Sára - Nebezpečná

Skutečně tak jedná dobrovolně?

O 2 měsíce později...

Španělsko...

„Tak co, Francisco, už jsi konečně zjistila, kde se nachází ta třetí věc?" Ptala se Mirabell Sáry.  "Bohužel ne. Jako by zde v téhle zemi k němu nevadla jedna jediná stopa."

„A máš už alespoň jméno majitele těch bot? Bylo by totiž docela užitečné vědět, kterou že to rakev, máme vykrást!" „To ano. V tomhle jsem už pokrok udělala. Trvalo mi sice nějakou dobu, že jsem přišla na význam té říkanky, ale teď už jsem si více méně jistá, že dotyčným, kterého hledáme je král Filip II."

„To jsi zjistila jak?" „Mluvilo se tam o tom, jak se zalíbit tomu komu věříš a jak dát najevo své skutečné přesvědčení. Já jsem však dlouho nevěděla, jak bych si měla tato slova správně vyložit, jelikož to jde několika různými způsoby. Teď už vím, že tím měli na mysli náboženskou víru. Tenhle panovník je totiž známý tím, že pro něj znamenalo snad všechno a nic mu v životě nebylo tak důležité, jako snaha zavděčit se bohu. Touto myšlenkou byl, jak se zdá, přímo posedlý." „Takže v podstatě náboženský fanatik. Nemýlil-li se?" „Ano, to je asi to nejpřesnější pojmenování. A navíc se jedná, o zakladatele zmíněné budovy."

„Skvělé takže víme, koho máme hledat. Na druhou stranu však nemáme dosud ani tušení, kam se máme následně vydat pro tu další věc. A ještě více mě překvapuje skutečnost, že se zde do dnes neobjevil náš starý známý vlkodlak. Nevíš náhodou, kde teď je?" „To se ptáš jako vážně mě? Copak to sama nevíš? Myslela jsem, že vy dokážete tyhle věci vycítit. Navíc máš k němu v tomto ohledu blíže, než já. On je tím co ty, ale já jsem upír! I kdybych tedy chtěla, takhle na dálku ho zaměřit nedokážu."

„Máš pravdu, měla bych více šancí, ale pouze za předpokladu, že by byl vlkem a to jak se zdá, riskovat nechce. Potom bych podle jeho myšlenek, ke kterým bych tím pádem získala přístup, mohla zaměřit jeho přesnou polohu. Ber to jako takovou naši komunikaci na dlouhou vzdálenost." „Pokud je to tak jak říkáš, zcela určitě se nepromění, přestože to pro něj znamená nadále zůstávat v lidské podobě. Což mu naše stopování, jak se zdá, značně stěžuje."

„Proč si myslíš, že to neudělá? Protože podle toho co říkáš, tak mi přijde, jakoby se snažil o to, aby se mu co nejméně „lidí" dostalo do hlavy. Jakoby něco tajil a nechtěl, aby o tom kdokoliv jiný věděl."  "Myslíš tím kromě skutečného jména? Ano taky mám ten pocit. Určitě něco skrývá, to je jisté. A pokud mám být zcela upřímná, mám takový dojem, že to že jsme teď mi dva protivníci a jdeme po stejné věci, tak u něj to nebylo tak úplně jeho dobrovolné rozhodnutí." „Myslíš tím snad něco takového, jako že nemá na výběr? Jako by jednal spíše z donucení, než ze své vlastní vůle?" „Je to jen můj pocit, ale ano. Myslím si totiž, že ten meč nechce pro sebe, ale pro někoho, což by jasně vysvětlovalo jeho vyhýbavost, při našem posledním rozhovoru před dvěma měsíci."

„To by ale potom znamenalo, že onen dotyčný přišel na způsob jak ho něčím držet v šachu a věř mi, že to není zrovna nic snadného takovýmto způsobem ovládat bytosti, jako jsme my!" „Nebo někým. Nemusí se jednat jen o věc, ale třeba, i o osobu." „To by ale potom úplně měnilo situaci. Pokud ho někdo tímto způsobem vydírá..." „Nemá na výběr!" „Přesně tak. Určitě je to něco, nebo někdo, kvůli kterému ho může onen dotyčný „požádat" v podstatě, o cokoliv. A může si být jistý, že mu vyhoví, protože za těchto podmínek ho neohrozí." „ Ano." Uvědomovaly si pomalu, Sára s Mirabell.