Hidden (Czech translation)

DVACET SEDM

Dnes docela krátká, ale užijte si ji. 

---

Když jedeme domů, koukám se z okna. Harry je potichu kvůli zřejmým důvodům. Jeho čelist je uzamčená, jeho ruka svírá volant jako svěrák. 

Proč mě políbil? Znamená to, že se mu líbím? Proč bych se mu líbila? Chová se, jako by mě nenáviděl devadesát procent času a těch zbylých deset mě otravuje. Co mě straší nejvíc je to, že jsem ho políbila zpátky. Přitáhla jsem si ho blíž, nechala jsem ho, aby mě políbil. A užila jsem si to. 

Jak jsem to mohla udělat? Mám Aarona. Nemám Harryho ráda. Že? Znamená tohle, že jsem Aarona podvedla? Harry políbil mě, ale já jsem ho políbila nazpět. Projde mnou vlna viny jako tsunami. Opřu si hlavu o chladné okýnko. "Neusni v mém autě," Řekne Harry monotónně, jeho oči na mě krátce pohlédnou. Povzdechnu si. 

Toužím po tom se ho zeptat proč mě políbil takovým způsobem; a proč je ke mě teď tak chladný. Už po několikáté přemýšlím, je tady tolik otázek, na které bych se ho chtěla zeptat, ale vím, že mi nikdy neodpoví. Přijedeme k budově našich apartmánů a já bezhlavě vylezu z auta, nečekajíc na Harryho, aby mě dohnal. Rozhodnu se proti trapné jízdě výtahem a začnu jít po schodech, mé podpatky klapou o betonové schody. 

Když dosáhnu prvního poschodí, také někoho slyším jít nahoru po schodech. Zastavím a otočím se, abych viděla Harryho, s očima upřenýma dolů, jak mě dohání. Zastaví se tam, kde jsem já a podívá se mi do očí, jeho výraz prázdný. Chvíli na sebe zíráme. Jeho upřený pohled je intenzivní, hořící s něčím, co docela nemůžu vyluštit. Polknu. 

Harry vypadá, jako by chtěl něco říct a pak se podívá dolů. "To se nemělo stát," řekne tiše. Přikývnu. "Já vím." Žvýkám si ret. 

"Řekneš mu to?" 

Řeknu? Byla by to správná věc. Ale malinká část mě si chce tohle malé setkání mezi Harrym a mnou nechat pro sebe- naše malé tajemství, které necháme zahrabané. 

"Ne," Řeknu konečně. 

"Proč ne?" Jeho tón podnětný. 

Pokrčím rameny. "Mám pocit, že i on má své vlastní tajemství." 

"Myslel jsem, že jsi řekla, že by ti nikdy neublížil." 

"Už ani nevím." 

Konečně prolomí jeho pohled a pokračuje nahoru. Rychle se otočím a následuji ho. Dorazíme na naše podlaží a Harry zatápá v jeho kapse pro jeho klíče. Já lovím ty mé a následně odemknu své dveře, otevírajíc je. Otočím se a podívám se na Harryho. Je tady toho tolik, co bych mu chtěla říct, říct mu, že si přeji, abych ho nepřestala líbat, že se díky němu cítím tak, jako nikdy před tím. Ale on už je teď uzavřený a jen by mě urazil. 

"Díky za... rozveselení mě," řeknu tiše. "A... tví přátelé jsou milí." 

Podívá se na mě a zamračí se. Kývne před tím, než otevře dveře a energicky vejde dovnitř, zabouchávajíc za ním dveře. A já si nemůžu pomoct, ale přeji si, aby řekl něco víc-- cokoliv, vážně. Harry mě strašně plete a mate, ale takové už to je o záhadách-- jsou vytvořeny, aby byly vyřešeny.   

---

:) :D