Sára - Nebezpečná

Zamilovala jsem se!

Její srdce však na ní jasně křičelo: „Musíš ho ještě vidět!" „Takhle to skončit mezi vámi nesmí!" „Toužíš po něm!" „Přiznej si to!" „Chceš, aby se tě dotýkal!" „Držet ho a nikdy nepustit!" „Zabít každou ženu, která na tvého kluka jen podívá!" „On není můj kluk!" Okřikla Sára ten dotěrný hlas ve svém srdci.

„Není, ale ty chceš, aby byl!" „To ano, chci. Ale teď se to zrovna nehodí! Mám se tu soustředit na svůj úkol a jediné na, co jsem schopna myslet, je to, kdyby mi dá pusu, a jestli k tomu vůbec někdy dojde! A přesto! Poprvé cítím, že je v tom něco víc, než bylo s těmi druhými. Chci, aby se mě dotýkal a to pořád! Toužím potom ho dostat do své postele, ale jinak, než tomu bylo dříve. Ne, proto, že by se mi to hodilo, či to pro mě bylo výhodné, ale kvůli tomu, že to chci. Že toužím po jeho dotecích. Že chci, abych ho mohla chytit a už nikdy nepustit. Pryč s takovými myšlenkami ty mít nesmím, není to správné!" Uvědomovala si Sára a vrátila se s Mirabellna místo, kde dočasně přebývaly.

„Tak to se nepovedlo zrovna tak, jak jsme plánovaly. Možná by to však dopadlo mnohem lépe, kdyby ses ty držela našeho dopředu připraveného plánu a tak okatě neflirtovala s ním. A laskavě nedělej, že nevíš, o kom mluvím!" Zlobila se Mirabell na ní. „Nic se mezi námi nestlalo, tak nevím, proč se rozčiluješ!" „Ale rozhodně ne proto, že bys nechtěla! Prosím tě, kdyby to bylo kdekoliv jinde, už dávno bys ho dostala dopostele. Nejsem slepá, abych si, nevšimla, že to chceš! Takže mi vysvětli, k čemu nám může být prospěšný on, že ses ho snažila svést? Myslela jsem, že se máš soustředit s tímhle svým „uměním" na Hraběte! Nebo potřebuješ nějakou ještě tu bokovku stranou, protože ti jeden nestačí? Co tím vlastně sleduješ?!"

„Nic jsem tím nesledovala! Nevím co to se mnou je, ale tentokrát je to jiné. Je v tom více, alespoň z mé strany, než jen využít a opustit! Tentokrát ne! Nechtěla jsem, aby se mě dotknul, protože by se nám to hodilo, ale proto..." „Ani to nevyslovuj! To nesmíš! Je to zakázané!" „Stejně jako přátelství mezi námi!" „To ano, ale tohle by bylo mnohem závažnější! Sáro, neříkej mi ani, že jsi nic nepoznala. Já to věděla už od chvíle, kdy se tam objevil. Mám takové schopnosti, abych poznala bytosti, jako jsme my na rozdíl od smrtelníků. A ty bys to měla vědět taky, že on..." „Jen to řekni! Je vlkodlak. Navíc ten, co byl v naší knihovně. To vím! Poznala jsem to za tu chvíli, a to s tím Italským původem jeho matky byla obyčejná výmluva. To, ale na mých citech nic nemění!"

„Upír nesmí mít za žádných okolností poměr s našincem! Jak bys vlastně chtěla takovou věc utajit?! Jako tvá kamarádka ti radím. Zapomeň na něj a soustřeď se na to, co máš!" „Půjde to obtížně, ale pokusím se o to." Odpověděla jí Sára a přitom si v duchu myslela: „To však, že bych dokázala vymazat své city k němu, ti slíbit nemohu. Je to nemožné! Už teď vím, že bych něco takového nedokázala. Nejhorší a nejpodstatnější je to, že to ani nechci!"