Paper Hearts [Taehyung]

21. kapitola

Čas utíkal hrozně rychle, ani jsem se nenadál a byly tady Vánoce. Tentokrát jsme k tetě Karen jeli o něco dříve. Bylo to hlavně její přání, protože těsně po Štědrém dnu odjíždějí někam na hory na lyžování. Pro děti to mělo být teprve překvapení.

Ale i tak, těšil jsem se jak malé dítě. Miluju trávení svátků tam. Je to tak veselé, příjemně naladěné. A pak taky, jsou opravdu jako mí praví. Nikdy za můj život mi nedali ani záminku, abych se cítil nějak navíc, nebo že tam nepatřím.

To mě po druhé straně děsilo. Proč? Kvůli Barbaře. Brali mě jako svého vlastního, ale já nebyl. Protože kdybych byl, znamenalo by to, že mezi mnou a Barbarou se děje incest a už jen při tomhle pomyšlení mi zabylo vážně nevolno. Nejsem pokrevní, nejsme praví, pořád se utěšuji tímhle dokola. Naše rozdíly jsou víc než očividné... no i tak se bojím, že lidi, kteří nás znají, tak to nepochopí.

Je brzo, abych o tomhle přemýšlel, a nevím, jestli se mi vůbec někdy podaří ji přesvědčit, abychom se přestali schovávat, na to všechno bylo „to" něco mezi námi, ještě moc čerstvé a já to respektoval. I tak někde v pozadí mé mysli rostly tyhle obavy.

„Zlatíčka!" vykřikla Karen a v pozadí jsem uviděl i strýce Billyho.

Všichni jsme se poobjímali i s druhou tetou a já se přivítal i s prcky, kteří za tu dobu hrozně vyrostli. Pořád jako torpéda lítali tam a zase zpátky.

„Rád vás všechny vidím." Řekl jsem upřímně a položil jednu velkou cestovní tašku ke schodům. Většinu zavazadel jsem měl odvezených u sebe na koleji, takže jsme se s Barb museli složit pouze do jedné. No ani jednomu to nepřekáželo.

„A kde je Henry? On s námi letos nebude?" zeptala se Billyho Barb.

„Ne, zapomněl jsem se zmínit, že si našel přítelkyni a chtějí oslavit Vánoční svátky společně. Tím ale líp pro vás, Taehyung si může vzít pokoj, ve kterém vždycky přespával a ty budeš mít půdu sama pro sebe." Mrknul na ni.

Trochu se zarazila, ale hned na to se usmála. Paráda, líp si to načasovat vážně nemohli... a já v tuhle chvíli nemůžu být více ironický.

„Běžte si dát věci do pokojů, a pak přijďte ke stolu." Popohnala nás teta.

Neochotně jsem vzal teda tašku a donesl ji až do nejvyššího patra, kde jsme naposledy s Barb společně spali.

„Proč máš ten kyselý obličej, je to jen na chvíli." Strčila do mě s úsměvem.

„Nemůžu tu prostě zůstat spát s tebou?" nafoukl jsem obě tváře a posadil se na postel, pokládajíc tašku vedle sebe.

„Tae..." podívala se na mě zpytavě a stoupla si mezi mé rozkročené nohy. Hned na to položila ruce na mé tváře a ty splaskly.

„Vezmi si své věci, jsou nahoře a zbytek mi tu nechej, jo?" počechrala mi taky ofinu a já zavřel oči. Líbí se mi, když tohle dělá. Když mě tak hladí a je ke mně něžná. Nikdy jsem si nemyslel, že budu ten typ kluka, který si nějak potrpí na romantiku, ale asi jsem se v sobě zmýlil. Pro ni bych chtěl dělat všechny ty romantické věci, co kluci dělají v těch ohraných slaďácích. A taky se mi líbilo, když je i ona dělala.

„Dobře." Zatrucoval jsem s povzdechem. Nestihl jsem ale ani otevřít oči a ucítil její jemné rty na svých. Jen se o ně otřela, a pak se zase odtáhla, pokládajíc své čelo na mé.

„Budou to fajn Vánoce." Šeptla a zase se usmála. To jsem jí už musel oplatit, nevydržím trucovat dlouho a její úsměv je důvodem k tomu mému.