Paper Hearts [Taehyung]

14. kapitola

Taehyung's pov

Byl jsem tak hrozně naštvaný. Po druhé straně, nevím, co jsem si jako myslel. Že se vzbudí, dáme si spolu snídaní a ona mi pak znovu skočí do náruče jako včera? Jsem až moc naivní, no nějak si nemůžu pomoct.

Moc dobře vím, že tohle není dobré. Nejspíš by se to ani dít nemělo, ale copak můžu ovlivnit své pocity? No a po tom včera už to nejde ignorovat vůbec. Pokaždé, co se mi vybaví, jak mě líbala a jak já ji líbal. Měl jsem to známé ševelení v žaludku a vzrušení projelo celým mým tělem. Už jsem skončil s přetvářkou, nemám sílu na další.

Bylo mi jasné, že bude teď lepší se prostě spakovat a na pár dnů vyklidit pole. Nemohl bych po včerejšku dělat, jakože nic a ona byla jako časovaná bomba. Vážně jsem se s ní nechtěl hádat. Vzal jsem si proto pár věcí do batohu, převlékl se do lepších kalhot a vyšel ze dveří.

„Ty někam jdeš?" vykoukla na mě z obýváku, když jsem si obouval boty.

„K Jiminovi, zůstanu tam pár dní." Raději jsem se na ni ani nepodíval. Všechno tohle bylo pro mě těžší a těžší. Nejradši bych ji vzal i proti její vůli do náruče, pevně ji stiskl a nepustil. No nešlo to, proto bude lepší, když teď odejdu a nechám vychladnou nás oba.

Něco za mnou volala, ale já neposlouchal. Pro mé štěstí přijel autobus na zastávku téměř okamžitě a ani ne za deset minut mě vyhodil u Jiminova baráku. Po cestě jsem mu ještě psal sms, takže věděl, že přijdu. I když, bylo to stejně jedno. On je věčně sám, protože jeho rodiče pracují. Ani nevím, co za práci dělají, ale asi to bude něco důležitého, když nejsou pořád doma.

„Nazdar, co se stalo, že píšeš SOS." Otevřel mi, vysmátý jako vždy.

„Řeknu ti vevnitř." Mávl jsem unaveně rukou. Když mě pustil, složil jsem si tašku k němu do pokoje, a on si sednul před svou plazmovku, kde měl rozehranou nějakou hru.

„Tak jsem jedno velké ucho." Pobídl mě.

„Kámo, asi jsem něco posral." Svalil jsem se do jeho postele a do ruky vzal míček. Začal jsem ho pinkat o protější zeď, abych se nějak zabavil.

„Nech mě hádat, jde o Barb." No jasně, jako vždy má pravdu. Někdy mě rozčiluje, jak všechno ví.

„Co se stalo tentokrát." Protočil očima a já znovu piknul míček na protější zeď.

„Včera jsem ji a její kámošku vezl z jedné akce. Byla slušně na šrot." Na to se uchichtnul, určitě si ji takhle nemohl představit. Vždy vystupuje tak sebejistě, je tak chytrá a elegantní. Vždy ví, co říct. I já měl do včerejška problém si ji představit takhle.

„Víš, byla vážně vtipná v tom stavu. No věci se zkazily." Zabručel jsem. Nebylo pro mě zrovna dvakrát snadné se vymáčknout.

„Dal jsem jí pusu." Povzdychl jsem si a Jimin zpozorněl. Přestal se soustředit na televizi a v tu chvíli jeho sportovní auto narazilo do zdi a obrazovka hlásala Game Over.

„Co? Pusu? A kde jsi, na základce?" strčil jsem do něj, když řekl tohle, ale taky mě to donutilo se pousmát.

„Ne, pak jsme se líbali, jestli tě to zajímá. A dost hodně, myslím, že kdybych to nezastavil, chtěla by i něco víc." Na to jsem určitě trochu zčervenal. Mluvili jsme takhle sice o hodně holkách, ale nevím, proč se mi vyprávění o mně a o Barb zdálo tak intimní. Znamenalo to pro mě prostě víc.

„Vážně? Takže ti nedala košem?" vyhrkl.

„Až dnes ráno. Byla hrozně naštvaná za včerejšek a pohádali jsme se." Zabědoval jsem a svou hlavu opřel o chladivou zeď za sebou.