle neříkej." poví tiše Naruto a Sansuke se ještě více utvrdí v tom se na něj nepodívat. V tomhle si totiž nevěří.

"Klony? Sennin techniky? Dokonce i jinchuuriki? Všechno jsem to pochopil. Nejednalo se o mě a většinu z toho, jsi mi řekl. Ale tohle, Naruto. Tohle jsi přede mnou tajit neměl. Jednalo se o mě, o můj život! Jak jsi.. Naruto, chtěl jsi mi to vůbec někdy říct?" řekne nahlas Sansuke a poprvé se otočí.

Uvidí Naruta, který se dívá na zem před ním a který má omotané ruce kolem hrudi, jako by se sám chtěl obejmout. Jedna Sansukeho velká část by ho taky chtěla.. ale ta druhá, ta co teď vyhrává si to nepřeje. A Sansuke za to sám sebe nenávidí.

Proto ho překvapí, když Naruto jasně a hlavně klidně odpoví. Přesto se na něj stále nedívá a tak jediné, co se ozve, je:

"Nikdy." A zase je ticho. Ale jakoby to Sansukemu předtím nebylo jasné. Vydechne a pozorně si Naruta prohlédne.

"Proč jsi to sakra udělal?" zeptá se ne moc jemně a samotného ho překvapí, že to zní, jako by to bylo něco špatného. Jakoby nebylo dobře, že on, Sansuke, žije.

"Aby jsi žil." odpoví Naruto tiše, přesto jde na něm vidět, jak ho to začíná dostávat. Jak začíná zuřit.

"Vážně? A proto jsi obětovat tvůj život pro ten můj?" zvedne hlas Sansuke a sám na sobě cítí, jak se přestává kontrolovat.

"Ano! A udělal bych to zas!" zakřičí už pak na něho Naruto a poprvé se mu podívá do očí, ve kterých Sansuke nedokáže číst.. Opravdu neví, co si Naruto myslí a to ho děsí.

"Jak bych žil, kdybych věděl, co jsi udělal, za co všechno můžu a že už tě nikdy neuvidím. Byl jsi pro mě v tu chvíli..stále.. důležitější." dodá, přesto jeho hněv a snad i smutek? neopadá, spíše jako by to všechno stále sílilo a i Sansuke to cítí. A všechno ještě umocňuje ta potřeba se toho druhého dotknout.