Paper Hearts [Taehyung]

6. kapitola

Taehyung začal chodit na novou školu a zdál se mi být daleko spokojenější. Musel sice z něčeho dělat rozdílové zkoušky, ale jak jsem zjistila, je vážně přirozeně inteligentní, a pak taky, nestydí se jako jiní kluci přiznat, že se prostě občas naučí. Byla jsem ale ráda, že mi to nijak neztěžuje. Řešit ještě jeho špatný prospěch, to by mi tak zbývalo.

Já si vzala ještě jednu práci. Psaní do místního deníku. Peníze za to byly malé, ale rozhodně se hodily do rozpočtu, a byla jsem tak na nějakou dobu schopná utáhnout tenhle dům. Nechtělo se mi ho vzdát, protože jsem tu prožila své dětství. Pak se do toho vložila i teta Karen a Johana, které, ač jsem je o to nežádala, nakoupily jeden den v týdnu potraviny do zásoby. Díky tomu jsem i hodně ušetřila. Já toho sice moc nesním, ale to se o mém bratrovi vážně říct nedá. Asi je ještě ve vývinu, že toho tolik spořádá, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Během těch několika týdnů jsem obnovila kontakty se starými přáteli a poznala taky pár nových. Mezi nimi i Liama, který se rozhodně netajil tím, že se mu líbím. No což o to, mně se taky moc líbil. Urostlý, světle hnědé vlasy, inteligentní, přátelský a sympaťák. Svého posledního přítele jsem nechala v LA a vážně nebylo na škodu, abych si začala něco s někým dalším. Život jde prostě dál a lásku člověk nenajde, když nedá vztahu šanci. No ne?

Pak mě taky přijela navštívit moje kamarádka Helen z Los Angeles. Chodily jsme spolu na univerzitu, a pak taky se mnou pracovala. Byly jsme si dost blízké, a jestli mi někdo z toho města opravdu chyběl, pak to byla ona.

„Barbaro!!!" křičela a utíkala ke mně, nechávajíc svůj vyřvaně růžový kufr na chodníku před domem. Zasmála jsem se a doslova se prohnula pod její váhou, když na mě skočila.

„Holka, neviděly jsme se věčnost." spravila si brýle a odtáhla se.

„Co to máš s vlasy? Něco, jako kadeřník ti nic neříká?" pokárala mě, na což jsem protočila očima. Ona byla perfektní, jako vždy. Nádherné blond vlasy, žádné odrosty, upravené nehty a značková kabelka. Pravá LA baby.

„A tohle je kdo?" podívala se za mě a já její pohled následovala. Ve dveřích stál Taehyung a jemně zamával.

„Tohle je můj brácha." Kývla jsem a následovala ji, když se k němu rozešla.

„Neříkala jsi, že je malej?" brýle si sundala a usmála se na něj.

„Jsem Taehyung, těší mě." Usmál se na ni a podal jí ruku. Jak formální. Ona se jen zasmála a jeho ruku přijala.

„Jsi roztomilej, kolik ti je?" vyhrkla a já se bacila do čela. Že jsem tohle nečekala? Ona a kluci. Vážný vztah u ní člověk hledat nemohl, to opravdu ne.

„Má osmnáct, takže si nech zajít chuť. Radši si vezmi ten tvůj hnusnej kufr, než ho někdo ukradne." Popíchla jsem ji a ona se zakabonila.

Vydala se pro něj a já se musela smát. Už řádil slušný podzim. Lidi tady většinou chodili ve tmavé, no ona měla bílé potrhané kalhoty a vyřvaně zelenou koženkovou bundu. Přímo pěst na oko. No tohle je ona, bláznivá. Ve všem.

„Zajímavý člověk." Zhodnotil to Tae.

„Jo to ona je. Neber ji vážně, někdy má svoje legrace a určitě si tě za hodně věcí bude dobírat, je už taková." Drkla jsem ho do ramene s úsměvem.

„A pak taky, žádný kluk jí není svatý." Ucedila jsem spíš skrz zuby, když už se k nám vracela.

Ubytovala jsem ji v jednom volném pokoji, kde byla původně mámina ložnice. Chtěla jsem ji zachovat, ale bylo mi víc než jasné, že mít tam její věci do nekonečna, to prostě nejde. Vše jsem proto pečlivě uklidila a s Taem jsme to vynesli nahoru na půdu, kde byly i věci od mého táty. Bylo mi smutno, že oba mí rodiče umřeli tak brzo. On mého tátu vlastně ani neznal, já sama si na něj sotva pamatuju, byla jsem ještě dítě.