Rose nemá ráda Harryho.
A Harry nemá rád Rose.
Ale možná ohrožení nemilosrdného mozku a temného korporačního spiknutí by to mohlo změnit.
On byl jako měsíc- část jeho, byla vždy schovaná.
---
Překlad povídky Hidden, kterou přidává @seasidestyles. D...
Čím víc se s Harrym střetávám, tím víc si uvědomuji, že měl Aaron pravdu. Měla jsem od něj zůstat dál. Nicméně žít naproti němu a sedět vedle něho v práci, moc nepomáhá.
Jdu chodbou až k mému bytu a lovím mé klíče v kapse. Dnes to byl v práci dlouhý den. Dokončila jsem editování dvou rukopisů a jsem vyčerpaná. Perrie a Zayn spolu celou přestávku na oběd flirtovali a mě se chtělo jen vzít jejich hlavy a spojit je už konečně dohromady. Je bolestně očividné, jak moc se mají rádi.
Když klíčky nemůžu najít v mé kapse, víc otevřu jí, abych tam mohla nakouknout. Před tím než zasténám si několikrát zkontroluji všechny své kapsy. Ztratila jsem klíče.
Ovšem že najdu klíčky od auta, ale ne klíčky od byt. Mé štěstí. V mobilu najdu číslo na zámečníka a vytočím ho. On mě informuje, že tam bude tak za dvacet minut a já mu před zavěšením poděkuji. Přešlapuji před mým bytem, snažíc se vymyslet, jak zabít čas.
Zrovna když se rozhodnu jít dolů do mého auta a zajet například na večeři, dveře od Harryho bytu se otevřou a on z nich vyjde. Jasně.
"Rosie," přivítá mě. "Myslel jsem si, že jsem tě tady venku slyšel."
"Budu udržovat klid," Vyjedu na něj, překřížím si na hrudi ruce a opřu se o dveře.
"Uzamčená před bytem?" Zeptá se s humorem v očích. Má na sobě kostkovanou košili a džíny; už se musel převléct z jeho pracovního oblečení. Na jeho rtech je namalovaný nafoukaný úsměv.
"Ano." Zašklebím se.
Harry se kousne do rtu, aby udržel smích a já protočím očima. "Do toho, zasměj se," řeknu.
Harry zakroutí hlavou. "Ne, na tomhle není vůbec nic směšného." Snaží se skrýt jeho úsměv, ale selhává a na jeho tváří se objeví ďolíčky. Znovu protočím očima. "Rosie, pokud budeš očima protáčet často, vyvalí se ti z hlavy." Varuje mě. Opře se o dveře a zrcadlí můj postoj.
"V každém případě, co chceš?" Zeptám se. Harry pokrčí rameny. "Myslel jsem, že bys tady chtěla společnost."
"No, myslel si špatně."
"Rozvesel se, Rosie."
"Přestaň mi říkat--"
"Nope." Zatnu čelist. "Můžeš nechat na pokoji?"
"Nope."
"Proč ne?" Zasténám. Jakákoliv společnost by byla lepší, než ta Harryho. "Protože je tohle až moc velká zábava."
"Co, dělání mě nešťastnou?"
"Ne, počítání, kolikrát protočíš očima." Jako na zavolanou, bez přemýšlení protočím očima a Harry se zasměje. "Prostě běž zpět do svého bytu," Vyjedu.
"Drsný."
"Jo, dobře."
"Rosie, vezmi si pilulku na uklidnění."
"Ne." Zkontroluji na mobilu čas. Zajímalo by mě, kde k sakru ten zámečník je.
"Chceš hrát hru?"
"Ne."
"Co třeba 'Chtěl bys raději'?"
"Ne."
"Začnu," říká, ignorujíc mě. "Chtěla bys raději...spadnout ze skály nebo být sežrána tygrem?"
"Já nehraji."
"Já osobně, bych si vybral tu skálu--"
"Mě to nezajímá."
"--Protože by si nezbytně neumřela."
"Přestaň."
"No tak, Rosie, proč nechceš hrát?"
"Protože tě nenávidím!" Zdá se zaskočen mým vyznáním. Jeho oči zchladnou, jeho čelist se zatne. "Ty jsi vážně kousavá, víš to Rose?" Řekne.
Nasupeně se na něj podívám. "Možná, že kdybys nebyl otravný čurák, nemusela bych bát tak kousavá."
"Koukej, jenom jsem se ti snažil dělat společnost."
"Ne, hledal jsi výmluvu, jak mě otravovat a naštvat mě. Už tě znám Harry."
On se suše zasměje. "Už mě znáš?" Tak hádej znova, Rosie." Otočí se na podpatku, vejde zpět do jeho bytu a bouchne za sebou dveřmi.
Zámečník přijde o půl hodiny později. Já s stěžuji a skončím se slevou. Po tom, co odemkne dveře, tak mu poděkuji a prakticky se rozplácnu na gauč, vyčerpaná z práce a z hádky s Harrym. Má tak moc nervů.
Nenávidím ho.
--
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prosím vote a nějaký ten koment, ať vím, jak se vám to zatím líbí.. :)
