Hidden (Czech translation)

TŘICET DVA

Když odemykám dveře od mého bytu, Harry vychází z toho jeho. Má na sobě tmavě hnědou koženou bundu a v jeho ruce drží mobil, jeho výraz vážný. "Ahoj," Pozdravím ho, pokládajíc tašku s potravinami na zem už v mém bytě, otočím se na něho, abych s ním mohla mluvit. Nepřítomně na mě kývne, stále hledí na mobil. "Čau." 

"Kam máš namířeno?" Zamkne si telefon a podívá se na mě. "Zařizuju si pár záležitostí." Je to dobrý lhář. "To zní jako zábava." Říkám. Mrknu na hodiny na mém mobilu. 

2:36. 

"Mimochodem, díky že si mi urovnal byt," řeknu. "Nemusel jsi to dělat." 

"To nebyl problém," Říká, krčíc rameny. "No..stejně ti děkuji," Harryho oči se míhají všude kolem a skousává si ret. Nikdy jsem ho neviděla vypadat tak úzkostlivě. "Tak, jak jde účetnictví?" Zeptám se. "Stejný jako vždycky," odpoví. "Je to matika, nic moc se v ní nemění." 

"Jasně." Kývnu. "Není to nudné, pořád dělat matiku? Teda, vím, že bych se unudila." 

"Nevím, líbí se mi to." 

"Jo, hádám. Vždycky jsem byla lepší v literatuře--" 

"Hmm." Podívá se na mě netrpělivě. "Už od střední školy, víš? Ne, zapomeň to, už od druhého stupně--" 

"Jasně, poslouchej, Rose, vážně musím jít--" 

"Jasně, promiň. Užij si to!" Vnitřně si zanadávám, když na mě kývne a projde halou do výtahu. Zkontroluju čas. 

2:44. 

No, zdržela jsem ho na osm minut. Počkám další dvě minuty a pak pospíchám dolů po schodech do vestibulu. Podívám se skrz praskliny ve dveřích schodiště a sleduju Harryho vystoupit z výtahu, mé oči se přesunou na podlahu. Vyjde z budovy a já rychle pospíchám za ním. Očekávám, že si sedne do auta, ale projde přímo parkoviště až do ulice, rozhlížejíc se před tím, než rychle přejde. 

Zapadnu do hloučku lidí, stále hlídajíc jeho záda. Vím, že tím, že ho znovu sleduji, toho moc riskuji, ale považuji se za část čehokoliv, co teď dělá. Dvakrát jsem těmito lidmi byla zaskočená a chci vědět, co to sakra dělají. Harry zabočí za roh. Sleduji ho další tři bloky než zahne do úzké boční ulice. Pozoruji ho zpoza popelnice, když přijde k šedým dveří ve straně vysoké cihlové budovy. Z kapsy vyndá žlutý kousek papíru a já zašilhám, aby viděla, co dělá. Natáhne se ke klávesnici vedle dveří a zmáčkne pár čísel. Zašimrám, zapamatujíc si sekvenci, kterou zadává. Opatrně ho sleduji, jak si dává žlutý papírek zpět do kapsy a dveře se otevřou. Vím, že musím jednat rychle. Jakmile se dveře zavřou, pospíchám ke klávesnici. Natáhnu se k ní a zadám čtyři číslice, které jsem viděla Harryho zadávat. 

7-3-9-1. 

Objeví se zasyčení a dveře se otevřou. Skrz mne projde úleva, když vklouznu dovnitř, zavírajíc za sebou dveře. Přede mnou se rozprostírá dlouhá chodba ve které je spoustu dveří, ale zachytím kousek Harryho tmavé bundy až na konci. Projdu chodbou, snažíc se o ty nejjemnější kroky. Žilami mi proudí adrenalin, když zahýbám za roh a neprodleně uhnu za nejbližší zeď. Ta chodba se otevírá do velké místnosti. Uprostřed sedí kruhový stůl s židlemi okolo. Rozpoznávám pár lidí sedících okolo stolu, polknu. 

Alec, ten zjizvený muž, sedí v čele stolu, zlé zamračení na jeho rtech. Vedle něho je Louis a Niall, moji dva útočníci, kteří mě stále straší. Leigh-Anne, ta dívka z místa, kam mě vzal Harry hrát poker, sedí vedle Nialla. Skoro zalapám po dechu, když vidím ostatní. Zayn sedí naproti Louisovi, hrajíc si s nehty. Vypadá znuděně jak čeká na něco, co se má stát. Liam, ten kluk kterého jsem viděla ani ne před hodinou, sedí vedle Zayna. Jeho tvář je prázdný když zírá do prázdna. 

