Hidden (Czech translation)

PADESÁT DEVĚT

Gemma Harrymu už zpátky nezavolala.

No, teda aspoň pár dní.

Vím, že se Harry stále zotavuje z toho, že mu zavolala, díky tomu, že si někdy unaveně kontroluje telefon. Když to udělá, vždycky mě píchne v hrudníku, vím, že někde hluboko uvnitř s ní chce mluvit, ale je až moc raněn tím, co udělala.

Něco jako já a Elizabeth.

Přestávka skončila příliš brzy a je čas vrátit se do práce. Po většinu dní chodíme s Harrym na oběd někam ven a někdy se přidají Perrie se Zaynem. Ale vždycky jsme opatrní a díváme se kolem, hledajíc Aarona a Alec v Crystalu. Už s nima nechceme další setkání.

S každým dnem jsem do Harryho čím dál tím víc zamilovaná. Začala jsem vnímat ty nejmenší drobnosti- způsob, jakým žvýká žvýkačku, když řídí nebo zrychleně kliká propiskou, když prokrastinuje v práci. Jsem dost zmatená, zajímalo by mě, proč se tak sakra cítím, ale už jsem to přijala.

Ukázalo se, že máme zakázán vstup do toho baru, kam jsme šli- Jeremy tvrdil, že jsme “narušovali klid”, což jsme pravděpodobně vážně dělali, ale to nezastavilo Harry, aby požádal o vrácení jeho dvacetidolarovky nazpátek.

I když Jeremy mu to nazpátek nedal.

Ne že bychom to od něj očekávali, po tom, co mu Harry řekl, že má až příliš velký nos na jeho tvář.

Počasí se brutálně ochladilo, jednou za čas sněží. Líbí se mi, jak Harryho vlasy vypadají s několika spadlýma sněhovýma vločkama.

Jednou, když jsme šli po obědě nazpátek z Panery do Crystalu, jsem mu to řekla.

“Vážně?” zeptá se a ušklíbne se, když mu to řeknu.

“Ano, ano, líbí.” ušklíbnu se nazpět.

“No, pak by teda mělo sněžit častěji.”

V úterý Harry mi dá náhradní klíč k jeho bytu s tím, že se nesmím ani dotknout jeho skrýše se Snikerskama nebo že mě najde a zabije mě. Na to mu řeknu, že bych mu to nikdy neudělala a on se zasměje.

Ve středu Harry “jen tak náhodou” rozlije kafe na mém stole.

“Co to sakra?” vyjedu na něj.

“Promiň,” řekne, sklouzávajíc k jeho stolu s úšklebkem na jeho tváři, který mi říká, že ho to jasně nemrzí.

“Ukliď to,” nařídím mu, odklízejíc papíry z cesty, aby měl lepší přístup.

“Chceš mě donutit?”

Zvednu obočí. “Ráda.” zvednu se a přejdu k jeho stolu, rychle vezmu jeho gumový míček a schovám ho za svá záda, odstupujíc od něj.

“Ne, ne,” řekne, vyskakujíc ze židle.

“Ukliď to.”

“Dej mi to nazpátek.”

“Nedám, dokud to neuklidíš.”

Harry na mě zírá,v jeho výrazu zabliká otrávení před tím, než si povzdychne. “Dobře,” zamumlá a obejde mě do kuchyňky, aby došel pro ubrousky.

Sednu si zpět ke svému stolu, ušklíbajíc se.

Se spokojeností Harryho pozoruju, jak utírá kafe z mého stolu.

“Tak, šťastná?” vyplivne.

“Jop,” řeknu, opírajíc se o stůl. “Velmi.”

“Dej mi můj zatracenej míček.”