Paper Hearts [Taehyung]

13. kapitola

Barbara's pov

Jeho ofina mě zašimrala na čele a stejně tak dech. No ten pak zmizel a já ucítila na svých rtech jemný tlak.

Možná trval jen pár sekund, ale zdálo se mi to hrozně dlouho. Zmateně jsem zamrkala, když jsem uviděla jeho černé oči, které se vpíjely do mých. Asi čekal nějakou reakci, ale já byla tak paralyzovaná, že jsem neměla ponětí, co dělat. A tak jsem stála jako solný sloup.

Oči se pak samy zavřely, když jeho rty znovu narazily do mých. Byly tak hebké, když se o mě otíraly. Opatrně, vyčkávajíc na cokoli. Můj mozek nebyl spojený s mým tělem. To už dál nemohlo snášet ty malé motýlky, kteří hráli v břiše válku. Mé ruce se pak objevily okolo jeho krku a já si s hořkostí uvědomila, že jsem právě ten človek, který náš polibek prohlubuje.

A on neváhal. Přitiskl mě pevněji k sobě, a já mohla cítit, jak se naše těla dotýkají, jen aby mezi nimi nebyl žádný další prostor.

Překvapeně jsem vydechla nad jeho náruživostí. Nemohla jsem rozdýchat, jak naše jazyky bojovaly. Jakoby se blížil úplný konec. Moje ruce sjely z jeho krku, protože neměly další sílu ho držet a pouze se zachytily za lem trička, mezitím, co jeho rty opustily mé a vydaly se na průzkum.

Znovu jsem vydechla, tentokrát roztřeseně z návalu vzrušení, které mě pohltlo. A nepochybně se roztřáslo i mé tělo, jakmile se zakousl do kůžičky na mém krku. V pěsti jsem sevřela kus jeho trička.

„Tae, přestaň." Mozek se na chvíli ozval, ale jediná pusa ho poslechla a řekla tohle. Moje tělo hořelo. No on, zdá se, neposlouchal vůbec.

Nutil mě, abych pomalu couvala a já překvapeně vyvalila oči, když do mě strčil a já zády spadla do měkké postele. Prsty na nohou se mi zkroutily, když jeho tělo nalehlo na to mé, znovu se dotýkajíc a ještě intimněji.

Rty znovu zajal ty mé, no ne na dlouho. Když jsem se ho zase chtěla dotknout, chytil má zápěstí svýma rukama a dal mi je nad hlavu. Kdybych použila větší sílu, nejspíš bych se mu vytrhla, no nešlo to. Vůle byla pryč.

Pravou nohou jsem objala jeho pas a oba jsme zavzdychali, při kontaktu mezi námi, který díky tomu vznikl. Do té doby jsem pořád měla kousek reality, malý kousek mě věděl, že tohle není dobré. Jenže ten po tomhle zmizel.

„Počkej." Byl to on, kdo se odtáhl a já na něj zespodu pohlédla. Jeho vlasy byly rozcuchané a pohled vzrušený. Asi se hodně přemlouval k tomuhle.

„Jsi opilá, není to dobré." Překvapeně jsem zamrkala, když ze mě slezl a posadil se vedle. Chtěla jsem něco říct, cokoli! Ale slova prostě nepřicházely.

Zvedla jsem se proto a snažíc se, co nejlépe kontrolovat mé pohyby, jsem odešla do koupelny. Umyla jsem svou tvář a snažila si uvědomit, co se to ještě před pár minutami stalo. Jenže byla jsem moc mimo na to, abych to dokázala. Zavrtěla jsem proto jen hlavou a převlečená do pyžama, jsem si lehla do své postele. On pořád seděl na druhé půlce, s hlavou sklopenou a rukama v klíně.

Byla jsem moc unavená na cokoli dalšího a ocenila, když vstal. Zhasnul velké světlo a myslela jsem si, že odejde, ale vrátil se zpět, lehajíc si vedle.

Nevadilo mi tolik, jako jindy, že mě objal a svůj nos zabořil do mých vlasů a usnula jsem hodně rychle.

Mohlo mi být jasné, že probuzení nebude vůbec růžové. Šíleně mě bolela hlava a měla jsem slušnou kocovinu. Protáhla jsem se na posteli a rozhlédla se kolem sebe. Na nočním stolku byla položená sklenice s vodou a prášek. To jsem do sebe hned hodila, a pak sbírala síly na to, abych se mohla posadit. Tak se mi nechtělo, jenže musela jsem se trochu umýt a upravit, nemůžu takhle ležet celý den. Dost na to, že už bylo vlastně odpoledne.