Paper Hearts [Taehyung]

22. kapitola

Vzbudil jsem se na nějaký pohyb v posteli. Rozespale jsem zamručel a otevřel oči. Jaké překvapení bylo, když všude byla tma. Takže je ještě noc... hádám.

Chtěl jsem znovu usnout, ale ještě předtím jsem měl v plánu se přitisknout k Barb, protože mi začínala být pěkná zima. No nebyla vedle mě.

Ihned jsem zbystřil a posadil se na posteli.

„Já jsem tady," ozvalo se jemně od dveří pokoje.

„Kam jdeš?" promnul jsem si oči a snažil se víc zaostřit. Viděl jsem jen její obrys, nic víc.

„Vzbudila jsem se a nemůžu znovu usnout, jdu se něčeho napít." Šeptla.

„Spi dál." Dodala. Nejdřív jsem to opravdu měl v plánu, ale nechtělo se mi tu ležet bez ní. Proto jsem taky vyklouzl z pod peřiny a opustil místnost. Dohnal jsem ji až na schodech a srovnal s ní krok.

„Co si dáš?" zeptal jsem se stále tiše. Sice každý byl ve svých pokojích, no v celém domě bylo takové ticho, že mi přišlo, že kdybych mluvil normálně, každý by to uslyšel.

„Asi jen nějaký džus, nevím." Povzdychla si a otevřela lednici. U tety, i když tu nebýváme nějak často, se oba cítíme jako doma. Pořád nám dokolečka opakuje, že se nemáme zdráhat a jíst, kdy máme hlad a na co máme chuť.

Sledoval jsem, jak si nalila trochu pomerančového džusu do sklenice, a pak se z něj napila.

„Jak dlouho už jsi vzhůru?" zavřel jsem za ní lednici. Já na nic chuť nemám a ani žízeň nemám.

„Asi hodinu, snažila jsem se znovu zaspat, no nedařilo se mi." Zabručela, a pak sklenku odložila. Promnula si oči a opřela se o kuchyňskou linku za sebou, mezitím, co já udělal to samé naproti. Chvíli jsme byli oba ticha, ale cítil jsem, že chce něco říct.

„Myslíš si, že má tohle nějaký smysl?" řekla téměř neslyšně.

„Co jestli má smysl." Odvětil jsem, i když jsem tak trochu tušil, na co naráží.

„Víš, co myslím... my dva. Nedovedu si představit, co by dělali, kdyby to zjistili." Zavrtěla hlavou.

„Já nevím." Povzdychl jsem si. Štvalo mě, že to vidím stejně. Chtěl jsem být optimistický, chtěl jsem vidět jen to dobré. Zahnal jsem proto v tuhle chvíli všechny špatné myšlenky a pomalu k ní přistoupil.

„Ale my se jim to přece nechystáme říct, tak se tím teď netrap, hm?" na konci jsem se pousmál a ruce položil na její útlé boky.

„A-ale..." chtěla něco namítnout, jenže já ji umlčel zaručeně nejúčinnější cestou – polibkem. Jemně jsem se otíral její rty a přišel si zase na chvíli jako v nebi. Pak jsem si taky neskonale užíval, že mi to konečně vrací

Stiskl jsem její pas ve svých dlaních, apomohlí jí se vyhoupnout na kuchyňskou linku. Vstoupil jsem mezi její kolena, když je dala od sebe a znovu ji pořádně objal, neopouštějíc její rty.

„Neměl bys tohle dělat, kdykoli se snažím mluvit vážně." Napomenula mě, no i tak jsem slyšel v jejím hlase smích.

„Když to samo." Odvětil jsem, taky se chichotajíc. Přitiskl jsem její tělo ke svému a pokračoval v téhle příjemné činnosti. Nerozumím, že jí stále nemám dost a mám takový pocit, že ani nikdy mít nebudu.

Pomalu jsem vyhrnoval její tričko na spaní, dotýkajíc se tak jemné pokožky, která si přímo žádala o pohlazení, ale oba jsme se polekali, když něco spadlo.