Sára - Nebezpečná

...Mirabell vlkodlak!

„No, vlastně jste už mluvil se všemi. Ale počkat, kde je Mirabell, Anno? Dnes se přeci měla vracet?" Zeptala se ředitelka, která byla všech těchto rozhovorů přítomna. „Nevím, profesorko. Vlastně přišla pár chvil po tom útoku, ale jakmile zjistila, co se stalo, obrátila se na podpatku a zase odešla." „Měli spolu slečna Pisonová a Feu nějaký bližší vztah, ze kterého by se dalo, soudit, že šla za ní?" „Byly nejlepší kamarádky! Pokud mohu soudit podle toho, co jsem viděla. Kamarádila se s upírkou."  "Jsem vám velmi vděčný za vaši pomoc. To bude pro zatím vše, dám vědět, až budu vědět něco víc..." Odpověděl Eduard a chystal se k odchodu, když mu akorát zazvonil telefon.

„Tady komisař Lee, prosím?" A z druhé strany drátu se ozvalo. „Máme to hlášení o tom, že několik lidé zahlédlo ve městě bílo-šedého vlka..." „A proto mi voláte? Tak zavolejte chytače zvířat, to je jejich práce! Co máme, asi tak mi dělat s nějakým divokým zvířetem?" „No, podle svědků, je trochu větší a silnější než by měl normálně být. Říkají, že prý měří od ocasu k hlavě nejméně tři metry!" „Cože?!"  "Proto raději volali nám. Myslí si, že není obyčejný." „Dobrá. Chápu. Rozumím vám naprosto přesně. Připravte mi k tomu hlášení potřebné materiály, hned jsem tam!" „Omluvte mě, ale jak vidíte, povinnost volá. Zatím na shledanou." Obrátil se Eduard na ředitelku školy, hned jak hovor ukončil. Dále se zde pak už nezdržoval a namířil sito nejbližší cestou rovnou na stanici.

Při chůzi stále přemýšlel otom, co se všechno dozvěděl. Nejen, že ta sympatická a milá dívka, kterou před pár měsíci poznal je skutečnou, opravdovou a zcela nefalšovanou upírkou, čemuž se mu stěží věřilo, ale teď to navíc vypadá, že nebude jediným problémem, který město trápí. To poslední, co by k tomuhle upířímu problému potřeboval, by bylo, aby sejim to objevil nějaký přerostlý vlk, který je silnější a odolnější, než jeho menší příbuzní. To má jako kromě upírů začít věřit ještě na vlkodlaky? Co tobude příště? Martaň? Yetti? Nebo rovnou drak? Na druhou stranu však ty rány, které na mrtvém chlapci byly, mohl způsobit skutečně jedině upír. Což mu také hned na místě jeho přítel Georg potvrdil. A pak stejná skutečnost, jako u těch druhých dvou před pár měsíci, neměl v sobě, ani jednu kapku krve, kterou z něj někdo vysál úplně do mrtě.

Nejhorší na tom bylo, že nic nového k tomu případu se mu nepodařilo zjistit a nebýt toho, že Sára byla neopatrná, nebo spíše jak se zdá, tak moc hladová a zabila před očitými svědky, nic průkazného by neměl. Krom toho je jen otázka času než mu přijde příkaz od nadřízených, aby toho vyšetřování zanechal, což mu dost stěžovalo práci, jelikož při téhle komplikaci nemohl jednat tak otevřeně, jak by býval chtěl.

„Díky za ta hlášení. Kromě nich něco nového?" „Ano je to pár minut, co jsem měl telefonát od patologa. Není to dlouho, co ho povolali narychlo do terénu na Erabův dvůr." „Mluvíme zde, o tom samém místě, kde má podle posledních našich informací, být základna toho 10 členného gangu „Stříbrná pěst?"" „Ano, prý je to naléhavé. Prostě by byl rád za vaši přítomnost tam." „Rozumím, ta hlášení si vezmu sebou. Přečtu si je po cestě." Odpověděl Eduard a vydal se na místo, o kterém moc dobře věděl kde je, přestože lidé se mu vyhýbali.

„Co se tu proboha stalo?!" Ptal se Lee, když na místo dorazil, jelikož se nechtělo věřit vlastním očím, když to uviděl. „Georgy, kde jsou těla?" Byla jeho reakce, sotva se z toho šoku trochu vzpamatoval. Tam kde byl, to rozhodně příliš dobře nevypadalo. Na malém uzavřeném prostoru, který byl přístupné pouze z jedné strany kromě špíny, byly po okolních stěnách a stejně tak na zemi silné stříkance a šmouhy, které nemohly být od ničeho jiného, než-li od krve.

„Jsem rád, že jsi konečně dorazil. Jinak odpověď na tvoji otázku je zcela jednoduchá a prostá nikde. Protože žádná nemáme, prostě nejsou!" „To mi tu jako chceš tvrdit, že ať se tu stalo cokoliv, že to někdo z nich mohl přežít? Stačí mi jeden pohled na tuhle spoušť, abych z toho odvodil, že je to nemožné!" „Také netvrdím, že to přežili, jen, že nemáme jejich mrtvoly." „Co si myslíš, že se odehrálo?" Ptal se Eduard a očima si přitom prohlížel okolí. Nebylo zde, ani malého místa, kde by nebylo znát tohle řádění.

