Hidden (Czech translation)

PADESÁT OSM

Svraštím obočí. Za tu dobu, co Harryho znám, o své sestře sotva promluvil, ale můžu říct, že něco uvnitř ho s ní spojuje- tajemství.

Jeho dech je zrychlený a nepravidelný, když se tahá za vlasy. Nikdy jsem ho takhle neviděla a děsí mě to.

“Harry, uklidni se,” řeknu, přistoupím blíž a položím ruku na jeho rameno. “Mluv se mnou Harry.”

Zírá na mě, jeho oči jsi naplněné strachem.

“Musím ti něco ukázat,” řekne.

Kývnu. “Dobře.”

Vezmu mou ruku a táhne ě přes parkoviště. Nejdřív to vypadá, že mě vezme do restaurace, ale projdeme přímo kolem ní.

Dojdeme na pískem pokryté místo, které stěží připomíná pláž u okraje řeky. Blíž vody je větší zima a tak s sebou otřesu.

Harry pokračuje, tahajíc mě dál a dál od místa, ze kterého jsme přišli. Najednou se zastaví a tak s sebou cuknu.

“Sedni si,” řekne a tak udělám to, co on.

Zem je trochu vlhká z roztátého sněhu u břehu řeky, ale nevadí mi to.

Harryho čelist je napnutá, zatímco zírá na vodu.

“Proč jsme blízko řeky?” zeptám se.

“Voda mě uklidňuje.” odpoví.

Stále pevně svírá mou dlaň v té jeho, která je teplá.

“Volala mi, asi tak před hodinou,” řekne. “Nevím jak nebo...nebo--”

“Harry, pokud tomu budu chtít rozumět, myslím, že mi toho budeš muset říct víc.”

Kývne a podívá se na mě. “Vím.” Natáhne se do jeho kapsy, vytáhne něco ven a podá mi to.

Je to fotografie.

Na ní je čtyřčlenná rodina, všichni mají široké úsměvy. Vysoký muž s tmavými vlasy a zelenýma očima tam hrdě stojí a usmívá se, na tváři jeden ďolíček, jeho ruka na ramenu jeho ženy. Ona je k němu nakloněná, její vlasy jsou tak tmavé, že skoro připomínají černou. Má modro-šedé oči, které září.

Její ruka je položená na rameni malé holčičky. Ta se do široka usmívá, její dva přední zuby ji chybí. Její hnědé vlasy se jí přelévají přes ramena, její zelené oči díky jejímu úsměvu šilhají.

Moje oči se přesunou na malého kloučka a moje srdce se rozteče.

jeho hnědé kudrlinky jsou neukázněné, ze všech na fotce má nejvíce vyceněné zuby. Stojí před tím mužem, trochu se opírá o tu malou holčičku, na jeho baculatých tvářích jsou prominentně vidět ďolíčky.

“Tohle je tvá rodina,” vydechnu.

“To byla má rodina.”

Podívám se na něj.

Sleduju ho, jak se dlouze a hluboce nadechuje.

“Můj otec je na odvykačce,” řekne pomalu.Vidím, jak je to pro něj těžké, mluvit o jeho minulosti. “Když byl ještě teenager, byl to opilec, ale po tom, co poznal mou matku, toho nechal. Dlouhou dobu byl čistej, teda, do mých devatenáctin.”

Malé bílé sněhové vločky začnou padat z oblohy.

“Stal se závislým na drogách. Pak si pamatuju, že se s mou matkou taky dost hádal. Já jsem byl v Oxfordu, dostával svůj univerzitní diplom. Nebylo to moc daleko od Holmes Chapel, takže jsem byl dost často doma. Byl jsem..měl jsem k matce velmi blízko.” popotáhne nosem. “Dozvěděl jsme se, že je otec závislým, když jsem byl jeden víkend doma a matka mě u dveří přivítala s brekem.”