Sára - Nebezpečná

Opětovné setkání

Za pár hodin...

Sára se pomalu rozhlížela po přítomných a to ze dvou důvodů. Tím 1. a důležitějším bylo, aby našla Hraběte a taky aby zjistila, který z přítomných by se jí mohl hodit do jejího plánu a případně ho ovlivnit ve svůj prospěch. U každého se jí také v hlavě promítali, jako vždy, jeho osudy, příbuzní, i úspěchy.

Nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by se jí měl její záměr nějak zkomplikovat.

Dobře si uvědomovala ty obdivné pohled svým směrem a šeptandy, sotva okolo nich prošla. Teď se však musí soustředit na svůj hlavní cíl a tím bylo svést zmíněného Hraběte a dostat od něj ten šperk. Vše probíhalo naprosto normálně, ovšem jen do chvíle, než spatřila jeho, přesně, jak tušila.

Objevil se tam z ničeho nic společně s přicházejícím Jindřichem, ale vyzařovalo z něj takové charisma, které prostě nešlo přehlédnout. Jindy pohotová Sára, kterou nikdy, nic před tím, nevyvedlo z míry, najednou nevěděla, jak se zachovat.

Tentokrát si ho měla možnost, konečně pořádně prohlédnout.

Jedno však bylo zřejmé, z přitažlivého neznámého (přestože se s ním už na ten krátký okamžik setkala), nedokázala spustit oči, ani na chvíli. Jindy dokázala reagovat v podstatě během vteřiny, ale tentokrát poprvé ve svém životě cítila nervozitu a značnou dávku nejistoty. Přestože byli skoro na druhé straně místnosti a ani jen z nich se, o ní nezajímal, ta ho rozhodně nepřestávala sledovat očima.

Jakoby jí v tu chvíli někdo vymazal veškeré pocity, jelikož to jediné, co tu situaci vystihovalo nejlépe, byl zmatek. Sama nechápala, co se děje, jen cítila svůj zrychlený dech a srdce jí z neznámého důvodu tlouklo jak splašené, jako by jí chtělo vyskočit z hrudi. Ať se jednalo, o kohokoliv, něco nevysvětlitelného a pro ni zcela nového, ji k němu silně přitahovalo.

„Kdo to je? Vážně by mě to velmi zajímalo. Ale co znamenají všechny tyhle mé a zcela nové neznámé pocity? Jakmile se podívá na nějakou jinou, než na mě, mám co dělat abych ovládla ten vražedný pud, který se ve mně najednou z ničeho nic zvedne. Nejraději bych každé takové vyškrábala oči, hned potom se do ní následně zakousla a roztrhala na tak mikroskopické kousíčky, které by už nikdo na světě nesložil! Co se to se mnou děje? Rozumově uvažovat skoro nedokážu, dech mám tak zrychlený, jako bych se bála, že každou chvíli mě zavřou do rakve, kde nebudu moci dýchat. A srdce...mi bije, jak, o závod. Na takové pocity přece právo nemá, že by snad...ale to je nemožné...žárlivost?" Ono poslední pravdivé slovo vyslovila tak potichu a skoro nezřetelně, i když, o tomhle všem pouze uvažovala. A opravdu, normálně ji nedělalo problém se na své okolí soustředit, ale teď měla co dělat, aby sama sebe přiměla sledovat cokoliv jiného, kromě něho.

Aby se odpoutala od těhle svých nebezpečných myšlenek stočila svůj pohled ke kameni, pro nějž si přišla, a který teď se Jindřichovi pohupoval nakrku.

Přitom si nevšimla toho, že jakmile tenhle pochyb udělala, onen neznámý ji v mžiku následoval. Do té chvíle se choval jako ostatní tam, bavil se s nimi, usmíval se na přítomné dámy, ale po očku sledoval onen kámen jako Sára. Nebylo tedy vůbec pochyb, o tom, proč sem přišel a jaký je jeho skutečný úmysl.

Sára se poté vydala za Hrabětem, aby se s ním seznámila a okouzlila ho, což jí rozhodně netrvalo nikterak dlouho.

Přestože se bavila s Jindřichem, očima stále hledala v místnosti onoho dotyčného a stále si přitom kladla otázku, co je zač. Ještě více ji však zarážela skutečnost, že jako jedinému ze zde přítomných se mu nebyla schopna dostat vůbec do hlavy, ani mu ovládat myšlenky, či jeho chování. Úplně stejně jako u své přítelkyně Mirabell! Dokonce, ani její speciální schopnost odhadnout u jiných jejich původ tentokráte nefungovala úplně tak, jak by měla. Jediné, co byla schopna zjistit, že se zřejmě jedná, o příbuzného její přítelkyně, ale nic víc. Jako by jí nějaká neznámá síla bránila v tom použít své upíří schopnosti v jeho případě naplno, pokud to vůbec šlo.