Hidden (Czech translation)

ŠEDESÁT ŠEST

Ráno se probudím a úplně hořím.

V krku mám sucho a bolí to, můj nos je ucpaný, moje pokožka hoří.

“Jsi vzhůru, konečně,” řekne Harry. Už je oblečený do šedého trička a jeho obvyklých kalhot, znepokojení vyryté na jeho obličeji. Posadí se vedle mě na postel.

“Cítím se strašně,” zaskřehotám, pokusím se polknout, abych zlepšila to bolestivé sucho v krku.

“Byla jsi strašně horká, ale nechtěl jsem tě budit,”  řekne a podá mi teploměr. “Dej si to do pusy."

Poslechnu, ten chladivý kov je na mém jazyku příjemný.

O pár minut později teploměr zapípá a Harry ho vyndá z mé pusy a rychle se na něj podívá.

“Sto dva,” (to je cca 38,9 stupňů Celsia) řekne, pokládajíc ho na noční stolek. “Dneska nikam nejdeš.”

“Ale je pondělí,” řeknu. “Máme práci---”

“V žádném zatraceném případě nejdeš do práce,” řekne hned.

“Ale--”

“Tad, obleč si pyžamo,” řekne, ignorujíc mé protesty. Podá mi mé pyžamo, které jsem tady asi musela před tím nechat. Rychle si ho nasadím a pak jsem donucena zalézt zpátky do postele.

“Harry, musím jít do práce,” řeknu.

“Ne, Rosalie,” řekne. “Zůstáváš tady a stejně tak i já.”

“Nemůžeš jen tak vynechat práci,” řeknu a zatřesu hlavou. “Budu v pohodě.”

“Rosalie--”

“Je všechno v pořádku?” Gemma pootevře dveře a nahlédne dovnitř.

Zvládnu se na ni slabě usmát. “Dobré ráno Gemmo.”

“Rose má teplotu 38,9,” zírá na ní Harry a já protočím oči.

“Oh drahá, to není dobré,” řekne Gemma a vstoupí do místnosti.

“Jo, takže oba dneska zůstáváme doma,” řekne.

“Ne, ty jdeš do práce Harry,” řeknu.

“Nenechám tě tady samotnou,” řekne pevně.

“Mohla bych se o ni postarat já,” řekne Gemma.

“Ne,” řekne hned Harry.

“Proč ne?”

“Protože...protože..” těžko nachází dobrou výmluvu a já se ušklíbnu.

“Obleč se do práce Harry, já zatím Rose udělám nějaký čaj,” řekne Gemma, taky se ušklíbá.

Harry se nafoukne, ví, že je přečíslen. Gemma se otočí na patě a odejde z pokoje.

Opřu se zpátky o Harryho polštář, zatímco si Harry sundavá tričko, vyměňujíc ho za svou bílou košili a černé kalhoty. Okolo krku si uváže černou kravatu a vezme si svůj kabát, otáčíc se zpátky na mě. Vždycky jsem obdivovala, jak dobře Harry vypadá v jeho oblečení do práce. “Tak teda asi půjdu,” vzdychne.

Kývnu.

“Řeknu Gemmě, kde mám všechnu medicínu a ty hodně odpočívej,” řekne, sklánějíc se dolů, aby mi dal pusu na mě hořící čelo.

“Bože, zníš, jako moje matka,” řeknu.

Protočí oči. “Nedělej nic hloupýho a pokud mi ukradneš snickers, poznám to.”