Naruto- síla, minulost a láska

13.díl

Ahoj! Tak Vás tu vítám u dalšího dílu této povídky. Dnes to bude z pohledu Sansukeho, tak mi prosím dejte vědět, jestli se Vám to líbí i z jeho pohledu nebo to mám zaměřit pouze na Naruta. Děkuji za komentáře, votes a neuvěřitelný počet přečtení! Užijte si díl! :)

Z pohledu Sansukeho

Co ten tady dělá? pomyslí si vztekle Sansuke, když před sebou spatří stát toho otravu Sokka. Nikdy ho neměl rád, spíše ho nesnáší, stejně jako celá vesnice. Je šíleně arogantní, a to protože patří do jedné, podle něho "lepší rodiny". To by ještě nebylo to nejhorší, spíše tu byla ta technika. Ta technika,kterou si celá jeho rodina z generace na generaci přenáší. A právě tato technika z něho dělá jednoho z nejnebezpečnějších ninjů ve vesnici. Je o něm všude známo, že miluje výzvy a taky, že takové výzvy nikdy nedopadají dobře. Zvláště pro druhou stranu. Naštěstí se s ním Sansuke v souboji doposud osobně nepotkal. Teď se to ale změní, pomyslí si Sansuke, když sleduje Sokka, jak se na něho s mírným úšklebkem usmívá. Jako lovec po kořisti. Jen aby jsi nepřestřelil. ušklíbne se v duchu Sansuke a i přes veškerou snahu musí sklouznout pohledem na Naruta za ním. Všimne si, jak se na něj se strachem v očích dívá a jediné, co si v tu chvíli přeje je se dostat k němu, obejmout ho a ujistit ho, že vše bude v pořádku. Hned je ale donucen přenést pozornost zpátky na Sokka, který na něj naštvaně zírá, když zjistí, že mu nevěnuje plnou pozornost.

"Už dlouho jsem na tuto chvíli čekal, Sansuke." ozve se najednou a Sansukemu dojdou slova. Cože? Hned slyší, jak Kali prudce vydechne za ním, tak se na ni otočí a jedním pohledem ji umlčí. Naštěstí už je tak unavená, že ani neodporuje a jen mlčky a s nenávistí zírá na Sokku.

"Co tady děláš, Sokko?" řekne mu tedy Sansuke a dokonale tak ignoruje jeho předchozí větu. Co vím, tak mezi pořadateli není. pomyslí si zmateně.

"Přišel jsem se trochu pobavit a jeden přítel mi poradil, že s tebou by mohla být docela zábava." odpoví hned na to Sokka a začne se u toho chychotat. Sansuke chvíli přemýšlí. Pobavit? Přítel? Kdo by tohle říkal? Tak je pravda, že má rozhodně co předvést,ale příliš se tím nechlubí, jako někdo...

"Nemyslím, že je to dobrý nápad. Jsme uprostřed zkoušky." řekne na to po chvilce Sansuke. Na to se ale začne Sokka smát.

"Copak? Že by měl Sansuke nahnáno?" zakřičí na něj. Sám na nic nečeká a Sansuke už může jen vidět, jak se začíná formovat jeho technika. Ještě než se stačí pořádně vzpamatovat, tak už na něho letí úlomky ledu podobné shurikenům ostré jako sklo, i hůře. Možná je dobře, že je tak známý a že se všude vychloubá, alespoň tak ví, co všechno od něho může čekat.

Sansuke jim hned rychle uhne a už pozorně sleduje každý Sokkův pohyb. Je jasné, že takové úlomky dokážou opravdu hodně ublížit, to nejhorší ale přijde až potom. I sebemenší škrábnutí totiž způsobí, že začne zamrzat celé tělo.

Na tváři Sokka se usadí zuřivý výraz, když zjistí, že očividně minul. Mrknutím oka pak vytvoří už dvě vlny své techniky a rychle je pošle s očekáváním vepsaným ve tváři. Sansukemu trvá méně než sekundu, kdy si uvědomí, že tomuto se už nevyhne. Proto se rozhodne, že přišel čas použit i jeho techniku.

V tu chvíli je to jakoby se zpomalil čas. Sansuke se narovná a probudí v sobě tu sílu. Hned na to pak začne cítit teplo šířící se z jeho nitra do pravé ruky, kde se po chvíli objeví obrovská ohnivá koule. Vzpamatuje se, rychle uhne první vlně a druhou zničí právě vytvořeným plamenem. To vydá tichý syčivý zvuk a na jeho místě se objeví bílá mlha.

V ten moment se nic nepohne a také nikdo nic neřekne a Sansuke konečně tvrdě pohlédne na Sokka. Ten na něj jen vyděšeně zírá neschopen slova a prudce sebou trhne, když se mu zadívá do očí. Sansuke se ušklíbne, nejspíš se mu opět změnili oči. Moc často se mu to nestává, ale když ano, tak to stojí za to. V tu chvíli má také strašnou potřebu podívat se na Naruta, ale neudělá to. Není si jistý, jestli chce vidět, jak se tváří.

Sokkův výraz se pak pomalu mění z vyděšeného na překvapený až na rozzuřený.

"Jak si dovoluješ..?? zakřičí na něho zuřivě. Už je na něm vidět, jak chce znovu vystartovat, je ale zastaven dvojicí pořadatelů, kteří zadýchaně doběhnou mezi ně.

Sansuke si to nechce přiznat, ale oddechne si. Už stačilo jen málo a doslova by na sebou ztratil kontrolu. Pořadatelé zatím něco tiše říkají Sokkovi, jde ale vidět, že z něho mají strach. Jeho rodina má totiž velkou moc v této vesnici a jakékoliv znelíbení se by mohlo mít katastrofální účinek na pořádanou soutěž. Sokka pak jen naštvaně přikývne a opět se vztekem pohlédne na Sansukeho. Pořadatelé se pak otočí i na jejich tým.

"Budeme tohle brát jen jako malou roztržku mezi účastníky turnaje. Teď prosím dokončete svůj úkol, váš čas bude posléze upraven." řekne jeden z nich a Sansukemu poklesne čelist. Takže z toho žádný problém mít nebude? Jak jinak..Počkat! Cože to říkal? Mezi účastníky? V jakém týmu proboha je a jak to, že si ho nevšiml už dříve? Zamyslí se zmateně Sansuke a poprvé ho napadne, že tento turnaj asi bude ještě sranda.

Všimne si, že Sokka už odchází, ale náhle se zastaví a se zlostí pohlédne Sansukeho směrem.

"Tohle není konec." řekne mu, Sansuke to ale ignoruje a jen pomalu sleduje, jak odchází. Poté si konečně dovolí podívat se na toho, na kterého celou dobu myslel. Střetne se tak hned s upřeným pohledem nebesky modrých očí. Je až překvapený, kolik se toho v Narutově tváři odráží. Je tam obdiv, šok, ale i úleva a trochu smutku? Co se děje? Ten ale hned zmizí a vystřídá ho čistá radost. Sansuke pak od něho s námahou odtrhne oči a hned se soustředí na svůj tým stojící za ním v až moc velkém klidu a tichu.