Sára - Nebezpečná

Odjezd

Mezitím se Sára dostala ke své přítelkyni Mirabell a povídala jí: „Bello, ať už se to provede jakkoliv musíme ze země! Nejen, že už vím, kde se nachází ta druhá věc, ale jsou tu také jisté okolnosti, které nám zde brání v dalším pobytu!" „Co se stalo, Sáro, neříkej mi ani, že tu cítíš stopaře?! Já bych na jeho přítomnost nepřišla takhle dopředu, jedná se, o upíra, ale ty ano. Je to důvod tvého spěchu?"

„Ne, ale je to dost závažné. Věc, pro kterou jsme přišly, jsem sice získala, ale bohužel se to neobešlo, bez toho, aniž bych ho zabila! Ten pitomec mi to nechtěl dát dobrovolně, takže jsem neměla jinou možnost!" „To, ale není vše, že?" „Ano, je sice pouze otázkou času než zjistí, že je mrtvý, ale tu ještě něco. Na druhou stranu však nemusíme mít strach, z toho, že bych po někom zase neplánovaně vystartovala. Máme tu však ještě jednoho protivníka a to mnohem schopnějšího, než je ta lidská zmije František a jeho parta. Stefan, nebo ať je to kdo chce, je ve skutečnosti vážně vlkodlak, což jsme už dávno tušily, ale také jde po té samé věci, co my!"

„Máš pravdu, jeden schopný vlkodlak ovládající nadpřirozené schopnosti, je mnohem větším nebezpečím než pár lidských zmetků. Takže jsi s ním mluvila, že? Když si, si tím, tak jistá." „Ano mluvila a on to, ani nepopřel. Bude to velmi schopný a nebezpečný protivník, tenhle tvůj příbuzný."  "Sáro, chápu, že jako upírka pokládáš všechny našince za stejné, ale to že jsme oba dva napůl zvířata, ještě nemusí znamenat, že je mezi námi pokrevní vztah!"

„Mirabel, nedokážu sice úplně přesně zjistit, jaký je jeho původ a jakou má rodinu, ale jednou věci jsem si jistá. Ať jeho původ jakýkoliv, vy dva máte společného více, než, by se mohlo na první pohled zdát! Sice mé schopnosti nefungují u něho úplně na 100% jako u ostatních, ale téměř určitě vím, že se skutečně jedná, o tvého příbuzného a to jakýmkoli možným způsobem! Což je možná jedna z věcí, proč mám, o něj takový zájem. S nikým podobným vyjma tebe, jsem se doteď nesetkala, ať se jedná, o naše podobné chování nebo to, že ho vůbec nedokážu ovládnout!" „To není nic výjimečného! Tvé schopnosti nepůsobí na žádného vlkodlaka, ale podle tvých slov, stejně soudím, že se zde jedná mezi vámi, o něco víc. Navíc neříkám, že by to bylo nemožné, pokud uvážím původ své matky, spíše tím myslím, že by se muselo jednat, ohodně velkou náhodu. Pokud by to bylapravda. On ví, že si upírka?" „Možná tuší, ale není ochoten si to přiznat. Takže ještě ne. I mě to chvíli trvalo, než jsem toho byla schopná..."

„Říkala jsi, že už víš, kde sehnat tu druhou věc, takže kam se vydáme tentokráte?" „Vím a tou zemí, která nás tentokráte bude hostit je samotné Španělsko!" „Španělsko? Jsi si tím jistá, že jsi nápovědu pochopila správně?" „Byla to sice spíše taková rýmovaná říkanka, ale ano, jsem. Zemí nakterou slunce nezapadá, se kdysi označovala, jedině ona! Je sice pravda, že doslovná formulace tam byla, země, jíž slunce neopouští, ale přeci ti to nemohou říct tak přímo, ne? To by pak už nebylo žádné dobrodružství."

„Co je tedy ta věc?" „Kouzelné opánky, které umožní svému nositeli chůzi po vodní hladině!" „Ty jo! Skutečně velmi šikovná věcička! A ty víš, kde přesně se nacházej?" „Přesnou polohu ještě ne, ale bude to na místě zvaném El Escorial. Jeden zdejší panovník je měl dostat darem." „Myslíš tu klášterní hrobku a zároveň sídlo zdejších panovníků? To nebude lehké, se tam dostat!" „Co pak získání Dračí slzy, bylo?"

„Ne, ale tady to bude obtížnější. Pokud nepočítám to, že daná budova je obývaná lidmi a my neznáme přesnou polohu hledané věci...I kdybychom se Sáro do hrobky dostaly, potřebovaly bychom vědět úplně přesně jméno daného krále. Bude problém otevřít, bez nechtěné pozornosti, i jednu rakev natožpakkdybychom to měli udělat se všemi. A, co Stefan, nebo jak se vlastně jmenuje, ví už o tom taky?" „Zatím ne, ale při jeho schopnostech je pouze otázkou času, než zjistí víc. A při našem rozhovoru mi dal jasně najevo, že tímhle to mezi námi ještě nekončí." „Skvělé! Takže tu máme o jednoho nepřítele víc! Vždyť my bychom jich měli jinak hrozně málo, bez jednoho navíc by to nešlo vydržet!" „Mě to také netěší, ale stalo se."

„Tobě se to nelíbí úplně z jiného důvodu, než mě. Jelikož toho, co je tvým protivníkem, bys nejraději viděla u sebe v posteli! Takové pocity mít klidně můžeš, ale nezapomínej na to nejpodstatnější. Stojíte na opačných stranách, ať cítíš cokoliv, tenhle vlkodlak není náš spojenec, ale nepřítel! Jde vám, o stejnou věc a jeho skutečné úmysly, ani záměry neznáme! Nedovol proto, aby tě tvé pocity ovládly a snaž se jednat rozumě!" „To bude těžší, než se zdá. Ale zvládnu to! Takže, kdy budeme moci opustitzemi?" „Už dnes v noci. Bouře nad kanálem se už konečně utišily, takže půjde se do Španělska dostat. Což však platí také oboustranně ve vztahu k Francii, takže čím dříve vyrazíme tím lépe. Chápu, že ti ta myšlenka není úplně vhod, ale neměj obavy, pokud jdete po stejné věci, pak je, jak si sama řekla, je jen otázkou času než se spolu zase shledáte. A, co se týče přesné totožnosti toho krále..."

„Tak to zjistíme buď po příjezdu, nebo během cesty!" „Přesně tak! Takže můžeme začít balit! A to dříve než tu bude stopař a náš známý komisař." „Eduard jde po nás taky?" „A co sis myslela, že přejde smrti těch dvou jen tak? I přesto, že to byli skutečné svině, musí jejich smrt vyšetřit a tvůj poslední výbuch ve škole ho rozhodně nenechá na pochybách. Brzy mu dojde, kdo jsi ty, i já." Po téhle dohodě si sbalili své věci a vydali se do další země a k druhému klíči, který jim měl nakonec otevřít cestu k jejich hlavnímu cíli.