Léčba láskou

Idylka

O dva měsíce později

,,Lásko? Jsem doma!" zavolal Dylan a zabouchl za sebou dveře. Skopl boty na rohožku a vedle nich položil svou pracovní tašku. Od té doby, co se znovu našli, se stalo tolik věcí! Kayla ho představila rodině a přestěhoval se k ní do bytu, aby mohla zůstat na stejné škole, blízko rodičů a kamarádů a hlavně s ním. Tímhle zabili hodně much jednou ranou. On si tady našel práci v jedné psychiatrické ordinaci, nedaleko jejich bytu.Byli spolu. A byli šťastní.
Kayla vyšla z obýváku a v ruce nesla mísu s těstem. Měla na sobě tepláky a vytahané slabé tričko. Vlasy si stáhla do volného ohonu.
Bylo půl šesté večer, ona byla už dávno doma a mohla vařit večeři pro ně oba. Jejich život byl tak propojený a harmonický, že tomu ani jeden z nich nemohl pořádně uvěřit.
,,Ahoj lásko," došla k němu a políbila ho. Jen lehce, a v zápětí se hned odtáhla. Usmála se na něj. ,,Dělám těsto na koláč."
Po dlouhém dni se na ní hladově podíval. Prudce jí vzal mísu s těstem a položil jí vedle sebe.,,To je mi úplně jedno," vydechl a chytil jí kolem pasu. Přitáhl si ji k sobě a prudce a hladově ji políbil. Ona mu prohrábla rukou vlasy a přitiskla se k němu. Líbali se asi deset minut, než ji Dylan konečně pustil. Udýchaně se na něj podívala. ,,Potom. Teď. Jdu. Dělat. Ten. Koláč." Přerývavě mu sdělila a odešla i s mísou do kuchyně.
Vylila těsto do formy a strčila ji do trouby, když se jí kolem těla omotaly Dylovy ruce. Hlavu jí zabořil do zad. ,,Tolik jsi mi chyběla...celý den v ordinaci jsem nemohl myslet na nic jiného, než na tebe."
,,Nápodobně zlato. Ale musím do školy udělat nějakou práci na biologii, musíš počkat." Lehce sundala jeho ruce ze svého pasu a otočila se. On se smutně zatvářil a pak si jí znovu chytil do náruče.,,Nechci čekat miláčku."
Zvedl ji a odnesl na gauč. Začali se bláznivě líbat a on ji hladil rukou po zádech. Po chvíli mu přetáhla tričko přes hlavu tak, že se mohla dotýkat jeho břišáků. On jí taky sundal triko a odhodil ho někam za sebe. Malinkými polibky jí od rtů doputoval přes lícní kost k uchu. Milovala to. Vždy u toho zavzdychala. Malinko jí skousnul ušní lalůček a pokračoval svou polibkovou cestičkou dál ke klíční kosti a pak k okraji podprsenky. Trochu jí nadzvedl a jedním rychlým pohybem jí rozepnul podprsenku. Sklouzla jí z ramen a Dylanovi se rozšířily zorničky.
Spali spolu už dlouho, vlastně od té doby, co spolu bydleli. Rozuměli si v tom a nádherně se doplňovali.
Věděli navzájem, co žen druhý zbožňuje a jejich sex byl vždycky perfektní.
Jako teď.
Po tom, co mu Kayla rozepla kalhoty a on jí sundal tepláky, už se s ničím nezdržovali. Jejich vzdechy se nesly pokojem. Když najednou Kayla ztuhla. ,,Dyle!"
Překvapeně a zklamaně zvedl pohled: ,,Co je lásko? Udělal jsem něco špatně?"
,,Ne, ale koláč se pálí!" vykřikla a vysoukala se zpod jeho nahého těla.
Doběhla k troubě a otevřela ji. Naštěstí to stihla včas. Hlasitě si oddechla.
Pak se smutně podívala na Dylana, který seděl na pohovce a natahoval si kalhoty: ,,Je mi líto, že jsem to musela přerušit."
Usmál se, došel k ní a políbil ji. ,,To nevadí. Do rána času dost."
Pak ji přinesl oblečení a ona rychle oblékla.
Kuchyňským nožem nakrájela koláč a nalila jim džus.
,,Dobrou chuť"
,,Díky lásko, je to výborný."
Usmála se na něj a chytla ho za ruku. Takhle si představovala šťastný život.

