Bitch [CZ] - Nově aktualizace!!

-42-

Pohled Nory:

,,Zase sem usla'' zkalamaně sem zakroutila hlavou. Doktorka Blacková mi nabídla kafe, a já přikývla. Posadila se naproti mě.

,,ale určitě to byl hezkej sen, ne''? Najednou z ní vypadlo a usmála se.

,,jo, to byl, to byl''smutne jsem odpověděla.

,,mužu se zeptat co se ti zdálo?'' přimhouřila oči.

,,o Adamovi '' řekla jsem tiše. ,,měli jsme dítě'' usmívala jsem se celou dobu co jsem to říkala ,,byli jsme štastný, furt zamilovaný, plno práce, měli jsme psa...'' začala mi tect slza po tváři při představě, že tohle už nemusíme stihnout.

,,co se děje?Vždyt je to hezký'' .

,,hezký? Vždyt to byl sen!'' vykřikla jsem na ni ,,jenom sen a nic víc. ,,Tohle tolik chci, a už se to nesplní''. řvala jsem jak kráva. Fakt už mi s toho jebe.

,,klid Noro'' snazila se me uklidnit, ale jak to dorekla mrskla jsem hrnek o zem. Hormony se mi zblaznily.

,,na ničem už nezáleží, už ne! '' zvedala jsem se ,, Adam umírá doprdele'' řvala jsem a histerčila. Nedalo se to zastavit, ta představa..

,,kurva " zařvala jsem a černo před očima..

Později;
Pomalu jsem otevírala oči. Bolela me ruka. Nevěděla jsem z čeho. Než jsem se stačila zamyslet, do pokoje vešla sestra.
,, tak už ste se probrala" usmála se. Ne ještě spim. Řekla jsem si v duchu ironicky. Bóže..
Jen jsem přikývla. .

,, změřim vam teplotu " natahovala se ke mně ale do pokoje vtrhla doktorka Blacková.

,, Já to zvládnu Melani " hodila na ni nepritomny pohled a vytrhla ji teplomer z ruky. Sestra jen kývla a opustila pokoj. Bylo mi ji celkem lito.

,, tak uka " změrila me, zkontrolovala mi hlavu, ruzne si zapisovala..

,, co se stalo?" zeptala jsem se.

,, No, dejme tomu, že si prostě vyváděla a nemohla jsem tě zklidnit, tak sem ti píchla injekci na zklidnění,..'' říkala vážně ,,promin '' a to už se usmála.

,,fajn, takže mužu domu ne?'' rekla jsem s nadějí.

,,víš, za noc se to několikrát opakovalo, asi třikrát. No, a ty injekce.. No nemusej zabírat donekonečna.. Tak by jsme mohli dát silný prášky, ale to zase je riskantní s tvou pamětí . " oddechla si. Jen jsem na ni prekvapene koukala. Nechapu proc mi musi dávat prášky na uklidnění tyvole!?

,, tak se rozmysli zlato ju" usmála se na me a odešla.
Nechala me na pokoji a me neco napadlo. Chci ho vidět. Musim za Adamem. Proto jsem rychle slezla z postele, a vysla ven. Nepoznala jsem jestli je ráno, nebo večer. Doufám že to je účinek na ty prášky nebo co do me cpou. A hlavně skoro nikdo nebyl na chodbách, kterými jsem prošla. Docela jsem se divila, neměli by to tu hlídat? No nic, musim co nejrychlejc a hlavne, nesmi si me všimnout Blackova! Asi 10 minut jsem bloudila po nemocnici, dokud mi něco nedošlo.
Kde má vůbec pokoj.?
Doprdele Noro, ty ses tak blba. Další gól byl to, ze jsem tu tak dlouho bloudila, ze ani nevím jak se vrátit k sobe. No super. Ale když jsem tak procházela chodbami, přišly mi hrozne povědomí. No jasne, tady někde lezi. Uz jsem tu několikrát byla. Sakra, ty prášky vázne dělaj něco s mojí pamětí. Hledala jsem dvere s cedulkou Adam Farquar. Pokoj byl už na konci. Jak jsem šla kolem pokojů, přes okna na dveřích jsem nakukovala, a vázne me to děsilo. Všichni lidi tam tak leželi na luzkach. Celý bledý, bez života. Připojení několika pristrojema, hadickami, a takovýhle ruzny věci. Boze, jsou taky v kómatu. Ne, oni tu mají oddeleni s pacientamaa v kómatu. Adam je mezi nima. Bože, proc..