„Téměř s jistotou si troufám tvrdit, že ať už to má na svědomí kdokoliv, tak silně pochybuji, o tom, že by to někdo z přítomných přežil." „Myslíš, že je to práce naší upírky?" „Tentokráte ne. Neodpovídá to způsobu jejího zabíjení, tady se stalo něco jiného. Rád bych ti něco ukázal, pojď." Odpověděl Georg a odvedl komisaře kousek dál na místo, kde byla v jedné z kaluží obtisknutá zcela zřetelně zvířecí stopa.

„Co to proboha je? Vypadá to na zvířecí stopu, ale jakou. Je větší než bych u vlka očekával. Chceš tím naznačit, že tohle všechno...tu spoušť tady má na svědomí zvíře?" „Vypadá to tak. Alespoň by to odpovídalo tomu, co viděli lidé v okolí..." „Ale pokud by se jednalo skutečně, o vlka, musel by to být opravdu exemplární kousek. Vždyť podle téhle tlapy by měřil od hlavy k ocasu minimálně 3 metry ne-li víc!" „Ano, na první pohled to vypadá na útok zvířete pravděpodobně, i vlka, ale..."

„Ale?" „Nejdříve tu v Paříži Edie narazíme na těla, jež nesou jasné známky zvláštního napadení. Jakoby dotyčné zabil upír. Tobě se pak podaří za nějaký ten měsíc zjistit, že jedna z žákyň místní školy tím tvorem skutečně je a pravděpodobně tedy zabíjela ona. Než se jí však na to stačíš zeptat, uteče po dalším zabití pryč. A pár hodin na to někdo pravděpodobně vyvraždí celý jeden gang? Alespoň podle toho, jak to tu vypadá. Musíš uznat, že to je opravdu moc velká náhoda!" „Sám si, ale říkal, že to nevypadá na útok upíra. A také odkdy by po sobě zanechával zvířecí stopu podobnou vlčí, která má tak velké rozměry?"

„Ne, tohle určitě není dílo upíra. Přesto si myslím, že tu máme, co dočinění opět s nadpřirozenem."  "Podle čeho tak soudíš?" „Odkdy se vlci toulají sami po městě a napadají lidi? Navíc tací, kteří jsou o dost větší než normálně..." „Myslíš, že se zde jednalo o..." „Jen to slovo řekni. Napadlo nás to oba. Mohlo by se jednat, o útok vlkodlaka a po posledních událostech bych to pokládal za velmi pravděpodobné." „Nejdřív upír a teď obrovský vlk. Co přijde příště E.T.? Proč by, ale tak riskoval a lovil přímo tady ve městě, jaký by měl vůbec důvod?"

„Mě spíše zaráží jeho chování přitom. Normálně bych očekával, že pokud zabíjel kvůli potravě, nají se následně na tom samém místě, ale tady? V tomhle případě je jisté pouze to, že všichni členové toho gangu byli zabiti právě zde, ale všimni si dobře těch stop na zemi. Řekl bych, že když s tím skončil, mrtvá těla odtáhl někam jinam." „Proč? Nikdo by ho tu nehledal. Jedná se, o tak zastrčenou městskou část, že sem nikdo nechodí. Díky nim se tomuto místu lidé zdaleka vyhýbají. Nikdo by ho tu tedy nevyrušil. To mi přijde jako hodně velký risk. Navíc když musel tu samou cestu podniknout několikrát za sebou."

„No, každopádně pokud se jednalo, o skutečného vlkodlaka, nikdo z nich neměl šanci proti němu obstát. Jinak důvod jeho jednání bych viděl jako, asi následující. Myslím, že nezabíjel pro sebe, jinak by nebyli mrtví všichni, ale pro někoho. Napadá tě podle toho něco?" „Například pro hladového upíra? Či v našem případě upírku? Myslel jsem, že ti dva se nasnášejí a za žádných okolností spolu rozhodně nespolupracují, ale tady se zdá, že..." „Co jsme do dnes pokládali za všechno jisté? Že upíři nemohou na denní světlo a najednou tu máme takovou, která chodila normálně celou tu dobu do školy, takže jí zase tolik nevadí. Pokud vůbec...Dále jsme si mysleli, že bytosti jako jsou upíři, jdou poznat na první pohled, ale i v tomhle jsme se spletli. Vždyť tahle Sára se moc od ostatních nelišila a až na bledší pokožku vypadala úplně jako člověk. Co když tedy, i vlkodlaci nejdou na první pohled poznat?"

„Co to pro nás a především město znamená, že se nám tu spolčí vlkodlak s upírem?" „Skutečně mám na to odpovědět? Jedním slovem průšvih. A to pěkně velký. Nejen, že to máme dvě sami dost, o sobě silné a odolné bytosti, o kterých skoro nic nevíme jistě a když nám navíc začnou vzájemně spolupracovat..." „Naprosto souhlasím. Musím se vrátit, díky za to, Georgy." „Půjdu s tebou. Stejně už zde nic nového zjistit nelze."