Hidden (Czech translation)

ŠEDESAT ČTYŘI

Moje oči se otevřou, aby spatřili bílou. Párkrát zamrkám, pak si uvědomím, že jsem otočená k oknu a přes noc sněžilo.

“Harry,” řeknu, pošťouchnu ho.

Zasténá.

“Harry,” řeknu znovu.

“Co.”

“Podívej se ven.”

Ospale se posadí, otočí jeho rozcuchanou hlavu plnou kudrlinek, aby se podíval ven z okna. Vzdychne a znovu si lehne. “Kurva, zase sněžilo.”

“Měli bychom jít ven.”

“Kolik ti je? Pět?”

Protočím oči a lehnu si zpět vedle něho. “Nekaž párty,” zamumlám.

Vidím, jak se snaží se neusmát a tak se ušklíbnu.

Události včerejší noci mi vyplavou do hlavy.

Harry mě miluje.

Harry mě ...miluje..

Stále se mi to zdá těžko uvěřitelné, ale snažím se o tom nepochybovat. Mám štěstí, takové štěstí, že vlastním jeho lásku.

Jeho ruce se okolo mne omotají a já se posunu dozadu, abych na nich mohla obdivovat jeho tetování.

Přejedu po hvězdě a pak zámku a pak klíči, který je od něj daleko, až na jeho zápěstí.

Opustí ho dětské zachichotání.

“To lechtá,” řekne, jeho oči jsou stále zavřené, ale jeho pusa se usměje. Usměju se a přimáčknu se na něj, zabořím se do jeho hrudi. Jeho druhá ruka upevní své sevření okolo mne a ospale vzdychne.

“Je skoro deset,” řeknu.

“Takže?” jeho hlas je chraplavější ze spánku.

“Nemáme co na práci?”

“Ne.”

Protočím oči. “Takže budeme jen tak předstírat, že jsme včera večer od Aleca nedostali vyhrožující zprávu?”

“Nekaž párty Rosalie.”

Povzdychnu si, bojuju s úšklebkem. Vidí to a jemně se zasměje.

“Přijdeme na to, co dělat,” řekne už vážně. “Později zavolám Zaynovi.”

Polknu a kývnu.

O pár chvil později Harrymu na nočním stolku zabzučí mobil.

“Pro lásku boží,” zasténá, odtahujíc se ode mě a natahujíc se po jeho telefonu.

“Co,” vyjede do něho, prohrabujíc si rukou vlasy.

Na jeho obličeji se utvoří zamračení. “Ano, oba jsme tu textovku dostali...ano, je tady...ne, nikdo se nepokusil sem přijít..dobře, uvidíme se brzo..čau.”

Upustí jeho telefon na postel a vystresovaně si mne oči.

“Kdo to byl?” zeptám se.

“Liam,” řekne. “Všichni z nich dostali tu zprávu, ale to nedává smysl.”

“Jak by to mohl Alec vědět?” zeptám se.

“Nemohl by,” řekne a sedne si. “Ledaže....” zatne čelist.

“Ledaže co?”

“Mají někoho v Crystalu.”

Svraštím obočí. “Koho?”