Paper Hearts [Taehyung]

10. kapitola

Bolestivě jsem zaúpěla, když něco dopadlo na můj loket. Hned na to se ozval hrozný křik. Jasper s Robertem skákali po posteli a řvali, že přišel Santa Klaus. Jak rychle přiběhli, tak rychle zase odběhli, protože je teta Helen zpacifikovala.

„To bylo milé probuzení." Ucedila jsem.

„Povídej mi." Ozvalo se ochraptěle. Sundala jsem jeho ruce pryč a u toho zase cítila to divné škubání v žaludku.

Otočila jsem se na záda a pořádně se protáhla. Není nad vlastní postel. Tahle sice nebyla špatná, ale doma je doma.

„Jinak dobré ráno." Pozdravil mě Taehyung a já k němu otočila svou hlavu.

„Dobré." Zopakovala jsem a usmála se. Dal mi pusu na pravé líce, a pak se posadil. To bylo... nevím. Proč mi dal pusu? Jasně, byla to jen pusa na tvář, ale nikdy to neděláme ani jsme nedělali, pokud si dobře vzpomínám.

Neměla jsem ale čas to řešit, protože teta Helen nakoukla skrz pootevřené dveře a znovu zavolala, že Santa byl tady a donesl spousty dárků.

Vzala jsem proto svůj župan, Tae se taky oblékl a spolu jsme šli dolů do přízemí. Obrovský stromek a vedle i pod ním nemalá hromada vánočních dárků. Všechny malé děti kolem toho nadšeně poletovaly a už se těšily na rozbalování.

Jsem sice velká, ale taky se na to těším. Však... kdo nemá rád dárky?!

U stromku byla mela, všichni jsme rozbalovali dárečky se svými jmény a u toho se hodně nasmáli. Nakonec po tom všem zbyla jen horda balicího papíru.

Nechtěla jsem, aby Vánoce skončily, ale to nikdo z nás neovlivní. Zůstali jsme v tetině domě ještě jeden další den, a pak jeli zase zpět domů.

„Přemýšlela jsem, že prodám tohle auto." Nakousla jsem.

„Co? Proč?!" vyhrkl překvapeně.

„Nehodí se sem. Je to kabriolet a většina času je dost zima, abychom mohli mít staženou střechu." Přiznala jsem.

„A pak taky, všude kolem je spousta sněhu a tohle auto na to není vůbec dělané." Uchichtla jsem se, přejíždějíc do vedlejšího pruhu. Na cestě byla doslova sračka. A všechna větší auta mi to stříkala na čelní sklo. Mít tak o něco vyšší auto, je to hned veselejší.

„Škoda, líbí se mi." Přikývnul, ale jinak nic nenamítal.

„Dala bych ho na proti-účet, a pak mám ještě nějaké našetřené peníze. Po novém roku bychom mohli něco vybrat společně, chtěl bys?" navrhla jsem a koutkem oka sledovala, jak zareaguje.

„Nechala bys mě vybrat auto?" podivil se a nechápavě se zatvářil na můj obličej z profilu.

„Kluci mají k autům lepší vztah, ne? Já tomu moc nerozumím. Tohle jsem vybírala, podle toho, že je cool a jde mu složit střecha." Na to jsme se oba zasmáli. Jasně, v LA tohle má každý druhý. Kdo ne, ten je totálně out. Nemohla jsem vyčnívat z davu. A pak je tam celoročně teplo. V zimě se možná trochu ochladí, ale pořád se dá chodit s krátkým rukávem a rozhodně tam nesněží, jako tady.

„Tak fajn." Pokrčil rameny s úsměvem.

„A když jsme u toho, co ten Silvestr?" trochu jsem se bála tohoto tématu. Vážně jsem chtěla jít na Brodway, no kdyby neměl jinou zábavu, nenechala bych ho samotného.

„Chceš tam jít, že?" tipoval, na což jsem jen přikývla a odbočila na správnou ulici. Provoz byl tak hustý. Je úplně jedno, jestli jsou svátky nebo ne. Lidi neustále někde jezdí.