Hidden (Czech translation)

TŘICET PĚT

  V pondělí ráno si sednu ke stolu a vzdychnu. Včera v noci jsem zažila těžký případ nespavosti a za boha jsem nemohla usnout. Usnula jsem až okolo druhé hodiny ranní a jsem úplně mrtvá. Harry na mě od jeho stolu pohlíží. Já otevřu rukopis na mém stolu a otevřu svou propisku. Všimnu si, že Zayn není u jeho stolu. Otočím se k Laně. 

"Psst," Řeknu a ona se na mě podívá. "Kde je Zayn?" Zeptám se.

Lana pokrčí rameny. "Nemocný, myslím," Odpoví mi. Pomalu kývnu a poděkuji. 

Události z víkendu jsou stále čerstvé v mé paměti. Sledujíc Harryho na tu poradu; slyšíc, že zrovna Zayn, jeden z mých dobrých přátel z práce, je ten, kdo za tím vším byl; a kdo by mohl zapomenout na všechno, co mi Harry řekl o Alecovi. Proč by byl Zayn proti mě? Je proti mě? Byl to on, kdo se vloupal do mého bytu nebo jsem ho slyšela špatně? 

Upřímně doufám, že se tam nevloupal, protože jsem si ho za těch pár týdnů zamilovala. Vždycky se mnou odnaproti mluví a vypadá, jako opravdu fajn člověk. Zakroutím hlavou, abych se zbavila mých myšlenek a naškrábám do rukopisu pár editačních značek. Vím, že z mého nedostatku spánku musím vypadat jako peklo, ale v tuto chvíli mě to vážně nezajímá. Mé myšlenky se přesunou k Aaronovi. Už pár dní jsem s ním nemluvila, měla bych mu při obědě zavolat. Doufám že si nemyslí, že ho ignoruju nebo něco. Na mém stole přistane kousek papíru a mě to poleká. Trochu povyskočím a Harry se na mě od jeho stolu ušklíbne, když se opře, rychle klikajíc jeho propiskou. Udělám na něj grimasu a rozevřu ten papírek. 

Střecha při obědě. 

Svraštím obočí. Co? Načmárám pod jeho slova a hodím mu to zpět. 

Harry si mou zprávu přečte a protočí oči. Otevře propisku a naškrábe jeho odpověď a hodí papírek zpět na mě. 

Sejdeme se při obědě na střeše. 

Zmačkám jeho vzkaz a vyhodím ho do koše.Pokud by nebylo mé zatracené zvědavosti, nesouhlasila bych. Ale ovšem, že i po tom, co mi Harry o Alecovi a jeho podniku řekl, jsem stále hladová po detailech. Nenávidím, že jsem tak vlezlá. Snažím se soustředit na svou práci, ale nemůžu. Harry se ani nesnaží, jen si hraje s kouskem modelíny. Svraštím nos nad tím, jak ji pořád natahuje a natahuje. 

Konečně přijde jedna hodina a já vstanu, abych Harryho následovala na střechu. Usměje se na mě, zatím co se kancelář vylidňuje a všichni míří do kuchyňky. 

"Střecha?" Zeptám se, když už jsme jediný v kanceláři. "Dnes neprší, takže bychom měli být v pohodě," Řekne, jako kdyby to odpovědělo na mou otázku. "Proč prostě nemůžeme jít do kuchyňky jako všichni ostatní?" 

"Protože si o něčem potřebujeme promluvit." Jeho slova pošlou po mých zádech chvění a tak nejasně kývnu. "Následuj mě, dobře?" Zvedne obočí. "Jsem schopná tě následovat, pokud je to to, na co si upozorňoval," Vyjedu na něj.

Ušklíbne se. "Ano, vím, že jsi." Nad jeho poznámkou o tom, jak jsem ho někam dvakrát sledovala, když jsem neměla a v obou případech se nechala chytit, se zamračím. Následuji ho z kanceláří až do výtahu. 

"Neopovažuj se zmáčknout všechny čudlíky," Řeknu. "Klid, Rosalie," Řekne, protáčíc oči, když zmáčkne čudlík do patnáctého patra. Zaplaví mě vzpomínky na to, jak jsem s Harrym byli spolu uvězněni v tomhle výtahu. Kde jsme se nemilosrdně hádali a navzájem se uráželi. Připadá mi to, jako by to bylo dávno, teď, když mi Harry řekl část pravdy. Jízda výtahem je tichá. Za chvíli to udělá ding a dveře se otevřou. Harry vyjde rychlými kroky ven a já musím popoběhnout, abych dostihla jeho rychlé tempo. 