Kayla,2 hodiny později.

Převalila jsem se na bok. Tohle byl jeden z nejlepších sexů s Dylem. A teď jsem dostala jednu ze svých šílených nálad, které mi bůhví proč nedovolují se chovat normálně, jako člověk při smyslech. Ale o blázinci radši ani slovo.
,,Dyyyleee?" protáhla jsem jeho jméno a vychutnávala jsem si ho v ústech.
Otočil se na mě a cvrnknul mi ukazováčkem do nosu. ,,Copak?"
,,Hmmmm..." zaculila jsem se.
,,No co je?" už se skoro začínal smát.
,,Chci jít ven."
,,Co? Vždyť je tam asi 10 stupňů!"
,,Plooooším!"
,,Ale Kay..."
,,Ploším ploším smutně koukám," jakoby jsem se zamračila a udělala psí kukuč.
,,Ty ses pomátla," rozesmál se. Zvedl se na loket, dal mi pusu a posadil se. ,,No dobře, tak se pojď obléct."
,,Jupíííí," zatleskala jsem jako mimino a on se smál. Líbí se mi, když se směje. Moc.
Klidně bych ho to nechala dělat do konce života.
Hodil mi ze skříně spodní prádlo a já si ho oblékla.
Pak jsem si sama došla pro svetr, teplé legíny a podkolenky. On si vzal modrý svetr se sněhulákem, který jsem mu jednou koupila ve městě.
Vyšli jsme z ložnice a nad schody mě vzal do náruče. I přes všechny mé protesty, kopance a smích mě snesl dolů.
Z věšáku jsem si vzala kabát a vyšli jsme.
Ta procházka byla úžasná, i když byla na půlku března nevídaná zima. Prošli jsme celým městem, podívali se ke kostelu na náměstí, kde mi Dyl koupil teplou oplatku a sobě grog, pak jsem šli k řece, kde jsme si sedli na vyvrácený kmen stromu. Drželi jsme se za ruce a koukali jsme na hvězdy. Nikde nikdo. Prostě krása. Přitulila jsem se k Dylanovi a on mě svým dotykem zahříval.
,,Dyle?"
,,Hmm?"
,,Jak si připadáš?"
,,..."
,,..."
,,Živě."
,,..."
,,Copak?"
,,Taky si připadám živě."
,,Rozdělí nás někdy něco?"
,,Pokaždé může něco rozdělit něco. Cokoli."
,,Promiň."
,,Nevadí. Jen že...moc ráda bych řekla, že je naše láska nezlomitelná. Ale každá láska je jako ozdoba na vánoční stromeček. Krásná, ale příliš křehká."
,,Moje city jsou pevné jako skála."
,,Ano. Ale není to jen o citech. Někdy za to nemůžou lidi, ale věci, co se stanou. Události, víš?"
,,Lidé můžou ovlivnit situace lásko."
,,Nebo taky můžou situace ovlivnit lidi."
,,..."
,,..."
,,Miluju tě. Neumím si představit důvod, který by mohl mou lásku k tobě zlomit."
,,Taky tě miluju. Věci, co si neumíme představit, ale můžou se stát jsou mnohdy ty nejhorší. A nebo nejlepší."
,,Ty jsi nejlepší."
Usmála jsem se a políbila ho. Libali jsme se dlouho. A pak jsme šli domů.
Najednou mi zazvonil mobil. Podívala jsem se, kdo volá a skoro jsem mobil upustila. Naklonila jsem displej k Dylanovi. Cítila jsem, jak jeho srdce přestalo bít. On cítil, jak mé srdce přestalo bít.
Volal mi Miles.