Sára - Nebezpečná

Využij ji!

Mezitím kdesi v Rumunsku...

„Jak jsi vůbec mohl tohle dopustit?! Na co tě mám?! Domníval jsem se, že naše dohoda byla zcela jasná a prostá?! Ty mi přineseš meč a já na oplátku zajistím, že se tvé sestře, nic nestane. Takhle si snad přestavuješ naši vzájemnou spolupráci?!" Křičel čaroděj na Sebastiana.

„Spolupráci? Spíše vydírání, chtěl jste říci! Spolupráce je totiž na rozdíl od tohohle dobrovolná. A moc dobře víte, že se vám snažím vyhovět pouze z důvodu, že nemám na výběr!" „Pouze úhel pohledu. Ale zatím moc spokojený nejsem! Pokládal jsem tě za schopnějšího, zřejmě by to chtělo silnější motivaci." „Jestli se jí jenom dotkneš!..." „Tak co?!" „Jednou přijde den ty zmetku, kdy ti s největší radostí prokousnu hrdlo a roztrhám na tak malé kousíčky, že je, ani mravenci neseberou!"  "Do té doby by ses měl chovat slušněji! Zatím je to nastaveno tak, že já poroučím a ty posloucháš. Takže si uvědom, kde je tvoje místo!" „Samozřejmě!" „Jsem však ochoten přehlédnout tvé drzosti, pokud napravíš, co jsi způsobil." „A jak byste si to jako představoval?!" „Získáš od Sáry ten meč, co jsi měl původně přinést!"

„Mám okrást nejmocnější upírku, jaká kdy existovala?! To nemůžete myslet vážně?! To už mě rovnou můžete předhodit Drákulovi jako dezert! Uvědomujete si vůbec, co po mě žádáte? Ta žena je mnohem mocnější než já pane. Navíc její příbuzní jsou z rodu Nénupharů. A to zde nepočítám skutečnost, že je potomkem čarodějnice z rodu Van Tasselů! I kdybych dokázal udělat, co po mě žádáte, nepůjde po mě jen ona, ale všichni z té rodiny. To už si rovnou můžu vlastnoručně hodit oprátku na krk a vyjde to úplně na stejno! A možná i líp! Nechci si rozhodně znepřátelit jednu z rodin, která patří do upíří elity! To by byla totiž hotová sebevražda!" „Já ale nemluvil, o krádeži. Ta žena má pro tebe slabost, tím jsem si jist. Vyžij tedy jejího citu ve svůj prospěch, jako to umíš u jiných." „Mám jí lhát?!" "Tak přímo bych to nevyjádřil." „Ne spíše jste chtěl říci využít a odkopnout!" „Nevím, co ti na tom tak vadí. Doteď jsi to dělal normálně. Ale to bylo něco jiného, že? Protože se ti líbí taky!"

Když na to Sebastian nereagoval, čaroděj pokračoval. „Takže mám pravdu. Jsme tedy domluveni, očekávám, co nejdříve pokrok. Teď se do toho pusť." „Ne!" Odmítl však Sebastian. „Co prosím?!"  "Dobře jste slyšel, ne! Protože to neudělám! K tomu mě nepřinutíte!" „Že ne?! To se ještě uvidí!" Rozčílil se čaroděj a vmžiku začal působit bolest dívce, která byla zavřená v kleci na opačné straně místnosti.

Jednalo se, o Danielu, která byla Sebastianovou mladší sestrou a dvojčetem. Existovalo mezi nimi takové spojení, že kdykoliv bylo ubližováno jednomu z nich, tu stejnou bolest cítil, i ten druhý.

„Tak co, stačí?! Budeš rozumný?! Uděláš, co ti přikazuji?!" „Ano! Udělám! Už toho nechte, prosím dost!" Žádal Sebastian čaroděje, zatímco se svíjel zasažen stejnou bolestí, kterou on působil Daniele v křečích na zemi. „Jsem rád, že si tak dobře rozumíme. A nezapomeň, já mám oči všude, uděláš cokoliv, s čím nebudu souhlasit a tvá milovaná sestra si to šeredně odskáče." „Nenávidím vás!" „To nemění nic na skutečnosti, že mě budeš poslouchat! A teď už padej a hleď, abych byl příště spokojenější..." Potěch slovech čaroděj odešel, zatímco on se stěží zvedal ze země.

Jak má vlastně udělat to, co po něm ta zrůda chce? Dokáže zradit ženu, která, ač upírkou, je pro něj vším?