Sára - Nebezpečná

Nyx

„Jsme v knihovně, není nic jednoduššího, nějaké obrázky tu budou." Odpověděla Mirabell a v mžiku vytahovala z police knihu s názvem „Bohové a Bohyně Starověkého Řecka". A pod řeckým písmenem Ný (dnes N) skutečně našla požadované heslo.

To, co Sára viděla, ji skutečně překvapilo tak, že nechtěla věřit vlastním očím. Původně se totiž a to i psychicky připravovala na nějakou na první pohled odpornou zrůdu s velkými vyceněními tesáky, z nichž ještě stéká čerstvá lidská krev z oběti, kterou Nyx právě zakousla.

Místo toho však spatřila zajímavou a tajemnou ženu, s hrdým postojem, která měla do nějakého ďábelského stvoření s rohy velmi daleko. Je sice pravda, že na ní převažovala černá barva, ale ta se dala u noční bohyně nějak i předvídat. Když si tohle Sára uvědomila, nejraději by si dala pár pohlavků, vždyť něco takového mohla i předvídat. Copak ona sama vypadá na první pohled jako ďábel? Či lépe řečeno upír? Až na její bledší pokožku není na první pohled vůbec poznat, že má s těmito bytostmi cokoliv společného. Nebo jinak řečeno, že není obyčejný člověk. Je sice pravda, že rudé líčení kolem očí by si šlo vyložit jako souvislost s krví, ale jinak vypadalatato žena úplně normálně. Že bys v ní možná ani dokonce bohyni vůbec nehádal.

„Já...nevím. Jen si...nejsem jistá. Co na to říct. Jak bych měla zareagovat? Je úplně jiná než jsem čekala." Vykoktala se sebe Sára, když si zcela uvědomila svůj omyl. A také částečně to, že se zas tak v moc věcech, co se týče vzhledu, neliší. Dokonce, že je jí ona sama v některých věcech dost podobná. Samozřejmě krom té nesmrtelnosti.

Mirabell sledovala kamarádčinu reakci s jasným náznakem pobavení, teprve až si ten pohled dosti vychutnala tak povídala. „Tak, co? Žádné rohy, jak jsi čekala, že? Dokonce zde není, ani žádné stopa po nějaké té čerstvě vysáté mrtvole? O velkých špičácích přes polovinu úst s čerstvou lidskou krví, ani nemluvě." „Vypadá jako úplně obyčejná a navíc nesmírně krásná žena. Kdybych nevěděla, že by se mělo jednat o Řeckou bohyni, tak bych si tím tak jistá nebyla. Považovala bych ji za normálního člověka." „Navíc je ti v některých rysech podobná." „Co bych ale mohla jiného chtít, když jsem její potomek?" „Tomu já říkám správný přístup! Nejsi potomkem Ďábla Sáro, ale řecké bohyně. Máš mnohem lepší původ, než jaký ti lidé přisoudili!" „Když tak nad tím přemýšlím. Proč vlastně o ní vypráví, takové lži?"

„Aby si ostatní mysleli, že je špatná a zlá. Ale pamatuj si dobře, že zlo nemusí být vždycky temnota stejně, jako světlo se nemusí rovnat dobru. Co si ale měli myslet, o silné a schopné ženě, která nepotřebuje muže ani na to, aby měla dítě? Je jen přirozené, že na někom takovém nemohli nechat ani nit suchou." „Nepotřebuje partnera k tomu, aby měla dítě? Jako že může mít potomka sama a bez otce? Mluvíme zde vážně o partogenezi neboli o samobřezosti?"

„Ano. Teď už jistě chápeš, proč se tak obtížně určují její potomci. Když si je může udělat, i sama, pokud se jí zrovna zachce." „ Ale upíři tuto schopnost nezdědili?" „Ne. Protože nejste plnohodnotní bohové, jako ona. U nich je to úplně normální, ale nemusí tuto vlastnost používat. U vás by se, o něčem podobném dalo mluvit při tvorbě nových upírů, i když to není zrovna přesné označení. Ty mohou totiž vzniknout pouze jediným možným způsobem a to ještě za dost speciálních okolností."

„Jak? A byla bych i já schopna vytvořit takového jedince?" „Samozřejmě, že byla, ale o tom si povíme jindy, ano? Věz však, že v takovém případě se musí upír moc ovládnout, aby byl schopen přestat sát krev ze své oběti. Ale jak jsem řekla o tom jindy."

„Já jsem tedy potomkem bohyně a ty? Kdo vlastně založil váš rod?" „U nás je to složitější, věř však tomu že jsme skutečně potomci toho, za co se vydáváme. Podle pověsti vznikl první vlkodlak spojením zvířete (konkrétně) vlka a člověka. A tím spojením myslím skutečně poměr." „Vlčice a člověk?" „Někdy sama pochybuji o tom, že by to bylo možné. Ale vzhledem k vlastní zkušenosti a původu..."

„Máš pravdu, sice to už byl vlkodlak, ale přesto...Mirabell?" „Ano?" „Když tak teď nad tím přemýšlím, ani jedna z nás to nemá se svoji existencí lehké. Obě dvě se musíme snažit utajit před svým okolím svoji skutečnou podstatu. To čím jsme. Proto nás také nikdo jiný nedokáže pochopit tak, jako my navzájem.Proto by možná bylo dobré místo zbytečných rozbrojů si spíše pomáhat. Stát se kamarádky, pokud by to bylo možné. Odložme tedy zbytečné předsudky, které vůči sobě chováme a aspoň se, o to pokusme!" Pronesla překvapivě Sára.

Mirabell se nad jejím návrhem chvíli zamyslela a nakonec uznala, že má pravdu. Ano byla zde sice malá pravděpodobnost, že něco takového bude fungovat. Ale proč by se o to neměli alespoň pokusit? A tak vlastně vzniklo jedno neobvyklé a silné přátelství.