Naruto- síla, minulost a láska

Epilog 18+

Ahoj! Po delší době přidávám slíbený epilog 18+. Je zatraceně dlouhý (skoro 5K slov) a trochu jiný.. no to asi pochopíte. Snad se bude líbit, budu ráda za votes a od těch odvážnějších i komentář. Díky moc. :)

Z pohledu Sansukeho

Sansuke se rychle probírá lesem, přímo běží a jen se stále ohlíží zpátky, jestli ho někdo zase nepronásleduje. Ani na chvíli si nedovolí zpomalit, protože tady prohrát nesmí, nemůže. Stále se tedy i přes to ticho otáčí a sleduje každý kousek okolní krajiny.

A právě v tom okamžiku se tam konečně dostane, dostane se na místo s vlajkou a v tu chvíli uvidí, že přijmout tu výzvu, tu žádost od jeho přátel byla obrovská, obrovská chyba. Uvidí totiž toho posledního člověka, kterého na tom místě vidět chce.

Totiž, tehdy když to všechno začalo, byl u Naruta v bytě a nedočkavě přešlapoval z místa na místo, jak to Narutovi trvalo. Měli jít společně s ještě pár přáteli si někam sednout a Sansuke už byl dávno nachystaný ale Naruto.. ten jeho blázen pořád jen přebíhal po celém bytě sem a tam, až ho Sansuke jen nevěřícně pozoroval. Ale pak přišel ten okamžik, kdy se Naruto zastavil a Sansuke tak měl konečně příležitost k tomu si ho řádně prohlédnout. A že mu to slušelo.. byl prostě nádherný. Až tak že se Sansuke neovládl a za předloktí si ho přitáhl k sobě.

"Sansuke!" zaprotestoval Naruto, ale Sansuke na něm viděl, že se bránit nechce, že už to říká jen z povinnosti. Přesto.. jako by o tom ani nevěděl. Zato Sansuke o tom věděl sakra dobře. Při každé příležitosti kdy ho měl ve svých rukách, doslova, ho odmítl. Utekl od něho.. jako by se bál? Ale ne. Sansuke znal pravdu a taky dlouho mu trvalo, než si ji řádně potvrdil. Naruto nechtěl být v jeho moci, nechtěl být pod kontrolou, nechtěl být ten, kdo se tomu druhému musí odevzdat, tělem i duší.. Přesto všechno ale ani nechtěl být ten druhý a Sansuke v té chvíli opravdu nevěděl jak dál.

Opravdu ho chtěl, chtěl ho tak moc, jak to jen jde a nejde a každá buňka jeho těla křičela po tom, aby si ho konečně vzal a ukojil tak tu touhu. Aby Naruta přesvědčil, že v jeho moci.. mu nic nehrozí a že naopak se bude mít nejlépe jak nikdy předtím... Tedy.. alespoň v to doufal.

To Naruto ale nevěděl a stále mu utíkal. Byla mezi nimi jakási válka a ani Sansuke nevěděl, kdo zvítězí nebo co to vítězství vlastně je. Že se mu Naruto nepoddá? Že si ho Sansuke vezme? Opravdu nevěděl, ale už se těšil, až se to konečně dozví a až Naruto.. no.. to bude těžké.

Už tedy šli k jeho přátelům do jedné jejich oblíbené hospody. A taky při takovémto jednoduchém přechodu Naruto Sansukemu ukázal, jak to mezi nimi je. Jediné, jak ho mohl držet, bylo za ruku, ale nic jiného, žádné objímaní či držení si ho u těla.. a Sansukeho to ničilo. Chtěl se ho tak moc dotknout.. Stále a hodně. Chtěl ho svírat tak moc, jak to jen jde, až by Naruto jen sténal v jeho náručí a on.. on by byl šťastný. Naruto to ale asi nechtěl, protože Sansuke si jiný důvod jeho odmítání nemohl vysvětlit.

Společně tak došli do té hospody a Sansuke si hned všiml napůl skrytého salónku, který byl plný velmi hlasitých lidí. Jejich cíl. Povzbudivě stiskl Narutovu mírně se třepající ruku a vyšel. Věděl, že je Naruto nervózní. Tohle bylo poprvé, kdy se s těmi lidmi měl setkat. Kdy se měl setkat se Sansukeho přáteli, s místními ninji oficiálně jako jeho přítel a jako nový obyvatel a ninja zdejší vesnice.

A Sansuke Narutovi věřil, co by se mohlo zkazit, že?

"Sansuke!" zavolal na něho někdo náhle, až se Sansuke musel leknout. Hned pak k nim došel vysoký hubený muž ve středních letech, který se se zvědavostí díval na Naruta. Ou, tak tohle bude těžké. Pomyslel si Sansuke, když Naruto prudce stiskl jeho ruku, ale na výrazu nedal nic znát.