Pohnu se do místnosti, ohýbajíc se za několik vysokých rostlin v rohu. Poznám, že jsou umělé a vypadají, že sem nepatří. Z mého stanoviště za listy mám perfektní výhled na celou místnost. Zírám skrz velké tropické listy a sleduji Harryho, jak si sedá ke stolu. Jeho čelist je napnutá, podívá se na stůl. 

"Co ti tak dlouho trvalo?" Vyjede na něj Alec, rozbíjící to ticho. Harryho hlava vystřelí nahoru. "Zácpa," Lže lehce. 

"Jasně." Řekne Alec, jeho jizva se v tlumeném světle leskne. "Pojďme rovnou k věci, ne?" Všichni se ve svých židlích vzpřímí. "Maliku, věřím, že máš informace." Podívá se k Zaynovi. Zayn si trochu poposedne. 

"V jednotce jsme nic nenašli," Konstatuje. "Alespoň ne žádnou evidenci. A věř mi, prošli jsme to opravdu dobře." Trochu za zasměje. 

Jednotka...myslí tím..? 

"Jasně že jste nic nenašli," Řekne Harry. "Nic tam nebylo, aby jste to mohli najít!" Jeho tváře se červenají. 

"Odprejskni, Stylesi," Vyjede Alec. "K tobě se dostaneme za minutku." Harry se zamračí, ale nic neřekne. Alec se podívá zpět na Zayna. "Nenašli jste žádné dokumenty jakéhokoliv druhu?" Zayn zatřese hlavou. "Pokud existují napsané informace nebo dokument, nejsou v jejím bytě." Potlačím lapání po dechu. 

Zayn byl ten, kdo se mi vloupal do bytu? 

"Zajímavé, velmi zajímavé," Zadumá Alec, skládajíc si ruce v jeho klíně. Následuje krátké ticho. Harry si kouše ret tak moc, že si ho málem prokouše. Cítím se tak vlezlá a tak mimo tohle místo, ale má touha po poznání toho, co se děje, převyšuje mé vědomí. "Máš ještě někdo jiný nějaké informace před tím, než budeme diskutovat Stylese?" Řekne Alec. 

Nikdo nic neříká. "Dobře." Řekne znovu Alec. 

Z jeho saka vytáhne cigarety a jednu si zapálí, vkládajíc ji mezi jeho rty. 

"Stylesi," Řekne způsobem, který posílá mráz po mých zádech. "Je tady něco, co bys s námi rád sdílel?" 

Harry si poposedne a opře se o stůl. "Jo, to sakra mám," Usměje se jízlivě. "Co to tam ksakru bylo? Plenění toho zatracenýho bytu?" Mé srdce zabuší. 

"Nerozumíš, jakou hrozbou tahle holka je pro naši společnost," Řekne Alec, popotahujíc z jeho cigarety. 

"Žádnou hrozbu nepředstavuje," Řekne Harry. "Jedinej důvod, proč o téhle společnosti něco ví je, že jste za ní poslali idiota jedna a idiota dvě, aby jí přepadli, když šla domů!" Řve Harry, ukazujíc na Louise a Nialla. 

"Tohle je velmi důvěrný.... podnik," Řekne Alec, vybírajíc jeho slova opatrně. "A my nepotřebujeme malou slečnu milostný zájem učit se životně důležité informace." Všichni se zasmějí a zahoukají a Harryho tváře zčervenají hněvem. 

"Je všechno, jen ne můj milostný zájem," Vyplivne. 

"Oh?" Řekne Alec. "Popiš nám váš vztah. Proč ji bereš domů z práce? Proč to vždycky vypadá, že jsi pořád u ní?" Harryho čelist se znovu sevře. 

Mé srdce bije hlasitě, když všichni čekají na odpověď. "Ona není milostný zájem," Jízlivě se zasměje. Alec se ušklíbne. "Tak proč bychom jí měli nechat na pokoji?" 

"Protože s tímhle nemá co dělat," Řekne Harry. Alec se jen suše zasměje. 

"Směšné, docela směšné," Řekne a nakloní se dopředu. "Ty nevíš kde je, že jo, Stylesi?" 

---

Omlouvám se za zpoždění, ale jsem ve čtvrťáku a nestíhám! :D