Rose nemá ráda Harryho.
A Harry nemá rád Rose.
Ale možná ohrožení nemilosrdného mozku a temného korporačního spiknutí by to mohlo změnit.
On byl jako měsíc- část jeho, byla vždy schovaná.
---
Překlad povídky Hidden, kterou přidává @seasidestyles. D...
V pondělí ráno vcházím do kanceláře, děsící se, že spatřím Harryho. Vypadá to, že jediné co chce dělat je, že mě chce otravovat, což nebylo těžké si uvědomit. Přeji si, abych ho nikdy nepoznala. Překvapivě je Harry, když přijdu, už dávno na svém místě.
"Pozdě," říká, točíc se na jeho židli. Dělá to pořád. "Nejdu pozdě," Kousnu zpět. "Jdeš."
"Nejdu."
"Jdeš."
"Nedělám tohle s tebou." Sednu si ke stolu a otevřu rukopis. "Kolik stran?" Zeptá se Zayn, nahýbajíc se přes jeho stůl. Otočím stránky zpět. "Dvě stě pět stran"
"To není špatný."
"Ty?"
"Sto šedesát pět."
"Máš štěstí. Výměna?"
"By sis přála." Zakření se Zayn a znovu se posadí. Usměju se a opět se soustředím na svou práci. Otevřu své červené pero a začnu si na okraj psát poznámky. Když upravuju příběh, posrkávám si přitom kávu.
Byla jsem do své práce tak ponořená, že jsem si sotva stěží všimla, když mě do hlavy trefil papírový míček. A pak další. Po páté ráně konečně zvednu hlavu. Harry se zašklebí, zmačká další papír, připravený ho hodit. Natáhne ruku, hodí to a trefí mě do ruky.
Zúží se mi oči. "Přestaň," zasyčím.
"Mířil jsem na koš, přísahám."
"Tak to do toho koše dostaň," říkám skrz zatnuté zuby. "Kdybych mohl, udělal bych to. Jsem hroznej střelec."
"Najdi si něco jiného, co dělat," vyjedu na něj.
"Jako co?"
"Práci." Hodil hlavu dozadu a zasmál se, jako kdybych mu právě řekla ten nejvtipnější vtip na světě. "To je skoro tak směšný, jako nemocný nemocniční stážista." Pomalu a naštvaně vydechnu.
Podívám se zpět dolů na můj rukopis. Harry je chladný a horký. Někdy bude jako tohle, otravujíc mě nebo na mě bude štěkat. Mluvit o bipolárním.
Trefí mě další papírový míček a já vyjedu, vezmu to z mého stolu a vymrštím to zpět na něj. Trefí ho to přímo do obličeje a všichni okolo nás vyprsknou smíchy. Dám si ruku přes pusu. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem dobrý střelec, ale karma mě přesvědčila o opaku.
Harryho tváře se začervenají a Zayn zavíská smíchy. Lana si očí setře slzy a Phil si se mnou plácne. Samolibě se opřu o opěradlo, cítím se mocně. Zvednu na něj obočí, vyzívající ho k hození dalšího papíru.
"Šťastný hod," vyjede na mě, ohne se přes stůl a vezme své pero do rukou.
"Cokoliv," odseknu a otočím se zpět ke své práci. O chvíli později mě trefí další papír a tak se zamračím. Zrovna když se chystám ho hodit znovu zpátky, všimnu si n něm modrého inkoustu. Otevřu ho a vyhladím.
Za to zaplatíš, je na něm napsáno. Písmo je překvapivě elegantní. Neočekávala jsem, že bude Harryho rukopis tak čistý. Otevřu peru a načmárám na papírek odpověď.
Zasloužil sis to a ty to víš.
Hodím to zpět a on to jednou rukou chytí. O sekundu později to přistane na mém stole.
Hlídej si to, Rosie.
Zašklebím se a hodím ten papírek do koše. Nemůžu vystát, když mi říká přezdívkou. Jediní lidé, kterým dovolím ji používat, je moje rodina a Aaron. Žádné vyjímky; nebo alespoň žádné od té doby co se stalo mezi mnou a mou sestrou. Nelíbí se mi, že Harry ví, že mě to rozčiluje. Ví, že jediné, co musí dělat, je říkat mi 'Rosie' nebo 'Rosalie' a automaticky vyhraje. Přeju si, abych o něm věděla něco, s čím bych se mu mohla vysmívat, ačkoliv to zní morbidně.
Po zbytek dne se ztratím ve své práci a zvládám ignorovat Harryho škádlení. Připomíná mi ty kluky, kteří by dělali papírová letadélka a házeli je okolo, jenom aby otravovali holky ve druhé třídě. Tak se v podstatě chová jako druhák.
Vypadá to, že se každým dnem ochlazuje. Otřesu se v mém svetru a zapnu topení v mém autě, když jedu domů. Mé tmavé vlasy mi spadají přes ramena a mé tváře jsou růžově rudé ze té zimy. Když se dostanu domů, hodím klíče na pohovku a povzdechnu si.
Od včerejší noci mě Aaron ještě nekontaktoval. Nechci vypadat jako ta přilnavá přítelkyně, ale mohl mi alespoň zavolat, že? Vezmu telefon do rukou,vytočím jeho číslo a pak zavěsím. Pokud se mnou bude chtít mluvit, může on zavolat mně.
Zapnu topení a udělám si čaj. Zapnu televizi a nechám svou mysl jen tak bloudit. Ani se nenadám a už jsem ospalá. Neměla jsem ani potuchu, jak unavená jsem byla. To musí být kvůli Harrymu a jeho šaškovinám, které mě dělají tak unavenou. Rozhodnu se ho od teď ignorovat a jen se soustředit na svou práci. Možná že když uvidí, že ze mě nic nedostane, přestane mě tak moc otravovat.
Jeden může jen doufat.
---
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
