Sára - Nebezpečná

Sára je upírka a...

Mezitím...

Brzypo Mirabellině odchodu se konečně jednomu z přítomných žáků podařilo se vzpamatovat a šel říci ředitelce školy, co se tam odehrálo. Ta, pak okamžitě zavolala na policii a ti proto poslali Eduarda, aby to vyšetřil.

„Takže mi řekněte, co přesně se zde odehrálo?" Ptal se Lee každého žáka, který byl toho incidentu přítomen.

A všichni se shodovali na jednom. Jejich spolužačka se poslední dny chovala divněji než obvykle. Často byla podrážděná, nevrlá a k opravdovému výbuchu hněvu ji nikdy moc nesházelo. Většina si to však uvědomovala a tak jakmile jim dala důrazně najevo, aby hodili zpátečku, tak jí raději poslechli. Pouze pár neodbytných riskovalo od ní pohlavek, ale žádný nikdy nezašel tak daleko, aby se jí dotkl, jako ten, na kterého zaútočila.

„Vy tedy tvrdíte, že to začalo tím, že jí položil ruku na rameno, jak jste právě řekla?" „Ano. Myslím si, ale je to jen můj osobní názor, že jí chtěl políbit...Hlupák!" „Co vás vede k takovému přesvědčení? Jaký by vlastně měl on sám důvod k takovému činu?" „Před dvěma týdny spolu ještě chodili. Řekla bych proto, že se asi pokusil tento stav obnovit..." „Podle vás tedy chtěl obnovit svůj poměr s upírkou? Předpokládám asi správně, že milostný?" „Ano a nebyl jediný." „Jak to myslíte? Chcete tím říci, že jich měla víc?" „Ne najednou samozřejmě. Ale Sára měla pro zdejší chlapce jistý druh přitažlivosti, jestli chápete, co tím myslím. Málokterý se na ní podíval, bez toho, aniž by se jí hned nechtěl dotýkat. A když promluvila, poslouchali všichni úplně jak očarovaní. Stačilo ji skutečně málo k tomu, aby pro ni udělali, co po nich chtěla."

„Využívala tedy svého vzhledu, aby od nich získala, co chtěla?" „To rozhodně a nejen svého vzhledu. Zřejmě zde nenajdete jediného, který by o sobě mohl tvrdit, že se mu nikdy nelíbila." „Dobrá, chápu. My se však vraťme k tomu incidentu. Jak to pokračovalotedy poté, co se jí pokusil dotknout? Nezaútočila hned?" „Před tím než to udělala, se ho pokoušela přemluvit, aby konečně pochopil, že už ji jako hračka omrzel a že ho pouští k vodě. Je sice pravda, že tón hlasu měla pořádně zvýšený, ale to u ní bylo poslední dny normální. Také jsme ale vždy pochopili, kdy máme se svým provokováním přestat. Tenhle ale očividně ne. Copak vážně nechápal, že ho dávno pustila k vodě a už s ním nechce nic mít?" „ Kdybyste tedy byla tak laskavá a..." „Chápu. Stále se ji tedy snažil přesvědčit, aby se k němu vrátila, přičemž naprosto ignoroval ono varování. Ať hodí rychle zpátečku! Když se jí pak pokusil dotknout a zřejmě i políbit, byla to ona příslovečná poslední kapka."

„Jak vlastně trval celý ten útok? Kolik minut?" „To je dost dlouhý časový úsek na to, co se tu pak odehrálo, pane. To co následovalo pak, trvalo nanejvýš několik vteřin! Ještě jsem nikdy neviděla někoho tak rychle jednat. Ale nakonec není člověk, jak se právě ukázalo, takže se to dalo předvídat...Vím, vždyť už pokračuji. Ta v mžiku sundala jeho ruku z ramena a v tu samou chvíli provedla takový rychlý obrat, jak kdyby minimálně chodila na nějaké hodiny karate či kurz sebeobrany. Netrvalo proto dlouhou, skutečně se jednalo pouze o pouhý mžik a oba se ocitli na zemi." „V jaké poloze?" „Ona byla nahoře. Těžko soudit zda seděla či ležela, bylo to dost neurčitá poloha." „Chápu, co se stalo pak?" „Každopádně už v tuhle chvíli se přestala chovat jako doposud. I její vzhled se úplně změnil, stejně jako chování!"

„Vzhled? Jak?" „Měla takový...nevím jak to popsat. Divoký výraz ve tváři. Skutečně vypadala velmi nebezpečně. Nejvýstižnější by bylo asi přirovnání k rozzuřené šelmě. Ještě teď se mi tomu nechce věřit, ale ona normálně vrčela! Jako zvíře, co je na lovu a brání si svoji kořit! Černé oči, které měla v posledních dnech, úplně zrudli, přímo zářili a bylo od nich vidět minimálně na pár metrů. Nikdy jsem tak silné a intenzivní světlo neviděla! Pak už bylo všechno velmi rychlé, ač očividně hladová pořád měla dost síly, aby ho udržela pod sebou na zemi. Jako by si nás ani nevšímala a vnímala pouze jeho. Nejdříve přiblížila svůj obličej k jeho a vypadalo to, jakoby mu šeptala něco do ucha. Pak ho odtáhla a svůj zájem přesměrovala k jeho krku. Ostrými špičatými zuby ho kousla a dál už nic vysvětlovat nemusím. Prostě se začala krmit!" „A to jste ji nechali?" „Někteří se pokusili přiblížit, ale ta je ještě hlasitějším vrčením než bylo to předešlé, upozornila, že je to velmi špatný nápad. Pak se už nikdo z nás raději ani nehnul. Jako by tím dávala najevo: „Pokud půjdete ještě kousek, bude to váš konec! Jsem možná slabá a hladová, ale ne tolik, abyste nemohli skončit stejně jako on!" Jakmile se dokrmila, čerstvě vysáté tělo odhodila nejméně asi tak tři metry daleko, že až skončilo díky tomu na našem dvoře. Pak vstala, otřela si rukou špinavá ústa." „A dál?" „Zkřížila ruce na prsou, jako nějaká socha a v té chvíli se změnila v obyčejnou mlhu, která rychle otevřeným oknem zmizela ven."

„Děkuji za váš čas, moc jste mi pomohla. Je tam ještě někdo, s kým jsem nemluvil?"