Hidden (Czech translation)

SEDMDESÁT JEDNA

Tak konečně už je to tady :)
______

Harry si z instinktu stoupne přede mě, rozevírajíc ruce, aby mě držel zpátky.

Už jsme tady nejméně hodinu bez jakékoliv zprávy od Zayna nebo kohokoliv v Ivory. Harry a já jsme sotva promluvili před tím, než jsem vyslovila svůj slib. Zeptala jsem se ho, jestli jsme mohli jít i někam jinam, ale on zakroutil hlavou, říkajíc, že musíme být někde, kam pro nás mohou ostatní přijít. Jen jsem kývla, doufajíc, že se nám to nevrátí a nekousne nás to do zadku. Zatímco se dívám zpoza něj na toho, kdo pro nás přišel, tíha mého slibu, je veliká a dost ji cítím na mých ramenech.

Je to Zayn, jeho kůže je vlhká od potu a vypadá ve stresu.

"Nemohl jsi to zabednit ještě víc, že jo?" zeptá se udýchaně.

"Co se sakra děje?" dožaduje se odpovědi Harry, jeho ruce spadnou k jeho tělu.

"Musíme se rychle přesunout, jsou na cestě sem."

"Alec?"

"Alec a Aaron a Marion."

"Proč si prostě nezavolal?"

"Žádný čas. V Ivory mají potíže, musel jsem být rychlej."

"Kam půjdeme?"

"Do Ivory. Odtamtud se všichni rozejdeme."

"Kurva." prohrábne si vlasy Harry. "Tak sebou hoďme."

Podívám se na zem, zatímco rychle opouštíme můj byt, Harryho dlaň najde tu mou a zmáčkne ji.

Rozhodneme se proti výtahu a radši jdeme po schodech, moje boty na vysokém podpatku dělají zvuk o betonové schody. Odstraním si loknu z obličeje, když konečně dojdeme do přízemí. Nemám tušení, co očekávat a abych řekla pravdu, jsem zatraceně vyděšená.

Vystoupíme ven do zimy, Zayn jde pár kroků před námi. Snažím se pořád soustředit na zem, moje srdce těžce bije.

Obloha je tmavá a začínají být vidět hvězdy. Je těžké je rozeznat se všema těma městskýma světlama okolo, ale pár znich opravdu krásně září.

To mi připomíná to, jak mě Harry vzal na to otevřené pole, abychom se podívali na bilióny zářících hvězd. Byl to tak krásný moment-- dala bych cokoliv, abych se tam vrátili.

Náhle se Zayn zastaví.

"Do prdele," zasyčí.

Vzhlédnu a podívám se do očí ušklíbající se Marion.

Stojí trochu za Alecem s Aaronem po boku. Můj dech se mi zachytí v krku a cítím, jak Harry pustí mou ruku.

"Někam jdete?" zeptá se Alec, zvedajíc obočí.

Stojíme na parkovišti, na straně je zaparkované černé auto a já předpokládám, že tím ti tři přijeli.

"Máme toho hodně o čem bychom měli diskutovat," řekne Alec. "Ale ne na takovém....otevřeném místě."

"Ne, my odcházíme," řekne Harry skrz zatnuté zuby.

Alec pozvedne jedno obočí. "Neboj se, bude to jen na pár sekund."

Moje noční můry se znovu vynoří v mé hlavě, když Zayn a Harry neochotně následují ty tři do nejbližší aleje.

Co je s těmahle lidma a alejema?

Konečně se zastavíme, vzhlédnu na ně, mé dýchání je nerovnoměrné.

"Co chcete?" vyjede Zayn.