Sára je 18. letá mladá žena, která na sobě od jisté doby pozoruje určité změny, které si však nedovede vysvětlit. Proč se vlastně od svých spolužáků tak liší? Co má vlastně znamenat její nadpozemská rychlost, nádherný vzhled a...přdevším touha po li...
Sára seděla nad rozevřenou knihou a pečlivě studovala její obsah. Bylo to už pár dní potom, co se jí podařilo dostat Jindřicha do postele a stát se jeho milenkou. Ten hlavní cíl čímž byla Dračí slza, byl však stále v nedohlednu. A tak se zatím rozhodla podívat dojeho knihovny, zda zde třeba náhodou nenarazí na nápovědu k tomu, kde by se měl skrývat ten druhý klíč.
Navíc jí začal už pomalu docházet čas. Za 1. se jí začínala pomalu a pozvolna měnit barva jejích vlasů. To byl ten první problém. Druhým bylo pronásledování stopařem, kterého na ni a Mirabell poštvali jejich zákonodárci. V tomhle ohledu však měly obě neskutečné štěstí.
Čirou náhodou, nebo spíše božím zásahem se chvíli po jejich příjezdu do země rozpoutaly v kanálu, který Anglii odděloval od Francie, takové bouřlivé počasí, které znemožňovalo jakékoliv lodi vyplutí. A z vlastních zkušeností už věděla, že i upíři nemají jinou možnost, jak se sem dostat, než použít lodi jako obyčejní lidé. Je tedy sice pravda, že to v podobě jakéhokoliv zvířete, jako černí pasažéři, ale to je jen nepodstatný detail.
A teď ten poslední 3. a nejzávažnější problém, který se „jmenuje" Stefan. Její city k němu, ji její situaci také zrovna neulehčují. Navíc teď, když si je jistá, že tenhle ten vlkodlak jde ve skutečnosti po té samé věci jako ona. I teď cítila na sobě jeho pohled, když stál „čistě náhodou" blízko dveří odsuda stejně „neplánovaně" stáčel pohled jejím směrem. Co pak si vážně myslí, že když se na něj zrovna nedivá, že nepozná to, že ji už od svého příchodu pozorně sleduje?
Teď se však nesmí nechat vyvést jeho chování z míry a plně se musí soustředit na knihu, kterou měla otevřenou a především na tenhle zajímavý článek, který zrovna pročítala.
Stálo v něm:
„Hrobka a klášter jedno jsou. Kde nachází se, známo je. V zemi jenž slunce neopouští, mocný král kdysi vlád. Pro něj jen jedna věc byla důležitá. Jak zalíbit se tomu komu věříš? Jak najevo své přesvědčení dát? Vzácný dar jednou získal král. Kdo by tak štědrý, dnes už nikdo neví. Opánky kouzelné s vděčností přijal a nikdy už je nikomu nedal. Ty měli moc velmi zvláštní. Jejich vlastník po vodní hladině dokázal jít! Jejich tajemství si král do hrobu vzal. Od těch dob v celé zemi píseň zní, kde nachází se druhý klíč?"
„Druhý klíč? Ty boty jsou tím klíčem? Kouzelné opánky...To je to co hledám! Myslím, že je na čase to tu, co nejdříve zabalit. Španělsko, země, nad níž kdysi slunce nezapadlo, už čeká! Nesmím si dovolit už žádné zdržování." Uvědomila si Sára, ale právě kvůli Sebastianově přítomnosti, nic z toho neřekla na hlas, ať si to zjistí sám, když je tak chytrý.
Navíc proč, by měla pomáhat někomu, kdo je jejím protivníkem, i když ho ve skutečnosti miluje?
Když o tomhle všem přemýšlela, akorát přišel její milenec. „Tak co, našlas, cos potřebovala?" Ptal se Sáry. „Jistě drahý..." Reagovala Sára mezitím, co knihu zavřela a při těch slovech ho políbila.
Jakmile tak učinila, zaslechla ode dveří hlasité zaklení a jakmile se tam otočila, Sebastian už byl pryč.
„Omlouvám se ti za jeho chování. To byla z jeho strany velká nezdvořilost. Měla bys asi vědět, že poslední dny není zrovna ve své kůži." „To dovedu pochopit. Být na jeho místě, reagovala bych stejně. A vy se mu snad divíte?" „Že žárlí na to, že mám vztah s nejkrásnější ženou, jako kdy svět viděl? Ne, ani se mu nedivím, že by tě chtěl pro sebe." „Možná..." Odpověděla vyhýbavě Sára, protože ještě nenadešel čas, aby si mohla přiznat, že pokud je na tom něco pravdy, tak potom ona smýšlí úplně stejně.
„Myslíte si, že byste si na mě dnes večer udělal čas?" Otočila se poté Sára k Hraběti s prosebným výrazem v očích, zatímco mu svýma rukama obratně přejížděla po prsou.
„Určitě žádnou veledůležitou schůzku zrovna nemám a těch pár, co mě čekají, mohu vyřídit i jindy. Takže se uvidíme večer?" „Ano." Souhlasila ona a v duchu si přitom myslela: „Spíše se to dnešní noc už konečně vyřeší. Už nemám čas na to, abych se tu s vámi zdržovala. Když musím být, co nejrychleji to půjde ve Španělsku!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