"Mohl bys počkat?" Nafouknu se. "Ne," Řekne, zahýbajíc za roh, vstupujíc na další schodiště. "Proč vůbec--" 

"Přestaň si stěžovat Rosie, před tím, než tě shodím ze střechy." Udělám nad jeho škádlením grimasu a následuji ho na vrchol schodů. Když se dostaneme nahoru, na mé tváři se objeví úsměv. Všude okolo nás je oblast Pearl of Portland (jmenuje se Perla Portlandu), rušná v odpolední sluneční záři. Na straně sedí malá lavička, vyhlížící na město. V dálce se třpytí tmavě modrá voda řeky Willamette. 

"Tohle je tak hezké," Řeknu a sednu si na lavičku vedle Harryho. "Já vím," Řekne. "Je to tak poklidné." 

"Chodíš sem nahoru často?" Zeptám se ho. Pokrčí rameny. "Občasně, když je můj život obzvlášť nepříjemný." Z koutku oka se na mě podívá. "Takže sem, od té doby, co jsem tě poznal, chodím často." 

"Hej!" Hravě ho bouchnu do ramena a on se zasměje. Protočím nad ním oči. "Nejsem nepříjemná." 

"Jen si to stále říkej, Rosie." Znovu nad ním protočím oči, tentokrát nad přezdívkou, kterou mi říká. Snažím se polknout hrozné vzpomínky, které se ve mě při této přezdívce zvedají. "Proč si mě sem vzal?" Zeptám se ho. Dá si ruce na kolena. "Včera odpoledne jsem mluvil s Alecem," Řekne tiše. 

Ztuhnu. "Oh." 

Jeho čelist se napne. "Věci nevypadají dobře." 

"Co tím myslíš?" Můj hlas se o pár oktáv zvedne. "Myslím tím to, že když tě teď chytil, jak nás při té schůzi posloucháš... ví, že něco víš." 

"Co jsi mu řekl?" 

"Řekl jsem mu, že jsi neslyšela nic, co jsi neměla slyšet, jenom informace o tobě. Není úplně přesvědčený, ale ještě po tobě nejde, takže to je dobrá věc." 

"On po mě půjde? Co po mě chce? Zabije mě?" Zním hystericky. 

"Rose, uklidni se." Položí dlaň na mé stehno a uvnitř mě vypukne požár. "Ještě s ním budu mluvit, přesvědčím ho, že nic nevíš. protože nevíš." 

Skoro otevřu pusu abych mu připomněla, že mi všechno řekl, ale podívá se na mě a já ji zavřu. Odstraní jeho dlaň z mé nohy. 

"Nikdy si mi neřekl, co děláš," Řeknu. "S.. s tou firmou." 

Harry se nakloní dozadu. "Spravuju finanční prostředky, jako dělám tady v Crystalu." Řekne. "Rozděluji příjem do toho, co si Alec nechává s co jde do ostatních firem." Podívá se na jeho klín. 

"To je podvod, víš," Řeknu. 

"Já vím." Podívá se na mě, jeho obočí svraštěné. "Nejsem na to nějak zvlášť pyšnej Rose, jen abys věděla." 

"Tak proč to děláš?" 

Přejede jazykem po svých zubech. "Proč to dělám?" Suše se zasměje. "To je dlouhý příběh. Rose a já nejsem připravenej ti ho říct. A navíc, oběd končí za patnáct minut." 

Něco mi najednou svitne. "Tehdy, když jsi mě chytil, jak procházím tvou složku," Řeknu a otočím se na něj. "Neřekl si to na mě, protože si sám porušoval pravidla a--" 

"Nechtěl bych, aby mě někdo napráskal." Udělá grimasu. 

"Proč prostě nepřestaneš?" Zeptám se, utišujíc svůj hlas až k šepotu. 

"Nemůžu." Podívá se na město. "Alec mě nenechá. Vím všechna jeho tajemství a moc mi nevěří od té doby.. no od tebe." 

"Takže tady není způsob, jak bys mohl uniknout?" 

Harry se na mě podívá, jeho oči do mě razí díru. 

"Je tady jeden."   

-----

omlouvám se za zpoždění :)