Sára - Nebezpečná

Dvě strany

Sebastian se už chystal do postele, když uslyšel klepání na dveře. Sice ho překvapilo, kdo to může v tak pozdní dobu být, ale přesto otevřel. „Vy? Co chcete?" Ptal se překvapeně, když hned po otevření spatřil Sáru. „Chcete se tu bavit mezi dveřmi?" Zněla otázka. A přitom se velmi snažila ignorovat, jeho rozepnutou košili. „Samozřejmě, promiňte, pojďte dál." Pozval ji nakonec dovnitř. Hned poté zase zavřel.

„Měl jsem za to, že dnešní noc strávíte s Hrabětem, alespoň podle toho, co jsem viděl v knihovně."  "Plány se občas mění, to byste měl nejlépe vědět sám. A mezi mnou a Hrabětem to právě skončilo. Rozešli jsme se." „Co tak najednou?" „Řekněme, že jisté okolnosti nám zabraňovali být dále spolu."  "Dobrá, to jsem ještě ochoten pochopit, ale nějak přestávám rozumět tomu, proč jste potom přišla zrovna za mnou. Co tím sledujete?" „Proč bych měla?" „Možná, že se známe pouze, asi tak 2 měsíce, ale za tu dobu jsem si stačil všimnout, že neděláte věci, které vám nic nepřinesou. Každý váš čin je dopředu naplánovaný a nikdy neuděláte nic, aniž byste z toho neměla vlastní prospěch. Takže znovu, proč?"

„Asi tak stejně jako vy. Nemůžete mi vyčítat, že myslím v první řadě na sebe a svůj prospěch. Mám proto své důvody. A proto, aby vše vyšlo, tak jak chci, jsem schopna čehokoliv. V tomhle jsme si velmi podobní. Oba pro své záměry uděláme maximum. Takže laskavě nedělejte, že byste jednal jinak! Vím dobře, o co vám jde! Co je vaším cílem, který se čistě náhodou shoduje s tím mým. A stejně tak dobře vím, co jste zač. Že nejste obyčejný člověk, ale vlkodlak! To s tou Italskou matkou byla pouze výmluva..." Když Sára pronesla tato slova, v Sebastianovi by se v té chvíli krve nedořezal. A v duchu se začínal ptát, co vše o něm tahle zvláštní žena, kterou začíná být přímo posedlý, vlastně všechno ví.

„Takže jste na to přišla. Ano máte pravdu, nejsem obyčejný člověk, ale tím, co jste právě řekla. A jak tak vidím, naše cíle se dost nebezpečně prolínají. Zřejmě je tedy vaším hlavním cílem jedna jediná věc, nemám pravdu? Jdete potom meči, že ano?!" Podařilo se mu ze sebe konečně vysoukat, jakmile se vzpamatoval.

„Naprosto správně! Takže máme společného více, než se na první pohled zdá. Možná by ode mě teď bylo slušné vám oznámit, že s jednou věcí z těch 5 potřebných, si už starosti dělat nemusíte." „Máte Dračí slzu?!" „Jsem schopnější, než si myslíte!" „Takže je na čase zaměřit se na druhý klíč, že?"  "Zcela správně!" „Madam, doufám, že si dobře uvědomujete, že za takovýchto okolností jsme my dva protivníci. Rozhodně jsme se tedy dnešní noc neviděli na posledy! A věřte tomu, že ať půjdete kamkoli, i kdyby tobylo až na druhý konec světa, já si vás najdu všude. Dobrá, hra začíná, uvidíme, kdo z koho!" „Nápodobně! A nepočítejte s tím, že vás nechám tak snadno vyhrát. Nic vám nedám lacino! Však se brzy ukáže, kdo z nás je lepší!" Reagovala Sára. „Uvidíme, který z nás ho získá první!" Odvětil na to Sebastian.

Potom tam ještě chvíli jen tak proti sobě stáli a dívali se vzájemně do očí, jako by tím měřili sílu a odhodlání toho druhého.