Stala jsem pred pokojem. Po ty cestě jsem váhala, jestli vůbec vejdu. Ale nakonec jsem se rozhodla ze ano. Vzala jsem za kliku, a opatrně otevřela, hned jak jsem ho uviděla jsem k němu běžela. Slzy tekly v plném proudu. Byl zapojeny na několik přístroju ktere divne pipali. Vůbec se mi to nelíbilo. Pohled jak je bezmocný, jak se říka .. bez šťávy. Jeho rty neměly vůbec barvu jako předtím, byly popraskane a téměř bílé.. ,, lásko prosím "objimala jsem ho. Nechtěla jsem ho pustit. Nikdy.

,, Boli to, pohled na tebe, Adame. Už je to dlouho. " rekla jsem a na konci se mi zlomil hlas. Nedokážu s nim uz ani mluvit? Vazne Noro, ses az tak na dně? Celou dobu jsem ho sledovala a slzy nekontrolovane tekly po tváři.
,, Nedokážu to. Nedokážu se na tebe divat, kdyz si na tom takhle.. takhle bezmocne. Kurva Adame... Ale něco ti řeknu, ty me ted slyšíš a urcite se mi smejes. Ani bych se nedivila" zasmala jsem se . Asi poprvý, od ty doby co je Adam..
,, věřim že me slyšíš, a že me tu nenechas, protoze .. " zase se mi lámal hlas. Kurna, nezvládnu to... ,, protoze, protoze me miluješ sakra. " zase jsem nemohla skoro mluvit.
,, a ja,,... " vyrusilo me vrznuti dveří. A sakra. Je to v háji. Rychle jsem si stoupla a otočila se. Ve dveřích stal chlap v bilem. No chlap, spíš kluk. Tak mladej doktor? Vazne? Pomalu jsem přestávála brečet...

,, slečno, myslim že byste tu neměla byt " řekla nepříjemne a vážně. Naposled jsem se podívala na Adama, usmála se a dala mu pusu na čelo.
,, pardon " znechucene jsem pomalu odcházela, i když nechtíc..

,, můžeš mi vysvětlit, jak si se sem dostala?" Nadzvednul obočí. Nechápave jsem si ho prohlížela. Musim uznat ze byl docela hezkej. Jeho hnědé vlasy měl sestrihane a nacesane nastranu, oci měl světle modrý. Krasne modrý. Boze, nikdy jsem tak modrý neviděla.

,, slyšíš? " zatrepal se mnou. Hned jsem si uvědomila na co se me ptal. Ale nedokázala jsem odpovědět.

,, ooh, jo, no.. " koktala jsem. ,, Já nemůžu" sklopila jsem hlavu. Ucítila jsem ruku na svém rameni. Prst mi položil na bradu a pomalu zvedal hlavu. Chvíli si me prohlížel a pak jenom zakroutil hlavou.

,, jak se jmenuješ? " potichu řekl a šel k Adamově lůžku. Dal mu ruku na čelo. Myslim že mu kontroloval teplotu.

,, co?" Otočil se na mně. Já nevěděla co nebo spíš kdo to je a přišlo mi mu říkat blbý moje jméno.

,, to je jedno " odsekla jsem a neotrhla jsem pohled od Adama. Chtěla jsem kontrolu nad tím co doktor dělá.

,, no tak fajn, mužu jit klidně za Blackovou, a říct ji že si utekla z pokoje Noro." Řekl a probodl me pohledem. Jak to všechno ví?

,, jak vis že.. " nechápave jsem na nej koukala . Chtěla jsem dokončit větu ale on to udělal za me.

,, jak vim tohle všechno? " uchechtl se. Já přikývla. ,, pracuju tady jak sis všimla a na Adama dávám pozor. " usmál se. To co řekl me taky donutilo se usmát. Je hodnej. No,.ale je to jeho prace zase.. ale i tak to co řekl me zahřalo u srdce.

,, nechápu to " nervózně jsem řekla.
Nic neřekl, dal Adamovi něco do kanyly a jeden přístroj změnil styl pípání. Lekla jsem se že.. ne v pohodě určitě, to by pípali jinak. Doktor se usmál, roztomile musím podotknout a ukončil tak práci ,, hotovo " ..

,, děkuju, za všechno co děláte" řekla jsem a falešne se usmála. Cejtila jsem, že me začínají štípat slzy. Nemůžu zase brečet. Vždyt furt jenom brečím.
Otřela jsem si mokré oči a lekla se. Stál přede mnou doktor. Prohlížel si mě a vypadal vážně. Chvíli milej, chvíli nepříjemnej... ten ma změny nálad teda.

,, dobře už budu muset" otočila jsem se ale chytl me za ruku.

,, nechceš abych šel s tebou?" ...