Sára je 18. letá mladá žena, která na sobě od jisté doby pozoruje určité změny, které si však nedovede vysvětlit. Proč se vlastně od svých spolužáků tak liší? Co má vlastně znamenat její nadpozemská rychlost, nádherný vzhled a...přdevším touha po li...
Následující den zasáhla do incidentu, který se odehrál ve školní v jídelně. Pár týpků, kteří neměli zrovna co dělat, si tam vybrali jako terč svých vtípků jedno nové příchozí děvče. To však nebylo dost odolné, aby se jim umělo bránit samo a stěží ona dotyčná zadržovala slzy. Ostatní danou situaci jen sledovali a nikdo se nepostavil na její stranu.
Nikdo, až na Sáru.
Žádný z nich si nedokázal vysvětlit, jak se to stalo, ale než bys napočítal do tří, Sára už stála proti jednomu z nich, který chtěl vystrašenou dívku udeřit, a zadržovala jeho ruku. Ač ještě před chvílí seděla na úplně opačné straně místnosti. Vůbec nechápali, jak se tam tak rychle mohla dostat.
„Nech ji být!" Povídala Sára a ti pozornější si mohli povšimnout tlumeného zavrčení, které při těch slovech vydala.
„My se známe? Proč nám kazíš zábavu? Co když tě neposlechneme? Co uděláš pak?" To, co následovalo, všechny přítomné přímo zaskočilo. Ač pouhá žena a přestože její protivník nebyl žádný slaboch, tak ostatní měli možnost, jen nevěřícně sledovat, jak ho Sára a to pouze jednou rukou vyzvedla do vzduchu! Přitom, jako by, ani nic necítila, jelikož se nepohnula, ani o píď. Druhou ruku měla úplně v pohodě uvolněně spuštěnou podél těla. „Odejdi! Běž!" Obrátila se na vyplašenou dívku, zatímco se její trýznitel marně snažil vyprostit, z jejího pevného sevření!
„A co se týče tebe šmejde, budeš si od ní držet odstup. Rozhodně tě u ní nechci vidět na bližší vzdálenost než je 10 metrů! To platí i pro vás ostatní! Jestli ještě někdy uslyším, či uvidím byť jen sebemenší náznak toho, že je tomu děvčeti ubližováno, tak si tebe a ty tvé povedené kamarádíčky najdu a to vám garantuji, že tentokráte byste z toho nevyvázli tak lacino! Rozuměls?! Pokus se, o opakování a ručím ti za to, že každému z vás osobně zajistím jednosměrnou letenku až na Měsíc! Je to jasné?! Takže si rozumíme?!" Chlubil, který nemohl v jejím sevření skoro dýchat, rád slíbil vše, co po něm chtěla. Teprve pak ho postavila zpátky nazem a uvolnila svůj pevný stisk z jeho krku. Při téhle řeči však už bylo to vrčení tak zřejmé, že ho zaregistrovali, i ti ostatní. Ten se hned poté svezl na zem, jelikož nohy ho neunesly a prudce přitom lapal po dechu.
„Co je to tu za srocení?" Ptala se jedna z učitelek, kterou tam přilákal velký počet obecenstva, co se tam shromáždilo.
Než stačili ostatní odpovědět, vysvětlila vše sama Sára. „Omlouvám se vám, profesorko, ale musela jsem zasáhnout. Tihleti totiž obtěžovali naši novou spolužačku a ona se sama nedokázala bránit. Tak jsem je důrazně varovala, ať už se to neopakuje!" „Ale jak varovala? Profesorko! Kdybych to neviděl, nevěřil bych, že je to vůbec možné. Jednou rukou ho zvedla do vzduchu a musel jí slíbit, že toho nechá, jinak by ho snad i uškrtila." Reagoval jeden z přihlížejících. „Je to pravda Sáro?" „Ano." „Stalo se tu skutečně to, co mi bylo právě popsáno?" Ptala se profesorka toho dotyčného, který se stále ještě nacházel po Sářině zásahu, na podlaze.
Než vůbec nějak zareagoval, ta situaci shrnula s prohlášením, že už jeho poloha mluví za vše.
Sára nikdy nebyla v kolektivu nikterak zvláště oblíbená, a proto se držela také sama stranou. Ostatní ji stejně většinou ignorovali, jako by byla vzduch. Pokud tedy tímhle svým činem něčeho dosáhla, tak si tím získala úctu a obdiv svých spolužáků.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