Teď už konečně s jistotou věděli, že v tomhle záměru, který je důležitý pro oba stejně, jsou proti sobě, stojí na opačných stranách. Oba mají stejný cíl a ochotni pro jeho dosažení k jakýmkoliv činům. Jsou oba stejně schopní, vše podřídit tomu jedinému. Vysněného cíle však může dosáhnout pouze jeden z nich! Komu se to však podaří? Zvítězí v tomto souboji různých bytostí upír nebo vlkodlak? A co si vůbec počnou s vlastními city, které je navzdory okolnostem silně táhnou k sobě? Oba mají stejnou naději na úspěch, a přestože ona má v současné chvíli více informací, on jí už ukázal, že dovede být rovnocenným protivníkem. Je jen otázkou času, než mu dojde, po čem má jít a kde se tento nový cíl nachází...

Konečně ve svém životě Sára narazila na někoho, podobného jako byla sama. Někoho, kdo si je ochoten jít tvrdě za svým, bez ohledu na překážky, které mu stojí v cestě. Na nepřítele, který je jí svými schopnosti skutečně hoden. Ani na chvíli nezapochybovala otom, že souboj mezi nimi bude velmi vyrovnaný, zvláště teď, když bylo zřejmé, že, ani jeden z nich nehodlá od svého úmyslu ustoupit a dobrovolně se stáhnout. Oba do toho půjdou naplno a až do úplného konce! Kam se vlastně proti němu hrabe ten mizerný červ, ta obyčejná lidská veš, jménem František a jeho kumpáni?

Kdyby chtěla, mohla by je úplně obyčejně zašlápnout a nadobro zničit! Nic by ji v tom nebránilo. Ti zdaleka nepředstavovali protivníky hodné mocné a silné upírky, kterou byla. Ale tenhle vlkodlak, to bylo něco úplně jiného. Soupeření s ním, bude mnohem zábavnější a napínavější!

Po čtvrt hodině tohoto vzájemného pozorování a uvažování, o tom, co mohou oba od toho druhého očekávat, tak blesku rychle otevřela okno a jediným stejně rychlým a ladným pohybem byla pryč.

„Jak se jí vlastně podařilo přijít na to, čím jsem? To nevěstí vůbec nic dobrého, krucinál! Tohle normální člověk zjistit nemůže! Pouze bytosti jako jsme my to, dokáží vycítit. Což by znamenalo, že, ať je kýmkoliv, není člověkem. To by navíc také jasně dokazoval její pro smrtelníka naprosto sebevražedný skok z okna, které je několik metrů nad zemí. A můj pocit mi jasně říká, že se jí nic nestalo. Takže se určitě ještě setkáme. Jako by nestačilo, že musíme být nepřátelé, ale teď mám navíc proti sobě někoho, jehož schopnosti se velmi snadno vyrovnají těm mým. Tenhle souboj s ní, nebude rozhodně nic jednoduchého, ať se na to podívám z jakéhokoliv úhlu pohledu. Ale teď ty nejpodstatnější věci! Co je vlastně zač a jak vypadá ten druhý klíč a především kde je? Což jsou 3 věci, které ona všechny zná. Teď se tím nemá cenu zabývat, to se bude řešit ráno. Navíc se stejně říká ráno moudřejší večera. A pokud mám tu záležitost s ní nějak rozumě vyřešit, potřebuji si alespoň trochu odpočinout." Přemýšlel Sebastian, když si poté, co okno, kterým před malou chvílí Sára vyskočila, zavřel, a lehl si do postele.

Předtím, než konečně usnul, ho napadla ještě jedna myšlenka: „Kéž bych tenkrát jednal jinak! Kdyby totiž ano, dnes bych neměl téměř určitě takovéto problémy. Na druhou stranu bych se však také nikdy nepotkal s ní..." Po těch myšlenkách konečně usnul. Nepotřeboval sice spánku tak moc jako lidé, ale přece jen nebyl upír, aby to vydržel úplně bez něj.