Paper Hearts [Taehyung]

18. kapitola

Dobře, právě jsem rozdýchával svůj první orgasmus, který mi přivodil někdo jiný, než já sám. Buďme realisti, neexistuje kluk, který by si to sám čas od času nedělal. A já nejsem výjimkou, ještě k tomu, když jsem neměl nikoho, kdo by se mnou provozoval jiné činnosti.

No tohle byl docela jiný level. Jestli tohle bylo tak boží, jaký proboha bude sex?

To mě přimělo se na něj těšit o to víc.

„Ty jsi... já nemám slov." Zhluboka jsem dýchal a otočil hlavu k ní, když se svalila vedle.

„Neříkej mi, že ti to předtím žádná nedělala." Zamrkala docela překvapeně. Jen jsem zavrtěl hlavu a začal se pomalu zklidňovat.

„Ale já myslela, žes už měl holku." Zamračila se.

„To taky měl a ne jednu. No bylo to jen takové to chození, prostě nic moc víc." Pokrčil jsem rameny.

„Dej mi pusu." Zaprosil jsem a našpulil rty.

„Nedám, chutnat se nechceš, věř mi." Zasmála se a já vykulil oči. Vážně to teď řekla? A kde je moje starší rozumná sestra Barbara... kde.je?!

„Myslím, že to risknu, zas tak hrozný to být nemůže." Jinak by to přece holky dělat nechtěly. No některé se do toho hrnou až až.

„Jak myslíš, já tě varovala." Chytila mě za bradu a sotva se naše rty střetly, jazykem vplula do mých úst. V tu samou chvíli jsem taky ucítil příšernou slanou pachuť.

Vydržel jsem ten polibek až do konce, i když mi, přiznávám, vůbec „nechutnal". Teď fakt nechápu, že to některým holkám nevadí.

„Tak co?" odtáhla se a vyhledala můj pohled.

„Mělas pravdu, je to hnus." Zašklebil jsem se.

„Nemusela jsi to dělat, rozhodně bych to po tobě nechtěl, ještě k tomu teď, když vím jaký to je." Sotva jsem to dořekl, místností se rozezněl její smích.

„Ty jsi vážně ťunťa." Prstem mě dloubla do tváře.

„Já to takhle neberu. Prostě jsem ti udělala dobře, příště třeba uděláš ty mně. Víc bych to nerozmazávala." Dodala s pousmáním.

„Takže bude příště?" zeptal jsem se vyzývavě. A světe div se, přesto, co mi tady dělala před chvílí, jsem i tak dokázal tu holku přinutit, aby se červenala.

„Uvidíme, teď spi." Zmáčkla mi nos, jako malému dítěti. Natáhl jsem na sebe nějaké spodky, a pak jí ještě ze skříně dal nějaké tričko, do kterého se mohla obléct. V mé malé posteli jsme se museli opravdu hodně mačkat, ale ani v nejmenším mi to nepřekáželo. Ani za nic jsem nechtěl jít do té druhé, která byla na opačné straně místnosti.

„Dobrou." Jen jsme si popřáli, a i když nejdříve nebylo lehké za toho kraválu usnout, trochu vyčerpaný jsem byl.

Druhý den ráno mě vzbudily nějaké pohyby, chtěl jsem se přitulit k Barb a prostě znovu spát, ale ona vedle mě už neležela. A to mě taky donutilo otevřít oči a zamžourat do prosvětleného pokoje.

Pak jsem uviděl ji, jak na sebe rychle souká oblečení, které bylo poházené po podlaze.

„Hej, dobré ráno." Pozdravil jsem ji rozespale a ona se zarazila.

„D-dobré." Vykoktala překvapeně. Posadil jsem se a trochu si promnul oči.

„Někam pospícháš?" nechápal jsem.