Paper Hearts [Taehyung]

11. kapitola

Taehyung's pov

„Neměla nic proti, že tu budeme?" zeptal se JungKookie.

„Ne, dostal jsem sice trochu poučení, ale jinak v pohodě." Uchichtl jsem se.

„Minule byla docela naštvaná, no ani se jí nedivím." Jin se svalil do volného křesla a natáhl se po plechovce s colou.

„Ona taky nebyla svatá a není to tak dávno. Možná proto jí to tolik nevadí." Pokrčil jsem rameny a vyložil své nohy na stůl. Byl jsem rád, že je s tím v pohodě. No štvalo mě, že je venku s tím... tím. Prostě s ním. Jenom na něj pomyslím a mám vztek. O to víc mě žere, že je vážně milý. Měl bych jí to přát, je to moje sestra, ale nějak si nemůžu pomoct.

„Jak to myslíš?" nechápal Yoongi.

„Byla tu její kamarádka a napráskala na ní pěkné věci." Zasmál jsem se.

„Prý byla v LA hrozně oblíbená, co jsem pochopil, často spolu pařily a balily kluky. Jednoho tam dokonce nechala, když se přestěhovala sem." Napil jsem se.

„Nedivím se, kdo by ji nechtěl. Jenom blbec." Zavrtěl Namjoon hlavou.

„To je fakt, taky se mi líbí." Přitakal Jimin, na což jsem převrátil očima. Tohle poslouchat zrovna nemusím.

„Je o dost starší, než jsi ty Jimine, nech si zajít chuť." Poplácal ho Jin po ruce a svou kolu smíchal s trochou rumu.

„Jen o pět let? To nic není." Začal se bránit jmenovaný.

„Má nás určitě za děti." Zavrtěl hlavou.

„To teda nene," vložil jsem se do toho já. Myslím, že ona si daleko víc uvědomovala, že už jsem vyrostl, než já sám. Možná proto mezi námi bylo občas to napětí. Já měl ve všem víceméně jasno. Ale své city jsem musel skrývat. Bylo to špatné a moc dobře jsem si to uvědomoval.

„Bere mě jako sobě rovného." Řekl jsem, když se na mě všichni do jednoho podívali.

„Když jsme byli děti, byl ten rozdíl víc patrný, to je pravda. Ale teď je to jiné." Znovu jsem si odpil své coly a zavrtěl se více do sedačky.

„Tae, máš ji rád, viď." Usmál se Hobi.

„Jasně, je to moje sestra." Nakrčil jsem nechápavě obočí.

„Ne, ty ji máš rád víc jako sestru." Odporoval a já div nevyprskl to, co jsem měl v puse.

„To není pravda." Uhnul jsem pohledem a utřel si poprskanou bradu. Teď jsem byl celý ulepený – bezva.

„Jsi až moc průhledný, Taehyungie." Vzal mě kolem ramen a zatřásl se mnou, na což jsem určitě celý zčervenal.

„Znám ji odmala, neměl bych mít tyhle pocity vůči ní." Zamumlal jsem.

„Nejste vlastní sourozenci, je to možná trochu zvláštní, ale jinak..." na to jsem mu skočil do řeči.

„Je to divné. A ona tak určitě nepřemýšlí. Nechci o tom mluvit, fajn? Je to zbytečné." Mávnul jsem rukou. Všichni jsme asi trochu vstřebávali náš rozhovor, ale pak se rozjelo jiné téma a já byl za to rád. Dali jsme si pár panáků na oslavu Silvestra, a já pak úplně zapomněl na nějaké starosti. Vysoká, maturita, Barbara. Máma. Všechno bylo na chvíli pryč a já měl ten blažený pocit, kdy mě nic a nikdo netíží.

Bylo před půlnocí, když jsme se rozhodli vyrazit ven. Na poslední chvíli jsme chtěli dojet na Time square, ze kterého jsme celou tu dobu sledovali live přenos. Byla tam spousta lidí a my byli už tak opilí, že to byla naprosto spontánní akce.